Přítelkyně CAC Rev. Dr. Jacqui Lewisová nachází inspiraci v africkém konceptu "ubuntu", který znamená "jsem, kdo jsem, protože jsme, kdo jsme". Tato vize vzájemného propojení může poskytnout uzdravení uprostřed mnoha našich současných krizí a rozdělení:

Ještě předtím, než se v naší globální rodině objevil COVID-19, jsme žili v době, kterou nazývám "doba horké kaše". V našem současném kontextu se rasa a etnická příslušnost, kasta a barva pleti, pohlaví a sexualita, socioekonomický status a vzdělání, náboženství a politická strana staly důvodem k rozdělení a ovládnutí strachem a záští. . . . Jednoduše řečeno, nacházíme se v nebezpečné době a odpověď na otázku "Kdo máme být?" bude mít důsledky pro další generace.

Máme před sebou volbu. Můžeme na tuto otázku odpovědět bez představivosti, uzavřít se do řad svého kmene a skrýt se před svou lidskou odpovědností za uzdravení světa. Nebo můžeme na otázku, kým máme být, odpovědět jinak: Můžeme na ni odpovědět v duchu ubuntu. Tento pojem pochází ze zuluské fráze Umuntu ngumuntu ngabantu, což doslova znamená, že člověk je člověkem skrze ostatní lidi. Jiný překlad zní: "Jsem tím, kým jsem, protože my jsme tím, kým jsme". . . . S ohledem na to tedy pak kdo budu já hluboce souvisí s kdo jste vy. Jinými slovy, každý z nás je ovlivněn okolnostmi, které ovlivňují lidi kolem nás. To, co zraňuje tebe, zraňuje i mě. Co léčí tebe, léčí mě. To, co vám působí radost, způsobuje, že se raduji, a to, co vás rozesmutní, způsobuje, že pláču i já.

Použitím starobylé moudrosti ubuntu můžeme provést tolik potřebnou revoluci lásky, díky níž povstaneme z popela naší současné reality. . . . Empatie, která vyrůstá z naslouchání druhým, ze spojení s bližními a z lásky k bližním, jakou máme sami k sobě, může určovat směr našeho jednání. [1]

Otec Richard nachází podobně sjednocující perspektivu ve spiritualitě Juliány z Norwiche (1343-c. 1416). Píše:

Rozdělení, dichotomie a dualismy světa lze překonat pouze vědomím jednoty na všech úrovních: osobní, vztahové, sociální, politické, kulturní, v mezináboženském dialogu a zejména ve spiritualitě. Proměnění lidé sjednocují vše v sobě, aby pak mohli totéž činit ve světě. [2]

Moje oblíbená křesťanská mystička Juliána z Norwiche používala staroanglický termín "oneing" ("sjednocení"), aby popsala to, co se děje mezi Bohem a duší. Juliána to vyjádřila takto: "Sama o sobě nejsem vůbec nic, ale obecně jsem, doufám, v sjednocení lásky ... . neboť právě v tomto sjednocení spočívá život všech lidí." Napsala také: "Boží láska v nás vytváří takové sjednocení, že když je skutečně vidět, žádný člověk se nemůže oddělit od druhého" a "V Božích očích jsou všichni lidé sjednoceni a jeden člověk je všemi lidmi". [3]

CAC friend Rev. Dr. Jacqui Lewis finds inspiration in the African concept of “ubuntu,” which means “I am who I am because we are who we are.” The ubuntu vision of relatedness can provide healing in the midst our many current crises and divisions:

Even before COVID-19 showed up in our global family, we were living in what I call “hot-mess times.” In our current context, race and ethnicity, caste and color, gender and sexuality, socioeconomic status and education, religion and political party have all become reasons to divide and be conquered by fear and rancor. . . . Put simply, we are in a perilous time, and the answer to the question “Who are we to be?” will have implications for generations to come.

We have a choice to make. We can answer this question with diminished imagination, by closing ranks with our tribe and hiding from our human responsibility to heal the world. Or we can answer the question of who we are to be another way: We can answer it in the spirit of ubuntu. The concept comes from the Zulu phrase Umuntu ngumuntu ngabantu, which literally means that a person is a person through other people. Another translation is, “I am who I am because we are who we are.” . . . With this in mind, who I will be is deeply related to who you are. In other words, we are each impacted by the circumstances that impact those around us. What hurts you hurts me. What heals you heals me. What causes you joy causes me to rejoice, and what makes you sad also causes me to weep.

By channeling the ancient wisdom of ubuntu, we can engineer a badly needed love revolution to rise up out of the ashes of our current reality. . . . The empathy that grows from listening to others, from connecting with our neighbors, and from loving our neighbors as we love ourselves can define the courses of action we take. [1]

Father Richard finds a similarly unifying perspective in the spirituality of Julian of Norwich (1343–c. 1416). He writes:

The divisions, dichotomies, and dualisms of the world can only be overcome by a unitive consciousness at every level: personal, relational, social, political, cultural, in inter-religious dialogue, and spirituality in particular. A transformed people unite all within themselves, so they can then do the same in the world. [2]

My favorite Christian mystic, Julian of Norwich, used the Old English term “oneing” to describe what happens between God and the soul. As Julian put it, “By myself I am nothing at all; but in general I am, I hope, in the oneing of love . . . for it is in this oneing that the life of all people consists.” She also wrote, “The charity of God creates in us such a oneing that when it is truly seen, no person can separate themselves from another” and “In the sight of God, all humans are oned, and one person is all people.” [3]