Profesorka Heidi Russellová popisuje způsob mluvení o Trojici jako o lásce, který by mohl moderním křesťanům umožnit důvěrnější spojení s Bohem.

V jednadvacátém století je třeba najít nové chápání Trojice, které křesťanům umožní sladit jejich obraz Boha se současným vědeckým světonázorem. Teologie se musí odklonit od konkrétních představ o Bohu, v nichž je Bůh zobrazován jako stařec na nebi. Používání pojmů jako bytost a osoba v naší trojiční teologii příliš často vedlo k chápání Boha jako bytosti nebo osoby, nebo ještě hůře jako tří bytostí nebo tří osob. Posun od jazyka bytí a osoby k pojetí Boha jako Lásky může pomoci čelit této tendenci vytvářet si Boha k obrazu svému.

Primární analogie pro Boha jako Trojici, která se [zde] nabízí, je Zdroj lásky, Slovo lásky a Duch lásky. Bůh Otec je Nepůvodní zdroj lásky, což jednoduše znamená konečný zdroj, zdroj, který sám o sobě nemá původ, protože je původem veškeré existující lásky. Tento Zdroj veškeré lásky byl zjeven ve Slově lásky. Svět byl stvořen v tomto Slově lásky a skrze toto Slovo lásky a toto Slovo lásky bylo vysloveno na svět v osobě Ježíše z Nazareta. Zdroj lásky se také neustále uskutečňuje v Duchu lásky, který je přítomen ve světě a působí v srdci všech věřících, kteří tvoří křesťanské společenství v tělo Kristovo. Jako Kristovo tělo je pak toto společenství povoláno být trvalou přítomností Boha jako Lásky ve světě. . .

Potvrzení Boha jako trojiční Lásky znamená, že naše vzájemné vztahy mají potenciál zrcadlit takovou božskou, trojjedinou lásku. Russellová cituje papeže Františka:

Lidská osoba roste více, dozrává více a posvěcuje se více do té míry, do jaké vstupuje do vztahů, vychází ze sebe, aby žila ve společenství s Bohem, s druhými a se všemi tvory. Tímto způsobem si vytváří onen trinitární dynamismus, který mu Bůh vtiskl při jeho stvoření. Všechno je vzájemně propojeno, a to nás vybízí k rozvíjení spirituality oné globální solidarity, která pramení z tajemství Trojice. [1]

Pokračuje:

Můžeme se rozhodnout, že budeme ve svém životě uplatňovat rozvíjení lásky. Mohu meditovat o Bohu, který je Láska, který sám sebe jako Lásku zahrnul do jádra toho, kdo jsem, a zmocnil mě, abych se podílel na rozvíjení této Lásky ve světě. Díky této meditační modlitbě budeme lépe uskutečňovat Lásku ve světě. Naše srdce může doslova změnit náš mozek. Náš změněný mozek změní naše činy. Toto rozvíjení lásky znamená, že jsem zmocněn prožívat svůj život ve vztazích, které jsou láskyplné, které plodí vzájemnost a rovnost ve světě. 

Odkazy:
[1] Papež František, Laudato Si': O péči o náš společný domov, 240.

Heidi Russellová, Zdroj veškeré lásky: (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2017), xvii, 171, 174.

Professor Heidi Russell describes a way of speaking about the Trinity as Love that might allow modern Christians to connect more intimately to God.

In the twenty-first century a new understanding of Trinity must be found that allows Christians to reconcile their image of God with a contemporary, scientific worldview. Theology needs to move away from concrete images of God in which God is pictured as an old man in the sky. The use of concepts such as being and person in our trinitarian theology have too often led to an understanding of God as a being or a person, or worse as three beings or three persons. Shifting from language of being and person to a concept of God as Love can help counteract this tendency to make God in our own image.

The primary analogy for God as Trinity offered [here] is Source of Love, Word of Love, and Spirit of Love. God the Father is the Unoriginate Source of Love, simply meaning the ultimate source, the source that has no origin itself because it is the origin of all love that exists. That Source of all love has been revealed in the Word of Love. The world was created in and through that Word of Love, and that Word of Love has been spoken into the world in the person of Jesus of Nazareth. The Source of Love is also continually enacted in the Spirit of Love, which is present in the world and active in the heart of all believers forming the Christian community into the body of Christ. As the body of Christ, this community is then called to be the ongoing presence of God as Love in the world. . .

To affirm God as Trinitarian Love means that our relationships with each other have the potential to mirror such divine, three-fold love. Russell quotes Pope Francis:

The human person grows more, matures more and is sanctified more to the extent that he or she enters into relationships, going out from themselves to live in communion with God, with others and with all creatures. In this way, they make their own that trinitarian dynamism which God imprinted in them when they were created. Everything is interconnected, and this invites us to develop a spirituality of that global solidarity which flows from the mystery of the Trinity. [1]

She continues:

We can choose to exercise the unfolding of love in our lives. I can meditate on a God who is Love, who has enfolded Godself as Love at the core of who I am and empowered me to participate in the unfolding of that Love in the world. Through that meditative prayer, we will come to better enact Love in the world. Our hearts can literally change our brains. Our altered brains will change our actions. That unfolding of love means I am empowered to live out my life in relationships that are loving, that engender mutuality and equality in the world. 

References:
[1] Pope Francis, Laudato Si’: On Care for Our Common Home, 240.

Heidi Russell, The Source of All Love: Catholicity and the Trinity (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2017), xvii, 171, 174.