Část IV - On the Road Again

S touto písní Willieho Nelsona vyrážíme do Arizony. Dnešní cesta nás vede proti toku Colorada. Cestou se několikrát míjíme se dvěma motorkáři na skvostných Harley-Davidsonech. V době rokenrolu, hippies a slávy Route 66, kterou teď spolu sdílíme, to byli mladíci - teď jim zpod přileb vlají šedé vlasy. Dáváme řeč u pumpy. Teprve teď je život to pravé, říkají - je dost času na dlouhé letní jízdy s kamarádem, s manželkou, nebo jen tak sami s motorkou uprostřed kouzla Rocky Montains. Sálá z nich čistá radost z žití a přenáší se i do našich srdcí.

Celý den pojedeme nádherou Arizony směrem k Velkému kaňonu. V jednom z původních plánů jsme zde chtěli prožít 2 dny – část se chtěla vypravit dvoukilometrovým sestupem na dno údolí, užít si 50?C vedra, které tam panují, překročit řeku a vystoupit na druhou stranu kaňonu - tam se měli připojit k ostatním, kteří tam zatím přejedou autem po hrázi přehrady Glen Canyon Dam. Nešlo nám jen o sportovní zážitek, toužili jsme také po usebrání na místech, kde se krása přírody snoubí se samotou.

Grand Canyon

Ke Grand Canyonu přijíždíme v pozdním odpoledni s vědomím, že zítřejší nocleh je pro nás už připraven v Novém Mexiku. Zážitky našeho putování nás ale už naučily nevzdychat po tom, co jsme měli naplánováno. Necháváme se unášet krásou skal prostírajících se pod námi do neskutečné hloubky a šířky. Slunce se postupně sklání a zvýrazňuje svými paprsky žluté, červené a oranžové skály. Na tabuli si prohlížíme, jak se Colorado po tisíce let zakusovalo hlouběji a hlouběji do těch měkkých barevných pískovců. Kolem nás kypí turistický Babylón - zaráží nás odvaha (a lenost) těch, kteří svůj život svěřili koňským kopytům klopýtajícím doslova po kraji propasti - potkáváme skupinu supící zřejmě ze dna kaňonu, na zádech mají batohy s pitím, které za chůze cucají hadičkou, s doporučeným rytmem pinta vody za hodinu. 

Konečně nacházím kousek soukromí na skalní plošině trochu bokem turistické cesty. Vytahuju dýmku koupenou s Marií před cestou a tabák - dárek od Honzy k narozeninám. Zakuřovat dýmku v Grand Canyonu! Hledím na tu krásu vodou a větrem vybroušených skal. Jak se ty skály liší od fádní náhorní plošiny, kterou jsme sem dojeli! A tu se mi náhle vybavuje ten geologický řez, který jsem před chvílí viděl na tabuli. Přece v té skále, po které jsme celý den jeli, musí být stejná barevná krása jako v odhaleném údolí Colorada. Ty barvy ale zůstaly skryté, protože je neobnažilo bití řeky a řev vichřic. Ta skála se nenechala pročistit. Nepoddala se Boží ruce a neobětovala to, co halilo její krásu. Náhle mnou roztřásl strach, uvědomil jsem si bolest, která provází celou mojí cestu. Závrať z propasti ve mně byla skutečnější než z té, co mně obklopovala zvenčí. Co ze mně zůstane, až Pane začneš s čištěním? „Hospodine... ustav srdce mé v bázni jména svého!“ [Ž 86:11b, kral. překl.]

Motel v Cameronu - naší první skutečně indiánské vesnici - byl čistší, prostornější a útulnější než dosavadní bělošské. Na stěnách dokonce visely obrázky koníků. Cítil jsem se tam přijatý a svobodný. Na spánek jsem neměl ani pomyšlení a tak jsem se teplou nocí nechal zlákat k procházce.

Little Colorado

Přelezl jsem nízký plot (aniž jsem věděl jestli tím jdu ven anebo dovnitř), nechal za sebou motel a silnici a šel sám po měsícem ozářené stepi. Náhle se přede mnou objevila průrva a já sešplhal do nepříliš hlubokého skalnatého údolí. Kolem byly menší sestry skal Grand Canonu, ještě rozpálené dávno zašlým sluncem.

Sedím na dně údolí a mým srdcem proudí modlitba. Dnešní noc si budu dlouho připomínat. Ráno zjišťuji, že mi Bůh vlastně splnil mé přání. Procházel jsem se po dně malého bratra Velkého kaňonu - Little Colorada.

Monument Valley

Z Cameronu odjíždíme časně ráno s tradiční písní On The Road Again. Miloš zakoupil CD s indiánskými melodiemi, Luděk zkouší indiánský rytmus na svůj buben a řada přijde i na jeho kytaru. Podle plánu máme být v poledne v Monument Valley a mít spoustu času na procházky mezi skalami.

Take nothing for granted

Motto naší cesty se opět hlásí ke slovu - během hudební produkce jsme přejeli jedinou dnešní odbočku a než na to přijdeme, tak jsme zpátky u Colorada. V městečku Glen se u pumpy opět potkáváme se starými známými na motorkách a využíváme vzácné chvíle, kdy nám fungující mobilní síť dovolí poslat pár SMS domů. Skalní monumenty jsou sice ze stejného materiálu jako včerejší útesy, jejich krásu však neodhalila jen eroze větru a vody. Jako obrovité písty je z hlubin vytlačila síla žhavého magmatu.

Jsme v rezervaci Navajů, pro které jsou auta ukázněně se proplétající mezi skalními obry jedním z předmětů obživy. Indiánské pozornosti nelze ujít - jeden Navajec fotografuje odvážné turisty na svém koníkovi stojícím na kraji srázu - o kus dál zase lákají indiánky ke koupi šperků s typickými modrými kamínky, nacházenými mezi okolními skalami. Miloš zde během hodinky vyfotografoval celý film, aby tu krásu mohl sdílet se svými doma. Když už uháníme vstříc Novému Mexiku, tak zjišťuje, že film zůstal po přetáčení na některé skále.

Take nothing for granted.