Denní meditace tohoto týdne se točí kolem tajemství Trojice, ústředního a základního popisu Boha v křesťanské víře. Otec Richard Rohr píše:

Pojetí Boha jako Trojice je základem veškerého křesťanského myšlení, a přesto nikdy nebylo - není pravdivé! Naše dualistické myšlení ji z velké části odložilo, protože jsme ji prostě nedokázali pochopit. Většina křesťanů Trojici vědomě nepopírá, ale jak napsal Karl Rahner (1904-1984): "Musíme být ochotni připustit, že pokud by učení o Trojici muselo být vypuštěno jako falešné, mohla by velká část náboženské literatury zůstat prakticky beze změny." V případě, že by se učení o Trojici muselo zrušit jako falešné, mohlo by to znamenat, že by se v podstatě nic nezměnilo. [1] Jak smutná výpověď o našem základním chápání Boha!

Trojice zjevuje Boha spíše jako sloveso než jako podstatné jméno, ale my o Bohu takto mluvíme jen zřídkakdy, ať už v našich kázáních nebo modlitbách. Bůh jsou tři "vztahy", což je samo o sobě pro většinu věřících ohromující. Toto objasnění však otevírá poctivou představu o Bohu jako o Tajemství, které nikdy nelze plně pochopit naší racionální myslí. Bůh je dynamický - spíše sloveso než statické jméno. Bůh je Interbytost sama a nikdy není izolovaným božstvem, které lze zachytit naší myslí.

Křesťané věří, že Bůh je beztvarost (Otec), Bůh je forma (Syn) a Bůh je samotná živá a milující energie mezi těmito dvěma (Duch svatý). Tito tři se navzájem neruší. Naopak, působí přesně opačně. Uznání Trojice jako vztahu samo o sobě otevírá rozhovory se světem vědy. Tento překvapivý vhled pojmenovává vše správně v jádru - od atomů přes ekosystémy až po galaxie. Tvar Boha je tvarem všeho ve vesmíru! Vše je ve vztahu a nic nestojí osamoceně. Učení o Trojici poráží dualistickou mysl a zve nás do nedvojného, holistického vědomí. Nahrazuje argumentační princip dvou dynamickým principem tří. Přivádí nás do úžasně otevřeného prostoru "ne jednoho, ale ani ne dvou". Posaďte se na pár okamžiků omráčeni tímto.

Nejstarší a nejpevnější teologie Trojice vychází od kappadockých (východotureckých) otců ze třetího a čtvrtého století a je pak přijata pozdějšími církevními koncily. Trojiční teologie říká, že Bůh je "kruhové" střídání (perichoresis) úplného vylití a dokonalého přijetí mezi třemi intimními partnery. Historicky většina z nás, s výjimkou mystiků, dávala přednost modelu pyramidy s Bohem Otcem na vrcholu, který se pak napodoboval a prosazoval až dolů! To není žádná nadsázka.

Jak představila Catherine LaCugna (1952-1997) ve své monumentální studii o Trojici [2], jakákoli představa Boha, který se nedává, nevylévá, nevydává se, zcela nemiluje, je teologicky nemožná a absurdní. Bůh pouze a vždy miluje. Nelze zvrátit, zpomalit nebo omezit přetékající vodní kolo božského soucitu a milosrdenství a lásky silnější než smrt. Jde jen jedním, stálým a věčným směrem - ke stále hojnějšímu a tvořivějšímu životu! Takový je vesmír od atomů po galaxie.

Reference:
[1] Karl Rahner, Trojice, trans. Joseph Donceel(New York: Herder and Herder, 1970), 10-11.

[2] Catherine Mowry LaCugna, Bůh pro nás: Trojice a křesťanský život (San Francisco: HarperSanFrancisco, 1993).

Převzato z Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco: Jossey-Bass, 2013), 155-158.

This week’s Daily Meditations circle around the Mystery of the Trinity, the Christian faith’s central and fundamental description of God. Father Richard Rohr writes:

The notion of God as Trinity is the foundation of all Christian thought, and yet it never has been—not truly! Our dualistic minds largely shelved the whole thing because we simply couldn’t understand it. Most Christians do not consciously deny the Trinity, but as Karl Rahner (1904–1984) wrote, “We must be willing to admit that, should the doctrine of the Trinity have to be dropped as false, the major part of religious literature could well remain virtually unchanged.” [1] What a sad statement on our fundamental understanding of God!

The Trinity reveals God more as a verb than a noun, but we rarely speak about God that way in either our preaching or our prayers. God is three “relations,” which itself is mind-boggling for most believers. Yet that clarification opens up an honest notion of God as Mystery who can never be fully comprehended with our rational minds. God is dynamic—a verb rather than a static name. God is Interbeing itself, and never an isolated deity that can be captured by our mind.

Christians believe that God is formlessness (the Father), God is form (the Son), and God is the very living and loving energy between those two (the Holy Spirit). The three do not cancel one another out. Instead, they do exactly the opposite. Recognizing the Trinity as relationship itself opens conversations with the world of science. This surprising insight names everything correctly at the core—from atoms, to ecosystems, to galaxies. The shape of God is the shape of everything in the universe! Everything is in relationship and nothing stands alone. The doctrine of the Trinity defeats the dualistic mind and invites us into nondual, holistic consciousness. It replaces the argumentative principle of two with the dynamic principle of three. It brings us inside the wonderfully open space of “not one, but not two either.” Sit stunned with that for a few moments.

The most ancient and solid theology of the Trinity proceeds from the Cappadocian (Eastern Turkey) Fathers of the third and fourth centuries and is then adopted by later Councils of the Church. Trinitarian theology says that God is a “circular” rotation (perichoresis) of total outpouring and perfect receiving among three intimate partners. Historically, most of us, except for mystics, preferred the pyramid model with God the Father at the top, which then got imitated and promoted all the way down! This is no exaggeration.

As Catherine LaCugna (1952–1997) presented in her monumental study of the Trinity [2], any notion of God as not giving, not outpouring, not self-surrendering, not totally loving is a theological impossibility and absurdity. God only and always loves. You cannot reverse, slow, or limit an overflowing waterwheel of divine compassion and mercy and a love stronger than death. It goes in only one, constant, eternal direction—toward ever more abundant and creative life! This is the universe from atoms to galaxies.

References:
[1] Karl Rahner, The Trinity, trans. Joseph Donceel(New York: Herder and Herder, 1970), 10–11.

[2] Catherine Mowry LaCugna, God for Us: The Trinity and Christian Life (San Francisco: HarperSanFrancisco, 1993).

Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco: Jossey-Bass, 2013), 155–158.