Karmelitánská řeholnice Ruth Burrowsová se ve svých četných knihách hluboce zamýšlí nad povahou modlitby. Zde popisuje modlitbu jako naše vnitřní "ano" tomu, o co Bůh usiluje, a tím je vždy láska k nám:

Téměř vždy, když mluvíme o modlitbě, máme na mysli něco, co děláme my , a z tohoto pohledu se množí otázky, problémy, zmatky, znechucení, iluze. Pro mě je zásadně důležité tento pohled korigovat. Naše křesťanské poznání nás ujišťuje, že modlitba je v podstatě to, co dělá Bůh, jak nás Bůh oslovuje, jak se na nás dívá. Není to primárně něco, co děláme Bohu, co Bohu dáváme, ale to, co Bůh dělá pro nás. A to, co Bůh dělá pro nás, je dávání božského Já v lásce.

[Pro křesťany] musí každá řeč o modlitbě, chceme-li obstát v jasné, čisté atmosféře pravdy, začít tím, že se v pevné víře zamyslíme nad tím, co nám Ježíš ukazuje o Bohu. Pronikněme přímo k jádru věci. Co je jádrem, ústředním poselstvím Ježíšova zjevení? Jistě je to bezpodmínečná Boží láska k nám, ke každému z nás: Bůh, nevyslovitelné, nepochopitelné tajemství, skutečnost veškeré skutečnosti, život veškerého života. A to znamená, že božská Láska nám chce sdělit své svaté Já. Nic menšího! To je neodvolatelná Boží vůle a záměr; to je důvod, proč vše, co je, je a proč každý z nás existuje. Jsme tu proto, abychom tuto nevýslovnou, vše proměňující a vše blahodárnou Lásku přijali.

Učitel ČAK James Finley podobně chápe meditaci a modlitbu jako příležitost uvědomit si neustálou Boží lásku k nám v každé době:   

Praktikovat meditaci jako akt náboženské víry znamená otevřít se nekonečně uklidňujícímu poznání, že samotné naše bytí a bytí všech a všeho kolem nás je velkorysostí Boha. Bůh nás totiž v přítomném okamžiku stvořuje, miluje nás k bytí, takže sama naše přítomnost v přítomném okamžiku je projevenou přítomností Boží. Meditujeme, abychom se probudili do tohoto sjednocujícího tajemství, a to nejen při meditaci, ale v každém okamžiku našeho života. [1]

Burrows pokračuje:

Vycházejme tedy z toho, co nám Ježíš ukazuje o Bohu... musíme si uvědomit, že to, co musíme udělat, je dovolit si být milováni, být tu pro Lásku, aby nás milovala. . . .

Zásadní věc, kterou musíme udělat, je věřit ve všeobjímající, vyživující, proměňující Boží Lásku, která je skutečností: Skutečností, která je absolutně, zcela zde, ať už se k ní obracíme, nebo ne. Modlitba je z naší strany vědomé rozhodnutí odvrátit se k Ní, odpovědět na ni tím nejplnějším způsobem, jakým můžeme. K tomu si musíme vyhradit čas a věnovat se výhradně "ano" víry.

Carmelite nun Ruth Burrows has reflected deeply on the nature of prayer through her numerous books. Here she describes prayer as our inner “Yes” to what God seeks to do, which is always to love us:

Almost always when we talk about prayer we are thinking of something we do and, from that standpoint, questions, problems, confusion, discouragement, illusions multiply. For me, it is of fundamental importance to correct this view. Our Christian knowledge assures us that prayer is essentially what God does, how God addresses us, looks at us. It is not primarily something we are doing to God, something we are giving to God but what God is doing for us. And what God is doing for us is giving the divine Self in love.

[For Christians,] any talk of prayer, if we are to stand in the clear, pure atmosphere of truth, must begin by reflecting in firm belief on what Jesus shows us of God. Let us push straight to the heart of the matter. What is the core, the central message of the revelation of Jesus? Surely it is of the unconditional love of God for us, for each one of us: God, the unutterable, incomprehensible Mystery, the Reality of all reality, the Life of all life. And this means that divine Love desires to communicate Its Holy Self to us. Nothing less! This is God’s irrevocable will and purpose; it is the reason why everything that is, is, and why each of us exists. We are here to receive this ineffable, all-transforming, all beatifying Love.

CAC teacher James Finley likewise understands meditation and prayer as the opportunity to realize God’s constant love for us at all times:   

To practice meditation as an act of religious faith is to open ourselves to the endlessly reassuring realization that our very being and the very being of everyone and everything around us is the generosity of God. For God is creating us in the present moment, loving us into being, such that our very presence in the present moment is the manifested presence of God. We meditate that we might awaken to this unitive mystery, not just in meditation, but in every moment of our lives. [1]

Burrows continues:

Basing ourselves, therefore, on what Jesus shows us of God . . . we must realize that what we have to do is allow ourselves to be loved, to be there for Love to love us. . . .

The essential thing we have to do is believe in the enfolding, nurturing, transforming Love of God which is the Reality: the Reality that is absolutely, totally there whether we avert to It or not. Prayer, from our side, is a deliberate decision to avert to It, to respond to It in the fullest way we can. To do this we must set time aside to devote exclusively to the ‘Yes’ of faith.