"Nesmějte se, přátelé: Ježíš byl chudý člověk." - Fráze napsaná na plátěném potahu ve vlaku s mulami v rámci kampaně chudých z roku 1968

Jessica C. Williamsová, aktivistka kampaně Chudí lidé: A National Call for Moral Revival, nás vyzývá, abychom se zamysleli nad praktickými důsledky Ježíšovy chudoby.  

Co když vezmeme vážně proklamaci organizátorů vlaku s mulami - že "Ježíš byl chudý člověk"? ... [1]

V době a na místě, kde Ježíš sloužil, žila většina lidí v područí Římské říše a byla považována za postradatelnou. Elitní vládci získávali bohatství ze všech zemí, které si podmanili, a přiváděli lidi k hladu, bezdomovectví a na pokraj hladomoru - a někdy i na pokraj otroctví a smrti. Bible nám říká, že Ježíš neměl kam složit hlavu (Lukáš 9,58), což je jiný způsob, jak říci, že byl bez domova. Ježíš se vyučil tesařem - což je forma manuální práce podobná dnešní práci za nízkou mzdu - a spoléhal na pohostinnost přátel, z nichž mnozí byli také chudí, a sdíleli s ním jídlo a nocleh. Ježíš, učedníci i ti, kterým sloužili, byli chudí, poddaní a utlačovaní. Byli postradatelní. ...

"Ježíš byl chudý člověk" je teologické tvrzení. Je to víc než jen konstatování "Ježíš se stará o chudé" - jak se často vykládá následující Matoušův úryvek (Matouš 25,31-46). To, co se v 25. kapitole Matoušova evangelia obvykle překládá jako "nejmenší z nich", je řecké slovo elachistoi, které doslova znamená "nejmenší nebo nejnepatrnější": jinými slovy postradatelní. Ježíšova identita jednoho z těchto nejmenších není romantickou, charitativní představou; je to Ježíšova realita. Říká, že společenská třída postradatelných je jeho lid. Bezdomovci, chudí, uvěznění jsou Ježíšovi přátelé, rodina, učedníci a následovníci a Ježíš sám. ...

Výklady Matouše 25,31-46, které Ježíšovu službu snižují na charitativní, se míjejí s poselstvím evangelia a ve skutečnosti pomáhají udržovat nerovnost. Když však pochopíme, že Římská říše považovala Ježíše za postradatelného - podobně jako Spojené státy považují za postradatelné chudé lidi a lidi s nízkými příjmy, kteří tvoří téměř polovinu obyvatelstva - vidíme, že být Ježíšovým následovníkem znamená něco hlubšího než charitu. Být podobný Kristu znamená připojit se k hnutí, které vedou chudí a vyvlastnění, aby se zbavili břemene chudoby. [2]

Otec Richard komentuje 25. kapitolu Matoušova evangelia a připomíná, že: Ježíš učí, že mezi ním a ostatními lidmi existuje morální rovnost. Ježíš říká: "Cokoli činíte druhým, mně činíte" (Mt 25,40). Jak se chováte k ostatním lidem, tak se chováte k Ježíši. To je neduální myšlení. Mnozí křesťané by si tento výrok přečetli a pevně by řekli: "To je slovo Páně." To je pravda. Ale není to jejich skutečná praxe. Dokud zůstávají na dualistické úrovni, mohou chodit do kostela a uctívat Ježíše a o hodinu později být chamtiví, sobečtí a rasističtí a nevidí v tom vůbec žádný rozpor. [3]

“Don’t laugh, folks: Jesus was a poor man.” —Phrase written on a canvas covering on the mule train of the 1968 Poor People’s Campaign

Jessica C. Williams, an activist with the Poor People’s Campaign: A National Call for Moral Revival, invites us to consider the practical implications of the poverty of Jesus.  

What if we take seriously the proclamation of the Mule Train organizers—that “Jesus was a poor man”? . . . [1]

In the time and place in which Jesus ministered, most people lived under the subjugation of the Roman Empire and were considered expendable. Elite rulers extracted wealth from all the lands they conquered, pushing people to hunger, homelessness, and the brink of starvation—and sometimes over the edge into slavery and death. The Bible tells us that Jesus had no place to lay his head (Luke 9:58), which is another way to say he was homeless. Jesus was trained in carpentry—a form of manual labor akin to low-wage work today—and he relied on the hospitality of friends, many of whom were also poor, to share meals and lodging with him. Jesus, the disciples, and those to whom they ministered were poor, subjected, and oppressed. They were the expendables. . . .

“Jesus was a poor man” is a theological statement. It is more than saying “Jesus cares about the poor,”—how Matthew 25:31–46 is often interpreted. In Matthew 25, what is usually translated as “the least of these” is the Greek word elachistoi, which literally means “the smallest or most insignificant ones”: in other words, the expendables. Jesus’s identity as one of the least of these is not a romantic, charitable notion; it is Jesus’s reality. He is saying that the social class of expendables are his people. The homeless, the poor, the incarcerated are Jesus’s friends, family, disciples, and followers, and Jesus himself. . . .

Interpretations of Matthew 25:31–46 that diminish Jesus’s ministry to that of charity miss the gospel message and actually help to maintain inequality. But when we understand that the Roman Empire considered Jesus to be expendable—much the same way the United States considers poor and low-income people, nearly half of the population, to be expendable—we see that being a follower of Jesus means something deeper than charity. Being Christlike means joining a movement, led by the poor and dispossessed, to lift the load of poverty. [2]

Father Richard comments on Matthew 25, reminding us that: Jesus teaches there is a moral equivalency between himself and other people. Jesus says, “Whatever you do to others, you do to me” (Matthew 25:40). How you treat other human beings is how you treat Jesus. That’s nondual thinking. Many Christians would read this statement and firmly say, “This is the Word of the Lord.” But it isn’t their actual practice. As long as they remain at the dualistic level, they can go to church and worship Jesus and be greedy, selfish, and racist an hour later, not seeing any conflict with that at all. [3]