Otec Richard Rohr nabízí několik obrazů, které čtenářům pomohou pochopit dynamismus trinitární lásky.

Františkánský filozof, teolog a mystik svatý Bonaventura (asi 1217-1274) popsal Trojici jako "plnost pramene" přetékající lásky. Představte si tři vědra na pohybujícím se vodním kole. Tato vodní kola můžeme vidět ve venkovských oblastech Evropy. Obvykle mají více než tři vědra, ale každé vědro se vyprázdní a houpe se zpět, nevyhnutelně čekajíc na další naplnění. A to se vždycky stane! Většina z nás nemůže riskovat, že se pustí nebo vyprázdní. Nemůžeme’riskovat vypouštění, protože si nejsme jisti, že budeme znovu naplněni. Ale tři osoby Trojice se vyprazdňují a vylévají se do sebe navzájem. Každá z nich ví, že se může vyprázdnit, protože bude navždy znovu naplněna. Abychom toto tajemství lásky plně pochopili, musíme se "postavit pod" proud a podílet se na něm. Je to nekonečné vylévání a nekonečné naplňování bez konce. Lze ji zažít pouze jako proudění, jako společenství, jako vztah, jako neodmyslitelné spojení.

Dalším obrazem, který můžeme použít, je obraz točícího se, vířícího vrcholu dokonalé nekonečné lásky, která je zasazena do všeho. Poznáváme, že vše je přitahováno ke všemu, že život je přitahován životem, že láska je přitahována láskou. Dalo by se říci, že jde o univerzální fotosyntézu a gravitaci. To je to, co znamená Gn 1,26-27, kde se říká, že vše je stvořeno k obrazu Božímu. Bůh zasadil tuto vířivou, lákavou přitažlivost života k životu do všeho stvořeného.

Jakmile dovolíme, aby se celý vesmír stal takto živým a dynamickým, žijeme v okouzlujícím světě. Nic není bezvýznamné, nic není možné odmítnout. Vše víří stejnou krásou, stejnou září. Vlastně kdybych měl Velký třesk pojmenovat svým jazykem, nazval bych ho Velká záře. Asi před 13,8 miliardami let začala vnitřní Boží záře vyzařovat do forem. O všechny ty miliardy let později jsme my pokračováním této záře v našem malém časovém úseku na této Zemi. Buď to můžeme dovolit a nechat skrze sebe proudit Nekonečný proud, nebo to můžeme popřít, což ve skutečnosti znamená nevěřit. Tohle nemohu nikomu dokázat.

To není nic, co bych mohl učinit logickým nebo racionálním. Je to pouze zkušenostní a poznáme to’v tajemství lásky jen tehdy, když se jí odevzdáme, když přiznáme druhému přirozenou důstojnost a hlas - rostlině, zvířeti, stromu, nebi, bratru Slunci a sestře Měsíci, jak říkal můj otec František z Assisi. Kontemplativní mysl odmítá objektivizaci. Přiznává podobnost, vztah subjektu k subjektu, podobnost, symboliku, společenství, spojení, smysl. Můžeme používat jakákoli slova nebo obrazy, které nám pomohou, ale najednou žijeme v živém vesmíru, kde už nikdy nemůžeme být osamělí.  

Odkazy:
Převzato z knihy Richarda Rohra,Trojice: (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2017), MP4 ke stažení.

Father Richard Rohr offers several images to help readers understand the dynamism of Trinitarian love.

The Franciscan philosopher, theologian, and mystic St. Bonaventure (c. 1217–1274) described the Trinity as a “fountain fullness” of overflowing love. Picture three buckets on a moving water wheel. We can see these water wheels in rural areas of Europe. They usually have more than three buckets, but each bucket empties out and swings back, inevitably waiting to be filled again. And it always is! Most of us can’t risk letting go or emptying out. We can’t risk letting go because we aren’t sure we will be refilled. But the three Persons of the Trinity empty themselves and pour themselves out into each other. Each knows they can empty themselves because they will forever be refilled. To understand this mystery of love fully, we need to “stand under” the flow and participate in it. It’s infinite outpouring and infinite infilling without end. It can only be experienced as a flow, as a community, as a relationship, as an inherent connection.

Another image we might use is that of a spinning, whirling top of perfect infinite love that is planted inside of everything. What we recognize is that everything is attracted to everything, that life is attracted to life, that love is attracted to love. Universal photosynthesis and gravity, one might say. This is what it means in Genesis 1:26–27 where it says everything is created in the image of God. God planted this whirling, alluring attraction of life toward life in everything created.

Once we allow the entire universe to become that alive and dynamic, we are living in an enchanted world. Nothing is meaningless; nothing is able to be dismissed. It’s all whirling with the same beauty, the same radiance. In fact, if I had to name the Big Bang in my language, I’d call it the Great Radiance. About 13.8 billion years ago, the inner radiance of God started radiating into forms. All these billions of years later, we are the continuation of that radiance in our small segment of time on this Earth. We can either allow it and let the Infinite Flow flow through us, or we can deny it, which is really what it means not to believe. This is not something I can prove to anyone.

This is nothing I can make logical or rational. It’s only experiential, and it’s only known in the mystery of love when we surrender ourselves to it, when we grant the other inherent dignity and voice—the plant, the animal, the tree, the sky, Brother Sun and Sister Moon as my Father Francis of Assisi put it. The contemplative mind refuses to objectify. It grants similarity, subject to subject relationship, likeness, symbolism, communion, connection, meaning. We can use whatever words or images are helpful, but suddenly we live in an alive universe where we can never be lonely again.  

Reference:
Adapted from Richard Rohr, Trinity: The Soul of Creation, sessions 1 and 4 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2017), MP4 download.