Svátek Zjevení Páně

Dnes zahajujeme další ročník společné cesty Denních rozjímání. Naše téma na rok 2022 zní "Nic nestojí samo" - protože samotnou podstatou Boha a skutečnosti je vztah! Otec Richard se zamýšlí:

Křesťanská víra v Trojici říká, že Bůh je absolutní příbuznost. Bůh je naše slovo pro konečný ekosystém, který udržuje všechny věci v pozitivním vztahu (viz Ko 1,17). Dokud jsme v upřímném a láskyplném vztahu k tomu, co je přímo před námi, může Duch v nás, skrze nás a pro nás dál působit.

Ježíš přichází jako nahé, zranitelné dítě, zcela závislé na vztahu s druhými. Nahá zranitelnost znamená, že se necháme ovlivnit a změnit jinakostí. Když druhým lidem nedáváme žádnou moc nad svým životem, když je blokujeme tím, že si myslíme, že můžeme obstát sami, nebo že nás jinakost nemůže změnit či nás něčemu naučit, jsme duchovně mrtví. Jak říká naše téma z roku 2022: Nic nezůstane samo. A je to pravda! Ve své podstatě jsme jako Trojice, žijeme v absolutní spřízněnosti. Tomu říkáme láska. 

Jsme skutečně stvořeni pro lásku a mimo lásku velmi rychle umíráme. Pokud budeme vycházet z Trojice, tedy láskyplný vztah je pro nás vzorem, samotnou podstatou bytí. Ale když začneme s filozofickým pojetím bytí a pak se snažíme všechny přesvědčit, že toto bytí je ve skutečnosti láska, nemáme moc úspěchů. Jsem knězem už téměř dvaapadesát let a mohu říci, že většina křesťanů jako by se Boha bála. My křesťané nejsme láskyplnější než kdokoli jiný; někdy jsme dokonce méně láskyplní než ostatní lidé! Svým způsobem je to nevyhnutelné, pokud se k Bohu vztahujeme v podstatě ze strachu a nebyli jsme Duchem svatým vtaženi do lásky mezi Otcem a Synem.

Ježíš říká, že Ducha je vždy nejtěžší popsat, protože "Duch vane, kam chce" (viz J 3,8). Ježíšův vzkaz pro nás je jasný: nikdy se nesnažte Ducha ovládat a říkat, odkud přichází, kam jde nebo kdo ho má. Říká se tomu skupinový narcismus, kdykoli říkáme, že naše skupina je ta jediná, která má Ducha nebo Pravdu. Každá skupina na méně vyspělých úrovních se bude snažit strčit Boha do vlastní kapsy a říkat, že Bůh miluje pouze jejich skupinu. Takové přesvědčení nemá s Boží láskou nic společného. Není to hledání Pravdy nebo svatého tajemství, ale hledání kontroly. Je to hledání malého já, hledání toho, abych se cítil nadřazený a stál sám. Nemám nad tímto Svatým tajemstvím kontrolu ani ho neovládám. Netroufám si tomu rozumět. Vím jen, že jsem věčně přitahován - skrze všechno - každý projev (zjevení) volá po odevzdání, společenství a intimitě.

Tři "mudrci", kteří jsou symbolem nás všech, urazili dlouhou cestu od svého rodného náboženství a země, aby se mohli vhodně poklonit před takovým neznámým Svatým tajemstvím. To vždy vede k dalšímu Zjevení Páně.

Feast of the Epiphany

Today we begin another year’s journey of Daily Meditations together. Our 2022 theme is “Nothing Stands Alone”—because the very nature of God and reality is relationship! Father Richard reflects:

The Christian belief in the Trinity says that God is absolute relatedness. God is our word for the ultimate ecosystem that holds all things in positive relationship (see Colossians 1:17). As long as we’re in honest and loving relationship with what is right in front of us, the Spirit can keep working in us and through us and for us.

Jesus comes as a naked, vulnerable baby, totally dependent upon relationship with others. Naked vulnerability means that we are going to let otherness influence and change us. When we don’t give other people any power over our lives, when we block them by thinking we can stand alone, or that otherness can’t change us or teach us anything, we are spiritually dead. As our 2022 theme puts it: Nothing Stands Alone. And it’s true! We are intrinsically like the Trinity, living in an absolute relatedness. We call this love. 

We really were made for love, and outside of love we die very quickly. If we are going to start with Trinity, then loving relationship is the pattern, the very nature of being for us. But when we start with a philosophical concept of being and then try to convince everyone that this being is, in fact, love, we don’t have a lot of success. I’ve been a priest for almost fifty-two years and can say that most Christians seem to be afraid of God. We Christians aren’t more loving than anyone else; sometimes, we’re even less loving than other people! In some ways, that’s inevitable if we’re basically relating to God out of fear, and we haven’t been drawn into the love between the Father and the Son by the Spirit.

Jesus says the Spirit is always the hardest to describe, because “the Spirit blows where it will” (see John 3:8). Jesus’ message to us is clear: don’t ever try to control the Spirit and say where it comes from, where it goes, or who has it. It’s called group narcissism whenever we say our group is the only one that has the Spirit or the Truth. Every group at less mature levels will try to put God in their own pocket and say God only loves their group. Such a belief has nothing to do with the love of God. It isn’t a search for Truth or Holy Mystery, but a search for control. It’s the search for the small self, the search to make myself feel superior and to stand alone. I’m not in control or in charge of this Holy Mystery. I don’t presume to understand. All I know is I’m forever being drawn—through everything—each manifestation (epiphany) calling for surrender, communion, and intimacy.

Symbolic of all of us, the “three wise men” traveled long distances from their native religion and country to fittingly bow down before such an unknown Holy Mystery. It always leads to another Epiphany.