Pro otce Richarda je cyklus násilí zrcadlem cyklu zla:

Brazilský arcibiskup Hélder Câmara (1909-1999) byl vynikající nenásilný aktivista, který nabídl model pro pochopení toho, jak strukturální nespravedlnost vede k většímu násilí. Napsal: "Pokud se na násilí odpovídá násilím, svět se dostane do spirály násilí" (zvýraznění moje). [1] Učení Doma Héldera překrývám s tradičním katolickým morálním učením, které vidělo tři hlavní zdroje zla jako svět, tělo a ďábla - v tomto pořadí. Když zlo a institucionalizované násilí ("strukturální hřích") zůstávají nerozpoznány na první úrovni, druhá a třetí úroveň násilí a zla jsou nevyhnutelné. Pokud zlo nezlikvidujeme v zárodku na úrovni, kde je legitimizováno a maskováno, budeme mít jen málo síly bojovat proti němu na individuální úrovni.

Pod pojmem "svět" nemyslíme stvoření nebo přírodu, ale "systém": to, jak se skupiny, kultury, instituce a národy organizují, aby se chránily a udržovaly svou moc. To je ta nejskrytější a nejvíce popíraná úroveň zla a násilí. Nemůžeme ji vidět, protože jsme všichni uvnitř ní a je v zájmu našeho ega tento korporátní podvod chránit.

Historicky organizované náboženství kladlo většinu svých starostí na střední úroveň spirály násilí, neboli na to, co jsme nazývali "tělem". Tělo v tomto kontextu znamená individuální hřích, osobní chyby, kterých se dopouštíme. Individuální zlo je jistě skutečné, ale právě slovo "tělo" způsobilo, že se zabýváme sexuálními hříchy, o kterých se Ježíš zmiňuje jen zřídka. Když trestáme nebo hanobíme jednotlivce za jeho hříchy, obvykle léčíme spíše symptomy než základní problém nebo příčinu: iluzi odloučení od Boha a druhých.

Na vrcholu spirály násilí sedí "ďábel". Tuto personifikaci zla je těžké popsat, protože je tak dobře maskovaná a dokonce idealizovaná. Jestliže "svět" je skryté strukturální násilí, především prostřednictvím útlaku a nespravedlnosti, pak "ďábel" je posvěcené, romantizované a legitimizované násilí - násilí považované za kulturně nezbytné k ovládnutí dalších dvou úrovní: rozhněvaného těla a rozběsněného světa. Jakákoli instituce, o níž se má za to, že je "příliš velká na to, aby selhala", nebo že je nějakým způsobem nad kritikou, má velkou možnost ďábelského zneužití. Vzpomeňme si na vojensko-průmyslový komplex, trestní systém, celosvětový bankovní systém, nadnárodní korporace nepodléhající žádným zákonům, daňové zákoníky ve prospěch bohatých, zdravotnické a farmaceutické instituce, celosvětovou válečnou ekonomiku vedenou mou vlastní zemí, nebo dokonce organizované náboženství. Tyto instituce až příliš potřebujeme a obdivujeme. Pavel nazval tuto úroveň násilí "mocnostmi, knížectvími, trůny a panstvími" (Ef 6,12).

Pokud nerozpoznáme kořeny násilí na první strukturální úrovni ("svět"), budeme ztrácet čas tím, že se budeme soustředit výhradně na druhou a individuální úroveň ("tělo"), a jen zřídka uvidíme to skutečné zlo, které se maskuje jako andělé světla ("ďábel"). Nezapomeňte, že Lucifer znamená "nositel světla"

Jak učil Tomáš Akvinský (1225-1274): Zlo uspěje pouze tím, že se převlékne za dobro. [2]

For Father Richard, the cycle of violence mirrors the cycle of evil:

Brazilian archbishop Hélder Câmara (1909–1999) was a brilliant nonviolent activist who offered a model for understanding how structural injustice leads to greater violence. He wrote: “If violence is met by violence, the world will fall into a spiral of violence” (emphasis mine). [1] I overlay Dom Hélder’s teaching with traditional Catholic moral teaching which saw the three primary sources of evil as the world, the flesh, and the devil—in that order. When evil and institutionalized violence (“structural sin”) go unrecognized at the first level, the second and third levels of violence and evil are inevitable. If we don’t nip evil in the bud at the level where it is legitimated and disguised, we will have little power to fight it at the individual level.

By “world” we don’t mean creation or nature, but “the system”: how groups, cultures, institutions, and nations organize to protect themselves and maintain their power. This is the most hidden and denied level of evil and violence. We cannot see it because we’re all inside of it, and it is in our ego’s self-interest to protect this corporate deception.

Historically, organized religion has put most of its concern at the middle level of the spiral of violence, or what we called “the flesh.” Flesh in this context is individual sin, the personal mistakes that we make. Individual evil is certainly real, but the very word “flesh” has made us preoccupied with sexual sins, which Jesus rarely mentioned. When we punish or shame individuals for their sins, we are usually treating symptoms rather than the root problem or cause: the illusion of separation from God and others.

At the top of the spiral of violence sits “the devil.” This personification of evil is hard to describe because it’s so well disguised and even idealized. If “the world” is hidden structural violence, primarily through oppression and injustice, then “the devil” is sanctified, romanticized, and legitimated violence—violence deemed culturally necessary to control the other two levels: the angry flesh and the world run amuck. Any institution thought of as “too big to fail” or somehow above criticism has a strong possibility of diabolical misuse. Think of the military industrial complex, the penal system, the worldwide banking system, multinational corporations subject to no law, tax codes benefiting the wealthy, the healthcare and pharmaceutical establishments, the worldwide war economy led by my own country, or even organized religion. We need and admire these institutions all too much. Paul called this level of violence “powers, principalities, thrones, and dominions” (Ephesians 6:12).

If we do not recognize the roots of violence at the first structural level (“the world”), we will waste time focusing exclusively on the second and individual level (“the flesh”), and we will seldom see those real evils which disguise themselves as angels of light (“the devil”). Remember, Lucifer means “Light Bearer.”

As Thomas Aquinas (1225–1274) taught, Evil only succeeds by disguising itself as good. [2]