Neděle

Pokud naše modlitba pronikne do hloubky a takříkajíc "napadne" naše nevědomí, změní se celý náš pohled na svět ze strachu na spojení. V meditaci se posuneme od vědomí ega k vědomí duše, od pohánění strachem k pohánění láskou.

-Richard Rohr

Pondělí

Pokud dokážeme nechat své myšlenky a pocity projít skrze nás, aniž bychom na nich lpěli nebo jim odporovali - a aniž bychom kdy očekávali dokonalý úspěch - slibuji, že se dostaneme na hlubší, širší a moudřejší místo. Dokonce i naše neschopnost plně uspět je sama o sobě další úžasnou lekcí.

-Richard Rohr

Úterý

Naše nové zběsilé tempo je jako jed pro naše držení se za ruce s těmi, které milujeme. Právě zde přichází na řadu kontemplace. Znovu nás spojuje se sebou samými, s Bohem a s druhými. Pomáhá nám naučit se odpouštět a uzdravit naši duši.

-Carmen Acevedo Butcherová

Středa

Když v rozjímání přijímáme soucitný Boží pohled, veškerá negativní energie a motivace se pomalu odhaluje a nakonec odpadá jako kontraproduktivní a zbytečná.

-Richard Rohr

Čtvrtek

Můžeme se na chvíli zastavit a „ztišit se“ natolik, abychom si uvědomili, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, a můžeme naslouchat svému vlastnímu hlasu, Božímu hlasu v nás. Nemusíme čekat na nějaký zvláštní klíč. Ten klíč už v nás je.

-Carmen Acevedo Butcherová

Pátek

Cokoli zahlédnete, nakonec se stane vaším závazkem. Vstupujete do vztahu lásky. A někdy nás milost unáší a my zahlédneme, možná i na několik vteřin, jak nás vítá celý propojený svět s otevřeným srdcem.

-Amy Frykholmová

Dvacátý týden cvičení Proč medituji

Duchovní ředitelka Therese DesCampová se zamýšlí nad svým závazkem ke kontemplativní praxi:

Nemedituji proto, abych zlepšila svou duševní bystrost. Nemedituji proto, abych zpomalila účinky stárnutí. Nemedituji proto, abych si snížila krevní tlak, snížila stres nebo si zlepšila náladu. Nemedituji proto, abych byla lepší křesťankou. Jistě, všechny tyto věci mohou být vedlejšími produkty mé meditační praxe. Ale nic víc to není, jsou to jen vedlejší produkty....

Medituji, protože bez meditace jsem v jistém smyslu slepá. Bez odevzdání, které je vlastní mé praxi, ztrácím svůj nejhlubší pohled, svůj vhled. Ztrácím schopnost vidět sebe i svět se soucitem, odpuštěním a pokorou k Bohu.

Tady je několik dalších myšlenek o mé praxi: Nemedituji proto, abych získávala vhledy nebo mystické zážitky. Moje praxe se neměří podle toho, jak se cítím nebo co zažívám, když sedím na místě po dobu dvaceti minut. Skutečným testem mé praxe je mé chování po zbylých více než dvacet tři hodin dne.

Cvičení je prostě jen cvičení. Ze své podstaty mě cvičení připravuje na něco jiného. Někdo cvičí na klavíru stupnice, aby mohl krásně zahrát koncert. Jiný se učí francouzštinu, aby se mohl snadno bavit. Já cvičím modlitbu soustředění, abych si v okamžicích, kdy se mi život hroutí, vzpomněla, jak zůstat pevná. Cvičím modlitbu soustředění, abych se naučila ustoupit stranou a nechat Boha působit ve mně a skrze mě…

Meditační praxe mě může proměnit v houbu. Skutečnou podstatou houby je to, že nasává vodu a vodu uvolňuje. Nezadržuje vodu, nevlastní ji ani ji nevytváří… V meditaci jsem naplněna Boží milostí, tekoucími vodami života. (Pokud budu mít štěstí, skutečně to nějakým způsobem zažiji. Ale ať už tu milost vědomě prožívám, nebo ne, je vždy pravda, že jsem jí naplněna.) Jediným cílem, který mohu pro svou meditační praxi skutečně pojmenovat, je tedy tento: nechat se znovu a znovu naplňovat, abych mohla působit jako proudící, nasáklá houba, z níž vytéká Láska do suchého a zaprášeného světa.

Sunday

If our prayer goes deep, “invading” our unconscious, as it were, our whole view of the world will change from fear to connection. In meditation, we move from ego consciousness to soul awareness, from being fear-driven to being love-drawn.

—Richard Rohr

Monday

If we can allow our thoughts and feelings to pass through us, neither clinging to them nor opposing them—and without ever expecting perfect success—I promise that we will come to a deeper, wider, and wiser place. Even our inability to fully succeed is, in itself, another wonderful lesson.

—Richard Rohr

Tuesday

Our new frantic pace is like poison to our holding hands with those we love. That is where contemplation comes in. It reconnects us to ourselves, to God, and to others. It helps us learn to forgive and heal our souls.

—Carmen Acevedo Butcher

Wednesday

As we receive God’s compassionate gaze in contemplation, all negative energy and motivation is slowly exposed and eventually falls away as counterproductive and useless.

—Richard Rohr

Thursday

We can pause and “be still” enough to remember that we are made in God’s image, and we can honor our own voice, God’s voice within us. We don’t have to wait for a special key. The key is already within us.

—Carmen Acevedo Butcher

Friday

Whatever you behold, you eventually become beholden to. You enter into a love relation. And sometimes grace carries us away, and we glimpse, maybe even for several seconds at a time, the whole interconnected, openhearted world welcomes us.

—Amy Frykholm

Week Twenty Practice Why I Meditate

Spiritual director Therese DesCamp reflects on her commitment to a contemplative practice:

I don’t meditate to improve my mental acuity. I don’t meditate to slow down the effects of aging. I don’t meditate to lower my blood pressure, reduce my stress, or improve my frame of mind. I don’t meditate to be a better Christian. Sure, all those things can be byproducts of my meditation practice. But that’s all they are, byproducts….

I meditate because I am, in a sense, blind without it. Without the surrender inherent in my practice, I lose my deepest vision, my insight. I lose the ability to see myself and the world with compassion, the forgiveness, and humility of God.

Here are some other thoughts about my practice: I do not meditate to have insights or mystical experiences. My practice is not measured by how I feel or what I experience when I sit in place for a twenty-minute session. The true test of my practice is my behavior the other twenty-three-plus hours of the day.

A practice is just that: a practice. By definition, a practice gets me ready to do something else. One person practices scales on the piano so she can play a concerto beautifully. Another practices French so that he can converse easily. I practice Centering Prayer so that when life is coming apart at the seams, I remember how to stand steady. I practice Centering Prayer so that I can learn how to stand aside and let God work in and through me.…

Meditation practice can turn me into a sponge. The true nature of a sponge is that it gathers up water and it releases water. It does not hold onto, own, or create water…. In meditation, I am filled with the grace of God, the flowing waters of life. (If I am lucky, I will actually experience this in some way. But whether I consciously experience that grace or not, it is always true that I am filled with it.) Hence, the only goal I can truly name for my meditation practice is this: to let myself be filled, over and over, so that I can act as a streaming, saturated sponge, leaking Love in a dry and dusty world.