Včerejší meditace nastínila vzorec změny založený na tom, co otec Richard nazývá "pět M": člověk, hnutí, stroj, památník a paměť. Dnes se otec Richard zamýšlí nad příklady jednotlivců, kteří se nechali inspirovat "Ježíšovým hnutím" k proměně "strojů a pomníků" ve svém životě.

Někdy mohou být lidé strojů a pomníků znovu uchopeni vizí člověka a hnutí. V prvních letech činnosti CAC nás často navštěvoval náš přítel Frank, který pracoval na jaderném zkušebním polygonu u Las Vegas v Nevadě. Ve skutečnosti Frank tento provoz řadu let vedl - a pak se z milosti evangelia odvážil zpochybnit jeho fungování. Jednou se ke mně dokonce připojil, když jsme na testovacím místě uplatňovali občanskou neposlušnost. Nikdy nezapomenu, jak ke mně kráčel s napůl ustaranou, napůl usměvavou tváří. "Celé ty roky jsem důvěřoval vašemu učení. Teď musím věřit tomu, kam mě dovedla," řekl. Stáli jsme spolu, zatímco kolem projížděli jeho bývalí zaměstnanci a dávali svému bývalému šéfovi nepříliš lichotivá gesta. Byl jsem pokořen a ohromen takovou odvahou a pokorou. Díky setkání s člověkem Ježíšem a vizí mírového hnutí se zbavil svého bezpečného pomníku.

Je těžké a velmi vzácné zpochybnit vlastní práci. Když Ježíš povolal své učedníky, odvolal je také od jejich zaměstnání a také od jejich rodin (viz Mt 4,22). Práce a rodiny samozřejmě nejsou špatné věci. Ale Ježíš je vyzval, aby opustili své sítě, protože dokud je někdo vázán na jistotu zaměstnání, spoustu věcí nevidí a nemůže říct. To je jedna z velkých obvyklých nevýhod duchovních, kteří si vydělávají na svůj plat z církve, a možná i důvod, proč svatý František nechtěl, abychom byli svěceni na kněze. Máme tendenci myslet si a říkat vše, co nepoškodí firmu nebo značku.

Otec Richard poukazuje na svatého Františka z Assisi (1182-1226) jako na příklad toho, jak provést celistvou změnu:

František z Assisi nám nabízí model proměny, protože neútočil přímo na památníky nebo stroje, ale vyšel na okraj a dělal to lépe. František se pro svou inspiraci vrátil k původní dynamice a nenásilnému stylu Ježíše člověka.

Assisi je obklopeno městskými hradbami. Uvnitř těchto hradeb se nachází katedrála a zavedené kostely, které jsou všechny dobré. Právě tam František poprvé uslyšel evangelium a zamiloval si Ježíše. Pak ale nenápadně vyšel za hradby a přestavěl několik starých ruin zvaných San Damiano a Porciunkula. Neříkal ostatním, že to dělají špatně. Jen se jemně a s láskou snažil dělat to lépe. Myslím, že to je ta pravá obnova církve. Pamatujte, že nejlepší kritika špatného je praktikování lepšího. To by mohlo být dokonalé motto pro veškerou obnovitelskou práci. Neničí stroje ani památníky, ale oživuje je novou energií a formou.

Yesterday’s meditation outlined a pattern of change based on what Father Richard calls the “Five M’s”: human, movement, machine, monument, and memory. Today Father Richard reflects on examples of individuals who were inspired by the “Jesus movement” to transform the “machines and monuments” in their lives.  

Sometimes machine and monument people can be recaptured by the vision of the human and the movement. In the CAC’s early years, we were often visited by our friend Frank, who worked for the nuclear test site outside of Las Vegas, Nevada. In fact, Frank headed the operation for a number of years—and then dared, by the grace of the gospel, to call it into question. He even joined me once as we practiced civil disobedience at the test site. I will never forget seeing him walk toward me with a half-worried half-smile on his face. “I have trusted your teaching all these years. Now I have to trust where it has led me,” he said. We stood together as his former employees drove by and gave less-than-flattering gestures to their old boss. I was humbled and awed by such courage and humility. He had let go of his secure monument through an encounter with the man Jesus and the vision of the peace movement.

It’s hard and very rare to call your own job into question. When Jesus called his disciples, he also called them away from their jobs, and their families too (see Matthew 4:22). Of course, jobs and families are not bad things. But Jesus called them to leave their nets, because as long as anyone is tied to job security, there are a lot of things they cannot see and cannot say. This is one of the great recurring disadvantages of clergy earning their salary from the church, and perhaps why Saint Francis did not want us to be ordained priests. We tend to think and say whatever won’t undermine the company or brand.

Father Richard points to St. Francis of Assisi (1182–1226) as an example of how to make holistic change:

Francis of Assisi offers us a model of transformation because he did not attack the monuments or machines directly but went out to the edge and did it better. For his inspiration, Francis went back to the original dynamism and nonviolent style of Jesus the man.

Assisi is surrounded by city walls. Inside those walls are the cathedral and the established churches, all of which are good. That’s where Francis first heard the gospel and fell in love with Jesus. But then he quietly went outside the walls and rebuilt some old ruins called San Damiano and the Portiuncula. He wasn’t telling the others they were doing it wrong. He just gently and lovingly tried to do it better. I think that’s true reconstruction. Remember, the best criticism of the bad is the practice of the better. That might be a perfect motto for all reconstructive work. It does not destroy machines or monuments but reinvigorates them with new energy and form.