Den Martina Luthera Kinga mladšího

Ve svém vánočním kázání o míru a nenásilí v roce 1967 zdůraznil reverend Dr. Martin Luther King Jr. vzájemnou provázanost Země, národů a všeho živého:

Nyní bych chtěl nejprve naznačit, že pokud chceme mít na Zemi mír, musí se naše loajalita stát spíše ekumenickou než sektářskou. . . . Musíme si vytvořit světovou perspektivu. Žádný jednotlivec nemůže žít sám, žádný národ nemůže žít sám, a čím déle se o to budeme pokoušet, tím více budeme na světě válčit. . . .

V podstatě jde o to, že veškerý život je vzájemně propojen. Všichni jsme chyceni v nevyhnutelné síti vzájemnosti, svázáni do jediného šatu osudu. Cokoli se týká přímo jednoho, ovlivňuje nepřímo všechny. Jsme stvořeni k tomu, abychom žili společně díky vzájemně provázané struktuře reality. [1]

Spisovatelka Victoria Loorz, spoluzakladatelka "Sítě divokých církví", věří, že pravým účelem náboženství je obnovit naše vzájemné vztahy a vztahy se Zemí:

Slovo náboženství ve svých kořenech znamená re, "znovu", a ligios, "spojení", jako vazy. Náboženství nám má nabídnout podporu, abychom znovu spojili to, co bylo odděleno. Zřejmě potřebujeme neustálé připomínání, abychom se neustále znovu spojovali s plností života, s celkem, se svatým. To, co jsme si vytvořili, je spíše odloučení: odloučení od lidí a druhů, které se nám nepodobají. Když náboženství ztratí svůj smysl a místo toho se spolčí se silami odloučení, stane se irelevantním, a dokonce neuctivým. . . .

Loorz se snaží povzbudit lidi k hlubší lásce setkáním se Svatým venku:

Nový příběh se vynořuje a já nemohu předstírat, že znám všechny jeho vrstvy. Jeden aspekt, který se zdá být podstatný, se však týká světonázoru sounáležitosti - způsobu lidského bytí, který se chová tak, jako bychom patřili do společenství většího, než je naše vlastní rodina, rasa, třída a kultura, a dokonce většího, než je náš vlastní druh. Apokalyptické odhalení, k němuž v našem světě právě dochází, ztěžuje i těm, kteří byli chráněni v privilegiích, odvrátit zrak od skutečnosti, tragické i krásné, že jsme všichni hluboce propojeni. Lidé, stromy, oceány, jeleni, viry, včely. Bůh.

Mnoho lidí, ať už chodí do kostela pravidelně, nebo se mu vyhýbají, se cítí Bohu nejblíže, když jsou v přírodě. I pouhý pohled na měsíc v úplňku může být duchovním zážitkem, pokud jste dostatečně pozorní. A nádherný západ slunce může vyvolat aleluja z hloubi vaší duše. Lidé jsou stvořeni k tomu, aby vedli život podporující rozhovor s celou svatou sítí života. . . .

Mystické zážitky v přírodě - okamžiky, kdy cítíte své propojení se vším - jsou víc než jen zajímavá setkání. Jsou pozváním do vztahu. Kromě péče o stvoření nebo správy "zdrojů" Země je to právě vstup do skutečného vztahu s konkrétními místy a bytostmi živého světa, který může poskytnout ztělesněný, zakořeněný základ pro transformaci. Globální posun, který je nezbytný k tomu, abychom skutečně přežili krize, které jsme vytvořili, závisí na hluboké vnitřní změně. [2]

Martin Luther King Jr. Day

In his 1967 Christmas sermon on peace and nonviolence, the Reverend Dr. Martin Luther King Jr. stressed the interrelatedness of Earth, nations, and all life:

Now, let me suggest first that, if we are to have peace on earth, our loyalties must become ecumenical rather than sectional. . . . We must develop a world perspective. No individual can live alone; no nation can live alone, and as long as we try, the more we are going to have war in this world. . . .

It really boils down to this: that all life is interrelated. We are all caught in an inescapable network of mutuality, tied in a single garment of destiny. Whatever affects one directly, affects all indirectly. We are made to live together because of the interrelated structure of reality. [1]

Writer Victoria Loorz, co-founder of the “Wild Church Network,” believes religion’s true purpose is to restore our relationships with each other and the earth:

The word religion, at its roots, means re, “again,” and ligios, “connection,” like ligaments. Religion is meant to offer us support to connect again what has been separated. Apparently we need constant reminders to continually reconnect with the fullness of life, the whole, the holy. What we’ve created is more like disligion: disconnection from people and species unlike us. When religion loses its purpose and colludes with the forces of separation instead, it becomes irrelevant and even irreverent. . . .

Loorz seeks to encourage people towards deeper love by encountering the Holy outdoors:

The new story is emerging, and I cannot pretend to know all the layers. Yet one aspect that seems essential relates to the worldview of belonging—a way of being human that acts as if we belong to a community larger than our own family, race, class, and culture, and larger even than our own species. The apocalyptic unveiling happening in our world right now makes it difficult even for those who have been sheltered in privilege to look away from the reality, both tragic and beautiful, that we are all deeply interconnected. Humans, trees, oceans, deer, viruses, bees. God.

Many people, whether they go to church regularly or avoid it, feel closest to God while they are in nature. Even a simple gaze at a full moon can be a spiritual experience if you are mindful enough. And a glorious sunset can summon hallelujahs from deep in your soul. Humans are made to engage in life-affirming conversation with the whole, holy web of life. . . .

Mystical experience in nature—those moments when you sense your interconnection with all things—are more than just interesting encounters. They are invitations into relationship. Beyond caring for creation or stewarding Earth’s “resources,” it is entering into an actual relationship with particular places and beings of the living world that can provide an embodied, rooted foundation for transformation. The global shift necessary to actually survive the crises we’ve created depends on a deep inner change. [2]