Terapeutky Jett Psarisová a Marlena Lyonsová píší o tom, že jen díky ochotě praktikovat "nechráněnou lásku" můžeme prožívat intimitu sami se sebou, s Bohem i s druhými:

Dosáhnout odhalené části sebe sama, která je dostatečně hluboká, aby vyjádřila nejhlubší a nezkrotné aspekty naší bytosti, znamená naučit se milovat a být milován bez obrany a bez překážek. Znamená to vypěstovat si schopnost být citově přítomni, i když se cítíme vydaní na pospas nebo zranitelní; naučit se vzdát se mnoha strategií, které jsme používali, abychom se cítili v bezpečí a měli vše pod kontrolou; a najít odvahu milovat bez záruk a požadavků. Díky takovémuto rozvíjení schopnosti intimity objevíme lásku jako trvalou přítomnost v emocionálním nitru naší bytosti, v našem srdci, a od té chvíle se už nikdy nebudeme cítit citově odloučení, neúplní nebo nemilovaní.

Většina z nás se tolik let bránila a chránila, že jsme ztratili přímý přístup ke svému srdci; neumíme milovat nechráněným způsobem. Stále čekáme na správné okolnosti, na správného partnera, na správný okamžik, kdy budeme moct dát všanc svou zranitelnost. Můžeme čekat donekonečna a propásnout tak příležitost, kterou máme před sebou. . . .

Když se necháme poznat a milovat pro svou bytostnou otevřenost, která může být zranitelná i vzrušující, a rozhodneme se poznat a milovat druhého, zcela a bez výhrad, dojdeme k jádru intimity. Na cestu se můžeme vydat zatíženi minulými zklamáními a obavami z dalšího selhání, ale můžeme důvěřovat dvojí touze svého srdce. Ta nás povede za naše dosavadní hranice a linii obrany, až nakonec poznáme sebe i druhého v té nejzranitelnější a nejautentičtější rovině.

Přes to, čeho se někdy obáváme, Psarisová a Lyonsová jasně říkají, že skutečná intimita vede k větší svobodě být tím, kým jsme, nikoli ke ztrátě identity:

V konečném důsledku je intimita o svobodě být sám sebou. Skutečná citová svoboda znamená, že už nepotřebujeme potvrzení nebo souhlas od druhého, abychom poznali svou základní dobrotu. S vědomím své vnitřní hodnoty jsme schopni být přítomni sami sobě i svému partnerovi bez ohledu na okolnosti. Tato svoboda znamená, že už nejsme definováni svou osobní historií. Znamená to být tím, kým v podstatě jsme, nezatížení a nechránění. . . . Když otevřeme svá srdce zázraku cesty a skrze bolest hledáme pravdu o své zkušenosti, zahlédneme nové světlo, které nás zavede hlouběji do sebe, pod naše nejistoty a rozbité sny našeho života. Tam se setkáme se svým celým, nepoškozeným a nedotčeným základním já [neboli Pravým Já]. V kontaktu s tímto základním já můžeme zažívat mocné úrovně intimity, i když se věnujeme nejobyčejnějším věcem. To je příslib nechráněné intimity. Takto je uspokojena touha milovat a být milován, přímo, bezprostředně a bez omezení.

Therapists Jett Psaris and Marlena Lyons write about how it is only through a willingness to practice “undefended love” that we can experience intimacy with ourselves, God, and others:

To reach the unveiled part of ourselves that is deep enough to express the most profound and untamed aspects of our being means learning how to love and be loved without defenses and without obstructions. It means cultivating the capacity to be emotionally present even when we feel exposed or vulnerable; learning to relinquish the many strategies we have employed to feel safe and in control; and finding the courage to love without guarantees or requirements. Through developing the capacity for intimacy in this way, we discover love as an abiding presence in the emotional center of our being, our heart, and from that moment on, we will never again feel emotionally disconnected, incomplete, or unloved.

Most of us have defended and protected ourselves for so many years we have lost direct access to our hearts; we do not know how to love in an unguarded way. We keep waiting for the right circumstances, the right partner, the right moment to be vulnerable. We may go on waiting endlessly, missing the very opportunity before us. . . .

When we allow ourselves to be known and loved for our essential openness, which can feel both vulnerable and exhilarating, and choose to know and love another, totally and without reservation, we arrive at the heart of intimacy. We may embark on the journey burdened by past disappointments and fearing yet another failure, but we can trust the dual yearning of our heart. It will lead us beyond our current limits and defenses until we eventually know ourselves and another at our most vulnerable and authentic levels.

Despite what we sometimes fear, Psaris and Lyons are clear that true intimacy leads to greater freedom to be who we are, not a loss of identity:

Ultimately, intimacy is about the freedom to be ourselves. True emotional freedom means no longer needing confirmation, agreement, or validation from another to know our basic goodness. Knowing our intrinsic worth, we are able to be present with ourselves and our partners, whatever the circumstances. This freedom means no longer being defined by our personal history. It means being who we are essentially, unencumbered, and undefended. . . . When we open our hearts to the wonder of the journey and search through the pain for the truth of our experience, we begin to glimpse a new light that will guide us deeper into ourselves, below our insecurities and the broken dreams of our lives. There we will meet our whole, undamaged, and pristine essential self [or True Self]. In touch with this essential self, we can experience powerful levels of intimacy while engaged in the most ordinary behaviors. This is the promise of undefended intimacy. This is the satisfaction of the longing to love and be loved, directly, immediately, and without restriction.