Rabbi Rami Shapiro je židovský kontemplativní a mezináboženský učitel, který se dobře vyzná v hebrejských Písmech. Popisuje, jak byla Božská Žena po celou dobu přítomna jako Moudrost, základní partnerka Boha při stvoření kosmu:

Není zanedbatelné, že Moudrost je ženského rodu. Původní jazyk textů, jak hebrejských, tak řeckých, to vyjadřuje zcela jasně: hebrejské Chochma a řecké Sophia jsou podstatná jména ženského rodu. Autoři knih Moudrosti [jako jsou Přísloví, Moudrost, Kazatel a další] brali toto rodové specifikum vážně a představovali si Moudrost jako Matku, Boží družku a nevěstu, Božské ženství, skrze které mužský Bůh utvářel veškeré stvoření. . . .

Chóchma nebyla jen prvním Božím stvořením; byla prostředkem, skrze nějž vznikla všechna ostatní. To je to, co znamená být mistrem stavitelem. Chochma je zároveň stvořená i tvořivá. Je uspořádávajícím principem stvoření: "Objímá od jednoho konce země až k druhému a všechno dobře uspořádává" (Moudrost Šalomounova 8,1). Znát Ji znamená znát Cestu všech věcí... a jednat v souladu s ní znamená být moudrý. . . .

Takto působí Matka Moudrost. Ona nic nemění, Ona vše osvětluje. Ona je správně vidoucí. Chochma "prostupuje a proniká" všechny věci (Moudrost Šalamounova 7,24). Ona je uspořádávajícím principem vesmíru. To, co vidíte, když Ji vidíte, je obdobou vidění vláken ve dřevě, proudění větru a oceánů a zákonů přírody, jak makrokosmické, tak mikrokosmické. . . . Ona je způsob, jakým věci jsou. . . .

Je způsobem, jakým se Bůh projevuje ve světě. Poznat Ji znamená poznat i Boha. [1]

Biblická badatelka Virginia Mollenkottová zkoumá časté zobrazování Boha jako Matky v Bibli, a to i na překvapivých místech Nového zákona:

Více než jakýkoli jiný biblický obraz Boha jako ženy je rozšířen obraz mateřského božstva. Nejenže je Stvořitel zobrazován jako ten, kdo nosí v lůně nebo rodí stvoření, ale v podobných rolích jsou zobrazováni i Kristus a Duch svatý. . . .

[Klidný, transcendentní obraz Boha Matky se objevuje ve Skutcích 17,26 a 28 během Pavlovy řeči na athénské radě Areopagu. Pavel prohlašuje, že Bůh není na ničem závislý, protože Bůh je ten, kdo dal život a dech všem. Navíc tento Bůh není nikomu z nás vzdálen, neboť právě v Bohu žijeme, pohybujeme se a existujeme. Ačkoli apoštol konkrétně nejmenuje dělohu, v žádném jiném okamžiku lidské zkušenosti neexistujeme v jiném člověku. Pavel tedy představuje celé lidské pokolení - lidi všech barev pleti, všech náboženství, všech politických a ekonomických systémů - jako žijící, pohybující se a existující v kosmickém lůně jediného Boha. [2]

Rabbi Rami Shapiro is a Jewish contemplative and interfaith teacher, well-versed in the Hebrew Scriptures. He describes how the Divine Feminine has been present all along as Wisdom, God’s essential partner in the creation of the cosmos:

It is no small thing to note that Wisdom is feminine. The original language of the texts, both Hebrew and Greek, make this very clear: Hebrew Chochma and Greek Sophia are both feminine nouns. The authors of the Wisdom books [such as Proverbs, Wisdom, Ecclesiastes, and more] took this gender specificity seriously and envisioned Wisdom as Mother, God’s consort and bride, the Divine Feminine through which the masculine God fashioned all creation. . . .

Chochma was not simply the first of God’s creations; She was the means through which all the others came forth. This is what it means to be the master builder. Chochma is both created and creative. She is the ordering principle of creation: “She embraces one end of the earth to the other, and She orders all things well” (Wisdom of Solomon 8:1). To know Her is to know the Way of all things . . . and to act in accord with it is what it means to be wise. . . .

This is how Mother Wisdom works. She doesn’t change anything; She illumines everything. She is right seeing. Chochma “pervades and penetrates” all things (Wisdom of Solomon 7:24). She is the ordering principle of the universe. What you see when you see Her is analogous to seeing the grain in wood, the current of wind and oceans, and the laws of nature, both the macrocosmic and the microcosmic. . . . She is the Way things are. . . .

She is the Way God is manifest in the world. To know Her is to know God as well. [1]

Biblical scholar Virginia Mollenkott explores the frequent imagery of God as Mother in the Bible, including in surprising places in the New Testament:

More pervasive than any other biblical image of God as female is the image of a maternal deity. Not only is the Creator depicted as carrying in the womb or birthing the creation, but also Christ and the Holy Spirit are depicted in similar roles. . . .

[A] serene, transcendent image of God the Mother occurs in Acts 17:26 and 28, during Paul’s speech to the Athenian Council of the Areopagus. Paul declares that God is not dependent on anything, since God is the one who has given life and breath to everyone. Furthermore, this God is not far from any of us, for it is in God that we live, and move, and exist. Although the apostle does not specifically name the womb, at no other time in human experience do we exist within another person. Thus, Paul pictures the entire human race—people of all colors, all religions, all political and economic systems—as living, moving, and existing within the cosmic womb of the One God. [2]