Autorka a vedoucí rekolekcí Paula D'Arcyová se s vámi podělí o zkušenost, kterou zažila v rámci workshopu s vězeňkyněmi z texaského okresního vězení. Operní skladba zpívaná dvěma hostujícími umělci vnesla do hlučné místnosti rezonující ticho a probudila v přítomných smysl pro Pravé Já. Paula píše:

Hudba nás vtáhla do omezenosti života; do chyb, kterých se dopouštíme; do našich tužeb po tom, aby věci byly jiné, lepší; do zoufalství z toho, že jsme bez naděje; do čistoty a svatosti. Když jsem se podívala kolem sebe, viděla jsem, že mnoho vězenkyň přemohly emoce. V té místnosti proudilo něco vznešeného - zvuk, který přímo pronikal do našich srdcí. . . .

Bylo to, jako by ten všezahrnující zvuk promlouval ke skrytému místu v každém z nás: Něco velkého je ve vás živé, a pro váš život je v plánu něco víc než tato povrchní realita. Za vaší současnou situací čeká jiný osud.

Nejen na vězenkyně, ale i na všechny ostatní přítomné to viditelně zapůsobilo. Něco nevyjádřitelného v té hudbě nám otevřelo srdce. . . .

Nebylo to poprvé, co jsem to pocítila. Na začátku osmdesátých let, kdy jsem se stále ještě snažila dát dohromady kousky svého života po náhlé smrti manžela a dcery při nehodě v opilosti, jsem se cítila vším ohrožená. V mžiku bylo převráceno moje přesvědčení, můj pohled na svět i můj obraz Boha. Bylo to znepokojivé období. Stále jsem pátrala v mysli a hledala myšlenky a filozofické směry, které by mi ukazovaly cestu. Ten starý způsob řízení věcí mi byl velmi povědomý.

Otec Richard učí, že mysl a naše myšlenky jsou zdrojem odděleného já. Jak často říká: "Falešné já je to, kým si myslíte, že jste. Vaše myšlení z něj nedělá pravdu." [1] Paula pokračuje:

Mysl mě však nedokázala dovést tam, kam jsem potřebovala. Trvalo dlouho, než jsem se obrátila jiným směrem a začala se dívat dovnitř. Nakonec jsem viděla, že zárodky větší cesty čekají ve všem, a pochopila jsem, že když nastane ten správný čas - když jsme konečně ochotni setkat se s tím, "co je", a přestaneme trvat na své vlastní verzi života [RR: což oddělené já nemůže nedělat] - skutečná změna a transformace se teprve stanou možnými.

Bylo to důležité probuzení. Mým obvyklým výchozím nastavením bylo spoléhat se na staré hlasy a zkušenosti - na mnoho pojmů a představ mysli. Síla lásky, která udržuje život, však není koncept, a neexistuje soubor posvátných podmínek, kterých je třeba dosáhnout. Když jsem otevřela své srdce, láska prošla bolestí a pomalu měnila můj pohled. Věci, které se kdysi zdály pevné a určující, se odmaskovaly. Když se ve vězení zpíval [operní kus] "Květinový duet", byl to opět zážitek plamene lásky.

Author and retreat leader Paula D’Arcy shares an experience she had as part of a workshop with women inmates of a Texas county jail. An opera piece sung by two visiting performers brought a resonant stillness to a noisy room and awakened a sense of the True Self in the people present. Paula writes:

The music pulled us into the brevity of a lifetime; the mistakes we make; our longings for things to be different, to be better; the despair of being without hope; and the pure and the holy. When I turned around to look, I saw that many inmates were overcome by emotion. Something sublime was moving in that room—a sound that directly entered our hearts. . . .

It was as if the enveloping sound was saying to a hidden place in each of us: Something great is alive in you, and something more than this surface reality is intended for your life. Beyond your circumstances lies a different destiny.

It was not just the inmates who were visibly affected, but everyone else who was present as well. Something inexpressible in the music had broken our hearts open. . . .

It wasn’t the first time I had felt this. In the early 1980s, when I was still trying to put the pieces of my life together after the sudden deaths of my husband and daughter in a drunken-driving accident, I felt challenged by everything. In the blink of an eye my conclusions, my worldview, and my image of God were upended. It was an unsettling time. I kept reaching to the mind, searching for ideas and philosophies to guide me. That old way of managing things was very familiar.

Father Richard teaches that the mind and our thoughts are the source of the separate self. As he often says, “The false self is who you think you are. Your thinking does not make it true.” [1] Paula continues:

But the mind could not bring me where I needed to go. It was a long while before I turned in a different direction and began to look within. Eventually I saw that the seeds of a greater journey are waiting in everything and I understood that, when the time is right—when we are finally willing to meet “what is” and stop insisting on our own version of life [RR: which the separate self cannot help but do]—real change and transformation become possible.

It was an important waking-up. My familiar default was to rely on old voices and experiences—on the mind’s many concepts and ideas. Yet the force of love that sustains life is not a concept, and there are not a set of holy conditions to attain. As I opened my heart, love moved through the pain and slowly changed my sight. Things that once seemed fixed and defining were unmasked. When the [opera piece] “Flower Duet” was sung in the jail, it was again an experience of the flame of love.