Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z pátku 8. 4. 2022
na téma: Nelze ji nosit samotnou

Kristus trpí s námi

Otec Richard nám připomíná, že ačkoli jsme vyzváni k solidaritě s bolestí druhých, Bůh nese veškerou bolest:

Mnozí lidé si právem kladou otázku, jak může existovat dobrý nebo spravedlivý Bůh v přítomnosti tolika zla a utrpení ve světě - s nimiž Bůh podle všeho nic nedělá. Jak přesně Bůh miluje a udržuje to, co stvořil? To je naše dilema.

Já věřím - mám-li věřit Ježíši - že Bůh je trpící láska. Jsme-li stvořeni k Božímu obrazu a je-li na světě tolik utrpení, pak musí trpět i Bůh. Jak jinak bychom mohli pochopit zjevení kříže a to, že ústředním křesťanským logem je nahý, krvácející, trpící člověk?"

Mnozí z nejšťastnějších a nejmírumilovnějších lidí, které znám, milují ukřižovaného Boha, který kráčí s ukřižovanými lidmi, a tak odhaluje a vykupuje jejich těžký úděl jako svůj vlastní. Pro ně Ježíš nepozoruje lidské utrpení zpovzdálí; je jaksi v lidském utrpení, s námi a pro nás.

Utrpení, které neseme, je naší solidaritou s jedinou, univerzální touhou celého lidstva, a proto nás může naučit velkému soucitu a trpělivosti se sebou samými i s druhými. Někteří mystikové jdou dokonce tak daleko, že říkají, že utrpení je jen jedno, všechno je stejné a všechno je utrpením Božím (viz Kol 1,24).

Episkopální kněz Stephanie Spellers nám pomáhá pochopit, jak nás naše jediné "propletené" utrpení podněcuje k solidární akci:

Solidarita je láska překračující hranice vytyčené sebestředností, aby vstoupila do situace druhého za účelem vzájemného vztahu a zápasu, který nás všechny uzdravuje a uskutečňuje milované Boží společenství.

Solidarita je hlas, který konečně chápe: "Nejsi stejný jako já, ale část tebe žije ve mně. Tvoje a moje svoboda byly vždy nerozlučně spjaty. Nyní to vidím a díky tomu, co vidím, se rozhoduji žít jinak. Půjdu tam s tebou, kvůli tobě i kvůli sobě.". . .

Latinská teoložka Ada María Isasi-Díaz [1943-2012] shrnuje solidaritu jako "spojení spřízněných osob", které společně usilují o "rozvinutí 'příbuznosti' Boha". [1] Nejde o to, kdo v boji zvítězí nebo prohraje, nebo dokonce kdo si zajistí dostatek spojenců, aby obrátil dynamiku moci. Isasi-Díaz chce, abychom viděli, že láskyplné a obětavé přátelství, které je jádrem solidarity, je samo o sobě protilátkou proti hříchu a útlaku. 

Odcizení, kontrola a chování zaměřené na sebe nebo na skupinu nás odcizují a oddělují od Boha, od sebe navzájem i od nás samých jako milovaných Božích dětí. Naproti tomu přijmout jednotu s utlačovanými a opovrhovanými lidmi, dát jakoukoli výsadu, kterou máte, k dispozici hnutí za odstranění útlaku a odcizení a za obnovení rovnováhy a celistvosti lidského společenství -tato solidární láska je způsob, jak nejblíže a nejvěrněji následovat Ježíše a připojit se k němu v milovaném společenství. [2]

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Christ Suffers with Us

Father Richard reminds us that while we are invited to be in solidarity with the pain of others, God carries all pain:

Many people rightly question how there can be a good God or a just God in the presence of so much evil and suffering in the world—about which God appears to do nothing. Exactly how is God loving and sustaining what God created? That is our dilemma.

I believe—if I am to believe Jesus—that God is suffering love. If we are created in God’s image, and if there is so much suffering in the world, then God must also be suffering. How else can we understand the revelation of the cross and that the central Christian logo is a naked, bleeding, suffering man?

Many of the happiest and most peaceful people I know love a crucified God who walks with crucified people, and thus reveals and redeems their plight as his own. For them, Jesus does not observe human suffering from a distance; he is somehow in human suffering, with us and for us.

The suffering that we carry is our solidarity with the one, universal longing of all humanity, and thus it can teach us great compassion and patience with both ourselves and others. Some mystics even go so far as to say that there is only one suffering; it is all the same, and it is all the suffering of God (see Colossians 1:24).

Episcopal priest Stephanie Spellers helps us understand how our one “entwined” suffering spurs us to take action in solidarity:

Solidarity is love crossing the borders drawn by self-centrism, in order to enter into the situation of the other, for the purpose of mutual relationship and struggle that heals us all and enacts God’s beloved community.

Solidarity is the voice that finally comprehends: “You are not the same as me, but part of you lives in me. Your freedom and mine were always inextricably entwined. Now I see it, and because of what I see, I choose to live differently. I will go there, with you, for your sake and for my own.”. . .

Latina theologian Ada María Isasi-Díaz [1943–2012] sums up solidarity as “the union of kindred persons” who work together toward “the unfolding of the ‘kin-dom’ of God.” [1] The bottom line is not who wins or loses the struggle, or even who secures enough allies to flip the power dynamic. Isasi-Díaz wants us to see that the loving, sacrificial friendship at the heart of solidarity is itself the antidote to sin and oppression. 

Domination, control, and self-or group-centric behavior alienate and separate us from God, from each other, and from ourselves as beloved children of God. By contrast, embracing union with oppressed and despised peoples, placing any privilege you hold at the disposal of the movement to dismantle oppression and alienation and to restore balance and wholeness to human community—this solidary love is how we most closely and faithfully follow Jesus and join him in beloved community. [2]

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-