Otec Richard věří, že skutečnou intimitu můžeme zažít jen tehdy, když jsme sami ochotni být zranitelní:

Velké a skryté tajemství je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrnosti s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, teprve intimní jazyk milenců popíše, co se s námi děje: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také utrpení. To je mystický slovník svatých.

Naše největší tajemství a touhy se často odhalují druhým, a dokonce je sami objevujeme, v přítomnosti smutku, selhání nebo nouze - když jsme velmi zranitelní a když se cítíme zcela v bezpečí v náručí lásky. Když se tak stane, vždy dojde k rozšíření bytí na obou stranách. Jsme pak většími lidmi.

A teprve když se nacházíme na takovém citlivém místě, může nám Bůh bezpečně zjevit své "nitro". Všichni soběstační lidé zůstávají mimo tajemství Boží lásky, protože ji vždy zneužijí. Pouze potřeba milovaného umí přijmout potřebu a dar milujícího a pouze potřeba milujícího umí přijmout potřebu a dar milovaného, aniž by takovou lásku zneužila. Je to jakási záměrná "chudoba" na obou stranách. Vzájemně přiznaná prázdnota je pro lásku nejvyšší záchrannou sítí.

"Plnost" v člověku nemůže umožnit lásku, protože nenechává žádné škvíry, nenabízí žádná "držadla", žádné dávání a braní, ani v ní není žádný hluboký hlad. Lidská zranitelnost dává duši nesmírný náskok na jejích cestách.

Naše touha po intimitě či společenství nejprve vytváří samotný hlad, který pak Bůh s malou pomocí Božích přátel může uspokojit (i když nikdy ne zcela) již na tomto světě. Ve skutečnosti kousek uspokojené touhy jen zvyšuje touhu po dalším a dalším! Mystikové (ti, kteří osobně poznali vnitřní vesmír Boha) si uvědomují, že byli zasvěceni do velkého a podivuhodného tajemství. Každý, kdo není do tohoto vnitřního dialogu zasvěcen, by takové lidi označil za domýšlivé, pošetilé, nebo dokonce arogantní. Je to bezpochyby "Boží tajemství, v němž jsou ukryty všechny klenoty moudrosti a poznání" (Kol 2,3).

Tajemství přestane být skrytým, když se lidé přestanou skrývat - před Bohem, sami před sebou a alespoň před jedním dalším člověkem. Takové riskantní sebeodhalení je to, co mám na mysli pod pojmem intimita, a je to způsob, jakým se předává láska. Někteří říkají, že toto slovo je odvozeno od latinského intimus, což znamená vnitřek nebo nitro. Někteří říkají, že jeho starší význam se nachází v in timor, "do strachu". V každém případě je smysl jasný. Intimita nastává, když odhalíme své nitro, a to pro nás vždy může být děsivá představa. Nikdy totiž nevíme, zda druhý dokáže přijmout to, co je odhaleno, zda to bude respektovat, anebo zda rychle uteče pryč. Musíme být připraveni na to, že budeme odmítnuti. Vždycky je to riziko.

Father Richard believes that we can only experience true intimacy when we are willing to be vulnerable ourselves:

The big and hidden secret is this: an infinite God seeks and desires intimacy with the human soul. Once we experience such intimacy, only the intimate language of lovers describes what is going on for us: mystery, tenderness, singularity, specialness, nakedness, risk, ecstasy, incessant longing, and also, of course, suffering. This is the mystical vocabulary of the saints.

Our biggest secrets and desires are often revealed to others, and even discovered by ourselves, in the presence of sorrow, failure, or need—when we are very vulnerable, and when we feel entirely safe in the arms of love. When that happens, there is always a broadening of being on both sides. We are larger people afterwards.

And it is only when we are in such a tender place that God can safely reveal the “inside” of God to us. All self-sufficient people remain outsiders to the mystery of divine love because they will always misuse it. Only the need of a beloved knows how to receive the need and gift of the lover, and only the need of a lover knows how to receive the need and gift of the beloved without misusing such love. It is a kind of deliberate “poverty” on both sides. A mutually admitted emptiness is the ultimate safety net for love.

“Fullness” in a person cannot permit love because it leaves no openings, offers no handles, no give and take, nor is there any deep hunger. Human vulnerability gives the soul an immense head start on its travels.

Our desire for intimacy or communion first creates the very hunger that God, with a little help from God’s friends, can then satisfy (though never totally) in this world. In fact, the bit of satisfied desire only increases the desire for more and again! The mystics (those who personally know the inner space of God) are aware that they have been let in on a big and wondrous secret. Anyone not privy to this inner dialogue would call such people presumptuous, foolish, or even arrogant. This is without a doubt “God’s secret, in which all the jewels of wisdom and knowledge are hidden” (Colossians 2:3).

The secret becomes unhidden when people stop hiding—from God, from themselves, and from at least one other person. Such risky self-disclosure is what I mean by intimacy and it is the way that love is transmitted. Some say the word comes from the Latin intimus, which is interior or inside. Some say its older meaning is found by in timor, “into fear.” In either case, the point is clear. Intimacy happens when we expose our insides and this is always scary. We never really know if the other can receive what is exposed, will respect it, or will run fast in the other direction. We must be prepared to be rejected. It is always a risk.