Otec Richard Rohr nás vybízí, abychom při čtení Bible hledali vnitřní zkušenost místo autoritativních odpovědí:

Úžasný zázrak biblického zjevení spočívá v tom, že Bůh je úplně jiný, než jsme si mysleli, a mnohem lepší, než jsme se obávali. Abychom parafrázovali to, co napsal evoluční biolog J. B. S. Haldane o vesmíru: "Bůh je nejen podivnější, než si myslíme, ale i podivnější, než si můžeme myslet." [1] Bůh není špatná zpráva, ale ve skutečnosti ohromně uklidňující a dobrá zpráva.

Toto je to, co Walter Brueggemann v knize Teologie Starého zákona nazývá "krédem pěti přídavných jmen", které se v hebrejských Písmech neustále opakuje: Bůh, kterého Izrael - a Ježíš - objevil, je neustále vnímán jako "milosrdný, laskavý, věrný, odpouštějící a pevný v lásce". [2]

Dlouho nám trvalo, než jsme vůbec začali uvažovat o tom, že by to mohla být pravda. Jediní lidé, kteří to skutečně poznají na vlastní kůži, jsou ti, kteří upřímně hledají, modlí se a často trpí. Mimo vnitřní zkušenost je to jen pět dalších zbožných slov. Mimo vlastní vnitřní zkušenost s takovým Bohem zůstane většina náboženství jen rituální, moralistická a doktrinářská.

Pokud věříme v inspiraci a důvěřujeme, že Duch vedl naslouchání a psaní Bible - ale jako všechno lidské, "skrze sklo potmě" (1 Kor 13,12), necháme se vést. Budeme věřit, že uvnitř této antologie knih, které říkáme Bible, se rozvíjí zásadní božská moudrost. Mezi těmito rozvíjejícími se myšlenkami se proplétá to, co jsem nazval "velká témata Písma"

Když se dostaneme ke Zmrtvýchvstalému Ježíši, není se v Bohu čeho bát. Samotný Ježíšův dech je ztotožněn s odpuštěním a božským Šalomem (Jan 20,20-23). Je-li Zmrtvýchvstalý Ježíš konečným zjevením podstaty Božího srdce, pak žijeme v bezpečném a milujícím vesmíru. Není to však tak, že by se Bůh změnil nebo že by hebrejský Bůh byl jiný než Bůh Ježíšův. Jde o to, že při procházení biblických textů a prohlubování naší zkušenosti dospíváme. Bůh se nemění, ale naše připravenost na takového Boha se mění dlouho. Pokud zůstaneme u textu a budeme se starat o svůj vnitřní život s Bohem, naše schopnost pro Boha se bude zvyšovat a prohlubovat. Pokud čteme Bibli jen proto, abychom hledali určité závěry a mohli rychle ujistit své "falešné já", náš duchovní růst se prostě zastaví. Navíc se staneme pro sebe i pro druhé spíše toxickou osobou.

Stejně jako nás Bible provází mnoha etapami vědomí a dějin spásy, tak i nám individuálně trvá dlouho, než překonáme svou potřebu být dualističtí, odsuzující, obviňující, bojácní, obviňující, egocentričtí a orientovaní na výdělek. Text v porodních bolestech zrcadlí a mapuje naše vlastní lidské porodní bolesti a ilustruje všechny tyto fáze z Bible. Nabízí zralé i nezralé reakce téměř na všechno - a my se musíme naučit rozpoznat rozdíl.

Father Richard Rohr encourages us to read the Bible seeking an inner experience instead of authoritative answers:

The amazing wonder of the biblical revelation is that God is very different than we thought and much better than we feared. To paraphrase what evolutionary biologist J.B.S. Haldane wrote about the universe, “God is not only stranger than we think, but stranger than we can think.” [1] God is not bad news but, in fact, overwhelmingly comforting and good news.

This is what Walter Brueggemann, in Theology of the Old Testament, calls a “credo of five adjectives” that continually recurs in the Hebrew Scriptures: This God that Israel—and Jesus—discovered is consistently seen to be “merciful, gracious, faithful, forgiving, and steadfast in love.” [2]

It’s taken us a long time to even consider that could be true. The only people who really know it to be true for themselves are those who sincerely seek, pray, and often suffer. Outside of inner experience, those are just five more pious words. Outside of our own inner experience of this kind of God, most religion will remain merely ritualistic, moralistic, and doctrinaire.

If we believe in inspiration, and trust that the Spirit was guiding the Bible’s listening and writing—but, like all things human, “through a glass darkly” (1 Corinthians 13:12), we will allow ourselves to be led. We will trust that there is a development of crucial divine wisdom inside this anthology of books we call the Bible. Woven amidst these developing ideas are what I have called the “Great Themes of Scripture.”

When we get to the Risen Jesus, there’s nothing to be afraid of in God. Jesus’s very breath is identified with forgiveness and the Divine Shalom (John 20:20–23). If the Risen Jesus is the final revelation of the nature of God’s heart, then we live in a safe and loving universe. But it’s not that God has changed, or that the Hebrew God is a different God than the God of Jesus. It’s that we are growing up as we move through the biblical texts and deepen our experience. God doesn’t change, but our readiness for such a God takes a long time to change. If we stay with the text and tend to our inner life with God, our capacity for God will increase and deepen. If we read the Bible merely searching for certain conclusions so we can quickly reassure our “false self,” our spiritual growth will just stop. We will also become a rather toxic person for ourselves and others.

Just as the Bible takes us through many stages of consciousness and salvation history, it takes us individually a long time to move beyond our need to be dualistic, judgmental, accusatory, fearful, blaming, egocentric, and earning-oriented. The text in travail mirrors and charts our own human travail and illustrates all these stages from within the Bible. It offers both the mature and immature responses to almost everything—and we have to learn how to recognize the difference.