Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z úterý 11. 1. 2022
na téma: Trojice

Bolest z odpojení

Otec Richard píše o tom, co nás stojí ztráta zkušenosti s Bohem jako Trojicí:

V dnešní době máme tolik lidí, kteří trpí duševními a citovými chorobami. Mnoho lidí zažívá odcizení od společnosti, od vlastní rodiny, a dokonce i od sebe samých. Jedním slovem jsou odpojeni namísto spojeni. Myslím, že jedním z důvodů je to, že nám bylo řečeno, že jsme na všechno sami. Jak má člověk takovou propast sám překonat? Domníváme se, že pouta, která nás spojují, byla zpřetrhána a my nevíme, jak dát Humpty Dumpty znovu dohromady. Příliš nám byla připomínána naše individuální povaha, nikoliv naše nejhlubší vnitřní spojení se sebou navzájem a se samotnou Skutečností.

Slovo, které se objevilo ve všech velkých světových náboženstvích pro toto nejhlubší spojení, je duše, duše věcí. Toto slovo používáme všichni. Přesto se zdá, že jsme začali pochybovat o samotné existenci duše, a to nejen v nás samotných, ale i ve všech ostatních. Duše předpokládá symbiotický vztah: jakmile ji najdeme tady v sobě, najdeme ji i tam. Pokud ji nevidíme tam, vsadil bych se, že jsme ji neobjevili nebo se jí nepoddali ani "tady". 

Brazilský teolog osvobození Leonardo Boff (nar. 1938) píše, že i prosté prohlášení "Věřím v Boha" nám nabízí důvěrnou připomínku že nejsme sami:

Říci "věřím v Boha" znamená, že existuje Někdo, kdo mě obklopuje, všude mě objímá a miluje, Někdo, kdo mě zná lépe než já sám, hluboko v mém srdci, kam nedosáhne ani můj milý, Někdo, kdo zná tajemství všech záhad a ví, kam vedou všechny cesty. Nejsem v tomto otevřeném vesmíru sama se všemi svými otázkami, na které mi nikdo nenabízí uspokojivou odpověď. Ten Někdo je se mnou a existuje pro mě a já existuji pro toho Někoho a v přítomnosti toho Někoho. Věřit v Boha znamená říci: existuje konečná něha, konečné lůno, nekonečné lůno, v němž se mohu uchýlit a konečně mít klid v klidu lásky. Je-li tomu tak, pak má víra v Boha smysl; činí nás více sebou samými a posiluje naši lidskost. [1]

Otec Richard uzavírá:

Bůh v nás je jako naváděcí zařízení umístěné v našem nitru, jaké se přirozeně vyskytuje u poštovních holubů. Bez ohledu na to, kam jsou vypuštěni, umí najít cestu zpět domů - v některých případech i přes tisíce kilometrů! Ducha svatého si můžeme představit jako naše vnitřní naváděcí zařízení - přes všechny naše hlouposti a chyby je v nás hluboká vnitřní intuice, že jsme synové a dcery Boží. Ať se ztratíme jakkoli, stále nás nasměruje zpět "domů" - k lásce, ke spojení, ke smysluplnému vztahu s někým nebo něčím jiným, k duši. Je to pouze Bůh v nás, kdo zná Boha. Je to Bůh v nás, kdo miluje Boha. Je to Bůh v nás, kdo poznává Boha. To je Trojice 101.

Reference:
[1] Leonardo Boff, Svatá Trojice, dokonalé společenství, trans. Phillip Berryman (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2000), xv-xvi.

Převzato z Richard Rohr: Trojíce: Duše stvoření, sezení 1 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2017), MP4 ke stažení; a

Božský tanec: Zkoumání tajemství Trojice, disk 2 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2004), CD, MP3 ke stažení.

Fr. Richard Rohr, OFM
po DeepL upravil Martin
The Pain of Disconnection

Father Richard writes about what losing our experience of God as Trinity has cost us:

We have so many people suffering from mental and emotional illnesses in our time. Many people experience alienation from society, their own families, and even from themselves. In a word, they are disconnected instead of connected. I think one of the reasons is because we’ve been told we are all on our own. How does one overcome such a gap on their own? We believe that the ties that bind us have been broken and we don’t know how to put Humpty Dumpty together again. We have been overly reminded of our individual nature, not our deepest inner connection with each other and Reality itself.

The word that emerged in all the great world religions for that deepest connection is soul, the soul of things. We all use the word. Yet it seems we’ve come to doubt the very existence of soul, not only within ourselves, but in everything else, too. Soul implies a symbiotic relationship: once we find it here in ourselves, we’ll find it over there, too. If we can’t see it over there, my bet would be that we haven’t discovered or surrendered to it “in here,” either. 

Brazilian liberation theologian Leonardo Boff (b. 1938) writes that even the simple statement, “I believe in God,” offers us an intimate reminder that we are not alone:

To say “I believe in God” means that there is Someone who surrounds me, embraces me everywhere, and loves me, Someone who knows me better than I do myself, deep down in my heart, where not even my beloved can reach, Someone who knows the secret of all mysteries and where all roads lead. I am not alone in this open universe with all my questions for which no one offers me a satisfactory answer. That Someone is with me, and exists for me, and I exist for that Someone and in that Someone’s presence. Believing in God means saying: there exists an ultimate tenderness, an ultimate bosom, an infinite womb, in which I can take refuge and finally have peace in the serenity of love. If that is so, believing in God is worthwhile; it makes us more ourselves and empowers our humanity. [1]

Father Richard concludes:

The God within is like a homing device placed within us, like those found naturally in homing pigeons. No matter where they’re released, they know how to find their way back home—across thousands of miles in some cases! We can think of the Holy Spirit as our interior homing device—that for all our stupidity and mistakes there is this deep internal intuition that we are the sons and daughters of God. No matter how lost we get, it keeps pointing us back “home”—to love, to connection, to meaningful relationship with Someone or something else, to soul. It’s only God in us that knows God. It’s God in us that loves God. It’s God in us that recognizes God. That’s Trinity 101.

References:
[1] Leonardo Boff, Holy Trinity, Perfect Community, trans. Phillip Berryman (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2000), xv–xvi. 

Adapted from Richard Rohr: Trinity: The Soul of Creation, session 1 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2017), MP4 download; and

The Divine Dance: Exploring the Mystery of Trinity, disc 2 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2004), CD, MP3 download.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-