Arcibiskup Desmond Tutu (1931-2021) sdílí nadějnou vizi proměny veškeré smrti v nový život, veškerého zla v dobro.

Drahé Boží dítě, často je pro nás těžké rozpoznat Boží přítomnost v našich životech a v našem světě. V hluku tragédií, které plní titulky novin, zapomínáme na majestát, který je přítomen všude kolem nás. Cítíme se zranitelní a často bezmocní. . . . Nejsme však bezmocní a s Boží láskou jsme nakonec nepřemožitelní. Náš Bůh nezapomíná na ty, kdo trpí a jsou utlačováni. 

Tutu se podělil o zážitek, který zažil, když se sešel s dalšími církevními vedoucími během nejtěžších dnů apartheidu:

Setkali jsme se na teologické fakultě, která byla uzavřena kvůli rasistické politice vlády. Během našich diskusí jsem odešel do převorské zahrady, abych se trochu ztišil. Stála tam obrovská Kalvárie - velký dřevěný kříž bez korpusu, zato s trčícími hřeby a trnovou korunou. Byl to ostrý symbol křesťanské víry. Byla zima: tráva byla bledá a suchá a nikdo by nevěřil, že za pár týdnů bude zase svěží, zelená a krásná. Bude proměněna.  

Když jsem tiše seděl v zahradě, uvědomil jsem si sílu proměny - Boží proměny - v našem světě. Princip proměny [Richard: velmi podobný tomu, jak popisuji vzkříšení] působí, když se něco tak nepravděpodobného, jako je hnědá tráva, která v zimě pokrývá náš velbloud, znovu jasně zazelená. Nebo když strom s ošlehanými větvemi bez listí vyrazí ven s proudící mízou, takže ptáci sedí a cvrlikají v olistěných větvích. Nebo když kdysi vyschlé potoky zurčí svižně tekoucí vodou. Když zima ustupuje jaru a příroda jako by prožívala své vlastní vzkříšení.  

Princip proměny říká, že nic, nikdo a žádná situace není "neproměnitelná", že celé stvoření, příroda, s napětím očekává svou proměnu, kdy bude osvobozena ze svého otroctví a bude mít podíl na slavné svobodě Božích dětí, kdy nebude jen suchou inertní hmotou, ale bude prosvícena božskou slávou. . . .

Po celém tomto nádherném světě nás Bůh vyzývá, abychom rozšiřovali [Boží] království šalom - míru a svobody - spravedlnosti, dobroty, soucitu, péče, sdílení, smíchu, radosti a smíření. Bůh přetváří svět právě v této chvíli naším prostřednictvím protože Bůh v nás věří a protože nás Bůh miluje. Co nás může oddělit od Boží lásky? Nic. Absolutně nic. A když sdílíme Boží lásku se svými bratry a sestrami, dalšími Božími dětmi, neexistuje žádný tyran, který by se nám mohl postavit na odpor, žádný útlak, který by nebylo možné ukončit, žádný hlad, který by nebylo možné nasytit, žádná rána, kterou by nebylo možné vyléčit, žádná nenávist, kterou by nebylo možné proměnit v lásku, žádný sen, který by nebylo možné splnit.  

Archbishop Desmond Tutu (1931–2021) shares a hopeful vision for the transformation of all death into new life, all evil into good.

Dear Child of God, it is often difficult for us to recognize the presence of God in our lives and in our world. In the clamor of the tragedy that fills the headlines we forget about the majesty that is present all around us. We feel vulnerable and often helpless. . . . But we are not helpless and with God’s love we are ultimately invincible. Our God does not forget those who are suffering and oppressed. 

Tutu shares an experience he had when gathered with other church leaders during the most difficult days of apartheid:

We met at a theological college that had closed down because of the government’s racist policies. During our discussions I went into the priory garden for some quiet. There was a huge Calvary—a large wooden cross without a corpus, but with protruding nails and crown of thorns. It was a stark symbol of the Christian faith. It was winter: the grass was pale and dry and nobody would have believed that in a few weeks’ time it would be lush and green and beautiful again. It would be transfigured.  

As I sat quietly in the garden I realized the power of transfiguration—of God’s transformation—in our world. The principle of transfiguration [Richard: very similar to how I describe resurrection] is at work when something so unlikely as the brown grass that covers our veld in winter becomes bright green again. Or when the tree with gnarled leafless branches bursts forth with the sap flowing so that the birds sit chirping in the leafy branches. Or when the once dry streams gurgle with swift-flowing water. When winter gives way to spring and nature seems to experience its own resurrection.  

The principle of transfiguration says nothing, no one and no situation, is “untransfigurable,” that the whole of creation, nature, waits expectantly for its transfiguration, when it will be released from its bondage and share in the glorious liberty of the children of God, when it will not be just dry inert matter but will be translucent with divine glory. . . .

All over this magnificent world God calls us to extend [God’s] kingdom of shalom—peace and wholeness—of justice, of goodness, of compassion, of caring, of sharing, of laughter, of joy, and of reconciliation. God is transfiguring the world right this very moment through us because God believes in us and because God loves us. What can separate us from the love of God? Nothing. Absolutely nothing. And as we share God’s love with our brothers and sisters, God’s other children, there is no tyrant who can resist us, no oppression that cannot be ended, no hunger that cannot be fed, no wound that cannot be healed, no hatred that cannot be turned to love, no dream that cannot be fulfilled.