Richard vzpomíná na dokumentární film o přírodě [1], který sledoval a který odhalil nebezpečí a přísliby našeho propojeného vesmíru:

Svět ekologie je tak vzrušující, protože ze všech vědeckých disciplín poznáváme, že celá podstata biologického a fyzikálního vesmíru je absolutně vztahová. Zjistili jsme, že když změníme jeden faktor, změní se všechno. Nedávno jsem se díval na pořad o ptácích a dozvěděl jsem se o červenkách, které každoročně migrují až z Ohňové země na některé arktické ostrovy severně od Hudsonova zálivu. Tisíce kilometrů! Říkal jsem si: "Nebyli by šťastnější, kdyby to nedělali každý rok?" Ale ne, to je jejich osud, letět každou sezónu asi 9 000 mil na sever. Uprostřed své cesty se zastavují na určitých plážích podél Delawarského zálivu. Tam se vždy živí nedávno nakladenými, na bílkoviny bohatými vajíčky krabů podkovářů. Tato vejce jim dodají dostatek energie, aby se dostali až do Arktidy.

No, my, dobří Američané, jsme se rozhodli, že krabi podkovovití jsou tak trochu oškliví a k mnoha věcem se příliš nehodí, ale jsou vynikající návnadou a ve velkém množství přitahují úhoře a konše. Začali jsme je tedy používat jako návnadu na ryby a tyto kraby nevybíravě zabíjet. Trvalo asi deset let, než jsme poznali, že krásný červený kranas možná brzy vyhynul! Vědci tedy pozorovali a zkoumali a našli více možných odpovědí, například klimatické změny spolu s rozvojem pobřeží. Ale jeden z hlavních důvodů jste už asi uhodli: zabíjeli jsme zdroj života pobřežnic. Jakmile byli krabi podkováři více chráněni před používáním jako návnady, zaznamenali jsme návrat krásných červených uzlíků. Ptáci měli opět k dispozici bílkoviny, kterými se mohli živit na pobřeží New Jersey a dostat se až do Arktidy. Ale bude zřejmě trvat několik desetiletí, než se plně obnoví.

Nyní se tento příklad může zdát jako taková jednoduchá, nedůležitá věc. A přesto by duchovní věštec, kterého bychom nazvali mystikem, poznal, že Bůh nestvořil podkovovce nebo červené uzlíky jen tak pro nic za nic. Jsou součástí celé ekologie či duchovního plánu. Nabízím to jen jako jeden malý příklad ekologicky propojeného a vzájemně se prostupujícího světa, jehož jsme všichni součástí. Ale musíme být zvědaví, abychom to viděli!

Tento vesmír má jiný tvar, než si mnozí z nás mysleli - a vede k velmi odlišné spiritualitě. Jak říká Bill Plotkin, spiritualita se stává "ponořením se zpět do zdroje všeho". [2] Tam už jsme, ale nebyli jsme vycvičeni, abychom se tam viděli. To je vlastně "nová kosmologie", jejímž prostřednictvím musíme být přeškoleni na vidění světa. Najednou si ovšem uvědomíme, že Bůh není "tam venku", ale že Bůh je ve všem, skrze všechno a se vším (1 Kor 15,28).

Richard recalls a nature documentary [1] that he watched which revealed the perils and promises of our connected universe:

The world of ecology is so exciting because we’re recognizing from all of the scientific disciplines that the entire nature of the biological and physical universe is absolutely relational. We’ve discovered that when we change one factor, everything changes. I was watching a show on birds recently, and I learned about red knots that migrate annually all the way from Tierra del Fuego to certain Arctic islands north of Hudson Bay. Thousands of miles! I said to myself, “Wouldn’t they be happier if they did not do that every year?” But no, this is their destiny, to fly north some 9,000 miles each season. They stop in the middle of their journey on particular beaches along the Delaware Bay. There they always ate the recently-laid, protein-rich eggs of horseshoe crabs. Those eggs would give them enough energy to get all the way to the Arctic.

Well, we good Americans decided that horseshoe crabs were sort of ugly and not very useful for many things, but they do make excellent bait and attract eels and conch in great numbers. So we started using them for fish bait and killing these crabs indiscriminately. It took about ten years to recognize that the beautiful red knot might soon be extinct! So researchers observed and studied, and they found multiple possible answers, such as climate change, along with coastal development. But you have probably guessed one of the main reasons: we were killing the shorebirds’ life source. As soon as horseshoe crabs were more protected against use as bait, we saw a return of the lovely little red knot. The birds again had available protein they could eat on the shores of New Jersey and make it all the way to the Arctic. But it’s going to take, apparently, several decades for them to be fully restored.

Now this example might seem like such a simple, unimportant thing. And yet a spiritual seer, one we would call a mystic, would recognize that God did not create horseshoe crabs or red knots for no reason. They are a part of the entire ecology or spiritual plan. I just offer this as one little example of the ecologically-interconnected and interpenetrating world that we’re all a part of. But we have to be curious to see it!

This is a differently-shaped universe than many of us thought—and leads to a very differently-shaped spirituality. As Bill Plotkin says, spirituality becomes a “sinking back into the source of everything.” [2] We’re already there, but we haven’t been trained to see ourselves there. This is in fact the “new cosmology” through which we have to be retrained to see the world. Suddenly we realize, of course, that God is not “out there,” but God is in all, through all, and with all (1 Corinthians 15:28).