V této homilii k 1. listu Korintským 12 otec Richard ukazuje, jak apoštol Pavel chápal naši jednotu v různosti skrze metaforu Kristova těla:

Lidstvo se neustále potýká s problémem jednoty a různosti. Moc to neumíme pochopit. Proto se v naší společnosti stále potýkáme s bujícím rasismem, spolu se sexismem, homofobií, třídním a nacionalistickým chováním a dalšími problémy. Zvykově si vybíráme své menší skupiny, protože neumíme patřit do větší skupiny. To si totiž žádá příliš rozvolňování.

Apoštol Pavel píše: "Tělo je jedno, i když má mnoho částí; a všechny části těla, i když jich je mnoho, jsou přece jedno tělo. A tak je tomu i s Kristem" (1 Kor 12,12). Pavel zde rozvíjí učení známé jako Kristovo tělo. Pro obyvatele západu není snadné ji pochopit, protože jsme důkladně vycvičeni v kulturním individualismu. A to natolik, že si svůj nedostatek ani neuvědomujeme. Když se snažíme být svatí jeden bez druhého, nefunguje to - protože pouze Celek je svatý. Jednotlivě jsme příliš malí, příliš křehcí, příliš zlomení, abychom mohli plně představovat Kristovo tajemství.

Pavel pokračuje zdůrazňováním jednoty: "Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo ‒ ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní ‒ všichni jsme byli napojeni jedním Duchem." (1 Kor 12,13). V tomto verši Pavel boří představy o nacionalismu, třídách a kastách.

Poté ctí rozmanitost: "Tělo není jedna část, ale mnoho" (1 Kor 12,14). Každý z nás, kteří čteme tuto meditaci, je jiný a jedinečný člověk. A zároveň nejsme až tak odlišní a jedineční. Mystikové jdou do hlubších úrovní, kde došli k poznání, že jsme spíše jedno než mnoho. Když dokážeme přejít od "já" k "my", začíná naše obrácení. Většina z nás začíná tím, že si myslí: "Všechno je to o mě!". Pouze velkorysá, bezpodmínečná láska nás může osvobodit od této sebeizolace - ale pro mnohé to přichází až později.

Často se ptáme svého izolovaného já: "Jsem dostatečně dokonalý? Dost dobrý?" Ano, jste dokonalí a dost dobří! Jako jednotlivci jsme však příliš křehcí, příliš nejistí, příliš malí na to, abychom unesli tíhu slávy. A také příliš malí a slabí na to, abychom unesli tíhu hříchu.

Tělesně jsme docela hloupí a hříšní. Napsal jsem malou knížku, v níž jsem se snažil ukázat, že Pavel vlastně učí velmi podvratnou věc: Zlo je korporativně odsouhlaseno jako dobro dříve, než se ho jednotlivci vůbec odváží dopustit. [1] Všichni spolupracujeme v absurdních systémech. Když si to pokorně a upřímně uvědomíme, mnohem snadněji se naučíme, jak se vzájemně spojit. Jsme naučeni srovnávat se a soutěžit; taková je povaha kapitalismu. Evangelium to podkopává tím, že zaprvé říká, že jsme jedno, a zadruhé, že každý z nás je jedinečná osobnost. Když udržíme naši jednotu a individualitu pohromadě, odhalíme křesťanské tajemství: "Vy všichni jste Kristovo tělo a každý zvlášť jste jeho částí" (1 Kor 12,27).

In this homily based on 1 Corinthians 12, Father Richard shows how the apostle Paul understood our unity in diversity through the metaphor of the Body of Christ:

Humanity consistently has to face the problem of unity and diversity. We’re not very good at understanding it. That’s why we continue to struggle in our society with rampant racism, along with sexism, homophobia, classism, nationalism, and more. We habitually choose our smaller groups, because we don’t know how to belong to a larger group. That demands too much letting go.

The apostle Paul writes: “The body is one, although it has many parts; and all the parts of the body, though many, are still one body. And so it is with Christ” (1 Corinthians 12:12). Here Paul develops the doctrine known as the Body of Christ. This isn’t easy for Westerners to understand, because we are deeply trained in cultural individualism. So much so, we don’t even recognize our lack. When we try to be holy without one another, it doesn’t work—because only the Whole is Holy. Individually we are too small, too fragile, too broken to fully represent the Mystery of Christ.

Paul continues by emphasizing unity: “For in One Spirit, we were all baptized into One Body, whether Jews or Greeks, slaves or free persons. We were all given of One Spirit to drink” (1 Corinthians 12:13). In this verse, Paul tears down notions of nationalism, classes, and castes.

Then he honors diversity: “The Body is not a single part, but many” (1 Corinthians 12:14). Each of us reading this meditation is a different and unique person. And yet at the same time, we are not so different and unique. The mystics go to deeper levels to realize that we are more one than we are many. When we can move from “I” to “we,” our conversion begins. Most of us start by thinking “It’s all about me!” Only generous, unconditional love can free us from this self-isolation—but for many this only comes later.

We often ask our isolated selves, “Am I perfect enough? Good enough?” Yes, you are perfect and good enough! Yet as individuals, we are too fragile, too insecure, too small, to bear the weight of glory. And also too little and weak to bear the burden of sin.

We are corporately quite stupid and sinful. I wrote a small book trying to show that Paul actually teaches a most subversive thing: Evil is corporately agreed upon as good before individuals ever dare to do it. [1] We all cooperate in absurd systems. When we humbly and honestly recognize this, we learn much more readily how to join hands with one another. We’re trained to compare and compete; that’s the nature of capitalism. The gospel undercuts that by saying, first of all, that we are one; and secondly, that each of us is a unique individual. Holding our oneness and individuality together reveals the Christian mystery: “You are all Christ’s Body, and individually, you are parts of it” (1 Corinthians 12:27).