Písmo i Tradice nabízejí metafory Boha jako ženy, která má ženské vlastnosti nebo plní tradičně ženské role. Tento týden se zamýšlíme nad důsledky, které má božské ženství v našem životě. Otec Richard popisuje Marii jako ženský symbol božské přítomnosti:

Ačkoli byl Ježíš muž, Kristus je mimo pohlaví, takže by se dalo očekávat, že Velká tradice vědomě či nevědomě najde ženské způsoby, jak symbolizovat plné božské vtělení a jak dát Bohu více ženský charakter - jak to často dělá i samotná Bible.

Proč se křesťanství na Východě i na Západě bezhlavě zamilovalo do této zdánlivě obyčejné ženy Marie, která je v Novém zákoně vedlejší postavou? Dali jsme jí jména jako Theotokos, Matka Boží, Královna nebes, Notre Dame, La Virgen toho či onoho, Nuestra Señora, Naše Matka Bolestná, Panna Maria ustavičné pomoci a Panna Maria snad z každé vesnice či svatyně v Evropě. Je zřejmé, že zde nemáme co do činění pouze s jednou ženou, ale se základním symbolem - nebo, abychom si vypůjčili jazyk Carla Junga (1875-1961), "archetypem" - obrazem, který v sobě konstelauje celou řadu významů, jež nelze sdělit logicky, ale jsou zakotveny v našem kolektivním nevědomí.

Myslím si, že v mýtické představivosti Marie intuitivně symbolizuje první Vtělení - nebo Matku Zemi, dovolíte-li mi to. (Netvrdím, že Marie je prvním Vtělením, pouze že se pro něj stala přirozeným archetypem a symbolem, zejména v umění). Věřím, že Maria je hlavním ženským archetypem Kristova tajemství. Tento archetyp se již dříve projevil jako Sofie neboli Svatá Moudrost (viz Přísloví 8,1-3; Moudrost 7,7-14) a znovu v knize Zjevení (12,1-17) v kosmickém symbolu "ženy oděné sluncem a stojící na měsíci". Ani Sofie, ani žena ze Zjevení nejsou právě Marií z Nazareta, přesto jimi obě v mnoha ohledech jsou - a každá z nich rozšiřuje naše chápání božského ženství.

Jung věřil, že lidé vytvářejí v umění vnitřní obrazy, které duše potřebuje k tomu, aby viděla sama sebe a umožnila svou vlastní proměnu. Zkuste si spočítat, kolik obrazů v uměleckých muzeích, kostelích a domácnostech zobrazuje nádherně oblečenou ženu, která nabízí k vašemu obdivu - a k obdivu svému - často nahého chlapečka. Co říká samotná všudypřítomnost tohoto obrazu na úrovni duše? Myslím, že to vypadá asi takto:

První vtělení (stvoření) symbolizuje Sofie-Vtělení, krásná, ženská, pestrobarevná, půvabná Marie.

Ona nám neodmyslitelně nabízí Ježíše, Boha vtěleného do zranitelnosti a nahoty.

Marie se stala symbolem prvního univerzálního vtělení.

Poté nám předává Druhé vtělení, přičemž zůstává v pozadí; pozornost je vždy upřena na dítě.

Zemská Matka představuje Duchovního Syna, dvě první fáze Vtělení.

Ženská vnímavost, předání plodu jejího ano.

A nás vyzývá, abychom nabídli své vlastní ano.

Both Scripture and Tradition offer metaphors of God as female, having feminine qualities, or fulfilling traditionally female roles. This week, we consider the implications that the Divine Feminine has in our lives. Father Richard describes Mary as a feminine symbol for the divine presence:

Although Jesus was a man, the Christ is beyond gender, so it should be expected that the Big Tradition would have found feminine ways, consciously or unconsciously, to symbolize the full Divine Incarnation and to give God a more feminine character—as the Bible itself often does.

Why did Christianity, in both the East and West, fall head over heels in love with this seemingly ordinary woman Mary, who is a minor figure in the New Testament? We gave her names like Theotokos, Mother of God, Queen of Heaven, Notre Dame, La Virgen of this or that, Nuestra Señora, Our Mother of Sorrows, Our Lady of Perpetual Help, and Our Lady of just about every village or shrine in Europe. We are clearly dealing not just with a single woman here but a foundational symbol—or, to borrow the language of Carl Jung (1875–1961), an “archetype”—an image that constellates a whole host of meanings that cannot be communicated logically but is grounded in our collective unconscious.

In the mythic imagination, I think Mary intuitively symbolizes the first Incarnation—or Mother Earth, if you will allow me. (I am not saying that Mary is the first Incarnation, only that she became the natural archetype and symbol for it, particularly in art.) I believe that Mary is the major feminine archetype for the Christ Mystery. This archetype had already shown herself as Sophia or Holy Wisdom (see Proverbs 8:1–3; Wisdom 7:7–14), and again in the Book of Revelation (12:1–17) in the cosmic symbol of “a woman clothed with the sun and standing on the moon.” Neither Sophia nor the woman of Revelation is precisely Mary of Nazareth, yet in so many ways, both are—and each broadens our understanding of the Divine Feminine.

Jung believed that humans produce in art the inner images the soul needs in order to see itself and to allow its own transformation. Try to count how many paintings in art museums, churches, and homes show a wonderfully dressed woman offering for your admiration—and hers—an often naked baby boy. What is the very ubiquity of this image saying on the soul level? I think it looks something like this:

The first Incarnation (creation) is symbolized by Sophia-Incarnate, a beautiful, feminine, multicolored, graceful Mary.

She is invariably offering us Jesus, God incarnated into vulnerability and nakedness.

Mary became the symbol of the First Universal Incarnation.

She then hands the Second Incarnation on to us, while remaining in the background; the focus is always on the child.

Earth Mother presenting Spiritual Son, the two first stages of the Incarnation.

Feminine Receptivity, handing on the fruit of her yes.

And inviting us to offer our own yes.