Část III - setkání v poušti

Brzo ráno míříme zamlženým Los Angeles na východ. Cesta se zvedá, prorážíme přízemní oblačnost - kolem nás jsou hory a bezvodá údolí a posléze jen zvlněné žluté a oranžové nekonečno Mohavské pouště. Uchvacuje nás romantika kaktusů a typických westernových plání.

Ghost town - tak se nazývají opuštěná města, svědci zlatokopecké slávy Skalistých hor. Před námi leží jedno s jménem Caligo - jedno z těchto měst duchů, které je vlastně přetvořeno na skanzen. Najdeme zde v obchůdky přetvořené staré dřevěné budovy, štoly. Pro potěchu dětských návštěvníků zde jezdí i malá lokomotiva s vláčkem po trati, po které se kdysi vozila stříbrná ruda. Součástí prohlídky je i divadlo - hádka dvou pistolníků s šerifem, zakončená krátkou ale účinnou přestřelkou. Dnes zvítězil šerif.

Zastavujeme uprostřed pouště v malé oáze doplnit zásoby vody a benzínu. Povídáme si s majitelem pumpy, sympatickým vousatým Johnem B Martinem. O naší zemi ví překvapivě mnoho, ostatně jako většina Američanů, se kterými se setkáváme. Mluví o svém synovi a pak my o cíli naší cesty. Ukazuje se, že zná Richarda Rohra, byl na Ghost Ranch a na kazetách má nahrané Richardovy přednášky. Je to až neuvěřitelné jak je Amerika malá nebo Richard známý? Najednou jsme si ještě bližší. Zve nás do svého ranče a my si prohlížíme nádherné koně a s úctou hledíme na více než třicetiletého mustanga. Na rozloučení od něho dostáváme praktický dárek pro udržení chladného nápoje.

Potkat v poušti člověka, který zná cíl naší cesty je podivuhodné. Cítíme to jako znamení a s údivem si uvědomujeme, že jdeme tajně značenou cestou. Víme, že čím chudší prostředí bude kolem nás, tím budeme citlivější. To je zdejší styl. Protože je krajina ve které žijí indiáni chudá, musí mít všechno bohatství ve své duši.

Opouštíme Kalifornii a stále v poušti vstupujeme do státu Nevada. Poušť není tak pustá jak jsem si představoval - je poseta poloseschlými trnitými keříky a ostnatými kaktusy. Slunce máme nad hlavou a když vystoupíme z klimatizovaného prostředí auta padne na nás horko jako těžká rozpálená deka. Před námi se objevuje oáza s množstvím bufetů a restaurací s širokou nabídkou jídla. U nás zvítězila nabídka jednoho Řeka - dávám si výborné Lamb Souvlaki - jehněčí maso s plackami. Testujeme, zda platí z knížek vyčtená moudra. Miloš nás přesvědčuje, že objednanou Colu či jiný nápoj si můžeme libovolněkrát doplňovat, včetně ledu. Má pravdu - je však bohužel nepoužitelná pro moje kalifornské víno.

Být na správném místě

Před námi leží Las Vegas. Slunce se schyluje k západu a my se rozhodujeme městem v podstatě jen projet. Chtěli bychom se ještě za světla dostat k Lake Mead - romantické prostředí horského jezera (a možnost vykoupat se) nás láká jaksi víc, než atrakce bláznivého Las Vegas. Pomalu projíždíme šestikilometrový Las Vegas Streep a zíráme. Ve stínu zlatého mrakodrapu se leskne pyramida se sfingou, ulici lemuje Alladinova jeskyně, mešity, pirátský koráb s celým přístavem, vodotryskové show, vybuchující sopka, dinosauři, ... Připadám si jak v těžkém mátožném snu - tak toto je opravdu americké.

Zanedlouho projíždíme opět opuštěnou pouští a před námi se objevuje Lake Maed. Na jeho hladinu dopadají poslední sluneční paprsky a stínují rudé svahy hor neskutečnými odstíny. Chvíli se to snažím zachytit na fotografii, abych pak dal za pravdu Milošovi, který sedí s bubnem nad jezerem. Zpěvem a rytmem nás zalévá indiánským pocitem čisté radosti a míru. Slunce se zatím ponořilo pod obzor, my plaveme v jezeře a pozorujeme jak nad vlnami vychází jasný úplněk.

Vlastně mělo všechno být jinak. Dnes jsme měli procházet bludištěm kouzelného Zion parku, obdivovat barevný svět skal Bryce Canyonu. Dnešní cestu měl završit právě tento úplněk ozařující však propastné svahy Grand Canyonu. V duši jsem přesto zažíval klid a pokoj. Měsíc visel nad jezerem tam, kde měl. Také já jsem byl tam, kde jsem měl být. Tady a teď.

Potlačili jsme lítost nad tím, že nemáme spacáky a jeli vyzkoušet radu strážkyně parku - přespat v kasínu. Když jsme k němu přijeli, dýchlo na nás opět Las Vegas. Vysoké věže uprostřed hor, světelné reklamy, poschodí naplněná stovkami hracích automatů. U každého z nich tiše sedí divný herec. Podivná rytmická hra: hlt Coky, vhození mince, buch, cvak, citrónky?, ne - hlt Coky, vhození mince, buch, ... A venku tiše ubíhá noc.

Za noclech v neskutečně luxusních pokojích v desátém patře věže kasína jsme všichni čtyři dohromady zaplatili $50. Pozorujeme, že se od Los Angeles stále snižuje cena za nocleh a přitom se strmě zvyšuje kvalita. Jaký bude zítřek?

Ráno jsme z pokoje pozorovali prosklenou stěnou, jak mezi skalami opět vchází na poušť slunce.