Otec Richard napsal následující báseň jako reakci na kolektivní utrpení ukrajinského lidu.

Jak můžeme necítit šok nebo vztek nad tím, co se děje
lidem na Ukrajině -
když sledujeme jejich utrpení v reálném čase
z nespravedlivého odstupu?
Kdo z nás se necítí neschopný nebo bezmocný
před tak zjevným zlem? Přinejmenším v tomto jsme jednotní.
Naše stranické rozpory se nyní zdají být malé a bezvýznamné.

Pamatujte, co učíme: zlo i dobro jsou,
především sociální jevy.
Tělo Kristovo je ukřižováno a vzkříšeno
zároveň. Kéž věrně stojíme
v obou těchto tajemstvích (kontemplace).

V láskyplné solidaritě neseme každý to, co nám náleží nést,
nespravedlivou tíhu ukřižování,
v očekávání Boží proměny.
Kéž se necháme vést k tomu, abychom na jakékoli úrovni udělali, co můžeme (čin)
pro vytvoření vzkříšení!"

Lidé Ukrajiny mají světu co nabídnout.

Father Richard wrote the following poem in response to the collective suffering of the people of Ukraine.

How can we not feel shock or rage at what is happening
to the people of Ukraine—
As we watch their suffering unfold in real time
from an unfair distance?
Who of us does not feel inept or powerless
before such manifest evil? In this, at least, we are united.
Our partisan divisions now appear small and trivial.

Remember what we teach: both evil and goodness are,
first of all, social phenomena.
The Body of Christ is crucified and resurrected
at the same time. May we stand faithfully
Inside both these mysteries (contemplation).

In loving solidarity, we each bear what is ours to carry,
the unjust weight of crucifixion,
in expectant hope for God’s transformation.
May we be led to do what we can on any level (action)
to create resurrection!

The people of Ukraine have much to teach the world.