Teoložka Ursula Kingová považuje Pavla za předchůdce křesťanských mystiků. Zde shrnuje jeho klíčová mystická témata:  

Pavelův velký mystický zážitek na cestě do Damašku, který ho změnil z nepřítele v horlivého příznivce prvních křesťanů, z něj učinil jednoho z nejsilnějších svědků moci Kristova Ducha, "v němž žijeme, hýbeme se a máme své bytí" [Sk 17,28]. Zatímco evangelia popisují Kristův život, jeho smrt a vzkříšení, Pavlovy epištoly vydávají svědectví o intenzivní a hluboce proměňující víře, která má kořeny jak v silné osobní zkušenosti, tak ve společenství prvních učedníků, z něhož se později stala křesťanská církev.

Pavel sám sebe popisuje jako "člověka v Kristu", čímž potvrzuje hluboké spojení s božstvím, které nepopírá jeho vlastní identitu, ale umožňuje mu žít v samotné božské přirozenosti: "Nyní nežiji já, ale žije ve mně Kristus" [Gal 2,20]. Zpívá také chválu činné lásce, lásce inspirované ohněm božské lásky a nastiňuje vizi kosmického Krista, Krista, který "je všechno a je ve všem" [Kol 3,11]. [1]

Jezuitský učenec Harvey Egan podobně vnímá Pavla jako mystika, který se plně odevzdal Boží lásce v Kristu a který věřil, že ostatní mohou učinit totéž:

Pavel z hloubi své bytosti zakoušel Boží lásku v Kristu a odevzdával se jí. Pánem pro něj byl Duch (2 Kor 3,17). Pavlova mystika je důrazně zaměřena na Krista; "žít" je pro Pavla "Kristus" (Flp 1,21).

Pavel považoval za téměř samozřejmé, že všichni křesťané mají díky Kristu a jeho Duchu poměrně snadný přístup k životní zkušenosti s Bohem. Ačkoli mluvil o "zralých" ve víře (1 Kor 2,6) a "duchovních" (1 Kor 2,15), očekával zralou víru od všech křesťanů. Duch svatý udělil všem křesťanům "přesažné poznání" (Ef 3,19), "plnost poznání" (Ef 1,17), a tím nám dokázal, že jsme "[Božími] dětmi" (Ř 8,14), které také mohou Boha oslovovat "Abba, Otče" (Ř 8,15). Kristův Duch by se v nás modlil "s povzdechy příliš hlubokými pro slova" (Římanům 8,26).

S láskyplným poznáním ukřižovaného a vzkříšeného Krista je úzce spjata "tajná a skrytá Boží moudrost" (1 Kor 2,7), pokoj přesahující každé chápání (Flp 4,7) a svrchovaná útěcha (2 Kor 1,5). Ti, kdo žijí v Kristově Duchu, prožívají bohatší způsob života (Ef 1,8-9) naplněný láskou, radostí, pokojem, sebeovládáním, mírností, trpělivostí a laskavostí (Gal 5,22), který jim umožňuje nést břemena druhých (Gal 6,2). Jak říká Pavel: "Všichni jsme si vědomi, že se nám daří: "Co oko nevidělo, ucho neslyšelo a [lidské] srdce nepojalo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují, nám Bůh zjevil skrze Ducha" (1 Kor 2,9-10). . .

Pavel opakovaně hovoří o tom, že je "v Kristu". Navíc pro něj "už nežiji já, ale žije ve mně Kristus" (Galatským 2,20). [2]

Theologian Ursula King sees Paul as a forerunner of the Christian mystics. Here she summarizes his key mystical themes:  

Paul’s great mystical experience on the road to Damascus, which changed him from an enemy into an ardent supporter of the early Christians, made him into one of the strongest witnesses to the power of the spirit of Christ, “in whom we live, move and have our being” [Acts 17:28]. While the Gospels describe Christ’s life, his death and resurrection, the Pauline Epistles bear witness to an intense and deeply transforming faith, rooted both in powerful personal experience and in the community of the early disciples, which later became the Christian Church.

Paul describes himself as “a man in Christ,” affirming a deep union with the Divine which does not negate his own identity but enables him to live within the divine nature itself: “I live, now not I; but Christ lives within me” [Galatians 2:20]. He also sings the praises of active love, of charity, inspired by the fire of divine love and outlines a vision of the cosmic Christ, the Christ who “is all, and is in all” [Colossians 3:11]. [1]

Jesuit scholar Harvey Egan likewise views Paul as a mystic who gave himself fully to the love of God in Christ, and who believed others could do likewise:

From the very depths of his being, Paul experienced and surrendered to the love of God in Christ. For him the Lord was the Spirit (2 Corinthians 3:17). Pauline mysticism is emphatically Christ-directed; “to live,” for Paul, “is Christ” (Philippians 1:21).

Paul considered it almost self-evident that all Christians, because of Christ and his Spirit, had relatively easy access to an experience of God in their lives. Although he spoke of the “mature” in faith (1 Corinthians 2:6) and the “spiritual” (1 Corinthians 2:15), he expected mature faith of all Christians. The Holy Spirit granted all Christians a “surpassing knowledge” (Ephesians 3:19), the “fullness of knowledge” (Ephesians 1:17), and in this way proved to us that we are “[children] of God” (Romans 8:14) who can also call God, “Abba, Father” (Romans 8:15). Christ’s Spirit would pray in us “with sighs too deep for words” (Romans 8:26).

Linked intimately to a loving knowledge of the crucified and risen Christ is a “secret and hidden wisdom of God” (1 Corinthians 2:7), a peace beyond all understanding (Philippians 4:7), and a supreme consolation (2 Corinthians 1:5). Those living in Christ’s Spirit experience a richer way of life (Ephesians 1:8–9) filled with love, joy, peace, self-control, gentleness, patience, and kindness (Galatians 5:22) that enables them to bear each other’s burdens (Galatians 6:2). As Paul said: “What no eye has seen, nor ear heard, nor the [human] heart conceived, what God has prepared for those who love him, God has revealed to us through the Spirit” (1 Corinthians 2:9–10). . . .

Time and again, Paul spoke of being “in Christ.” For him, moreover, “it is no longer I who live, but Christ lives in me” (Galatians 2:20). [2]