Slyšel jsem Ježíšův hlas, který říkal, abych stále bojoval.

-Martin Luther King Jr., Autobiografie Martina Luthera Kinga Jr.

Dr. Martin Luther King ml. vypráví o násilných hrozbách, které se množily v reakci na jeho práci pro spravedlnost:

Téměř okamžitě po zahájení protestu [v Montgomery v Alabamě] jsme začali dostávat výhružné telefonáty a dopisy. S postupem času jich přibývalo. V polovině ledna jich bylo už třicet až čtyřicet denně....

Jak týdny plynuly, začal jsem si všímat, že mnohé z výhrůžek jsou vážné. Brzy jsem cítil, jak ochabuji a jak ve mně roste strach..... Jednou večer jsem se na hromadném shromáždění přistihl, že říkám: "Pokud mě jednoho dne najdete rozvaleného mrtvého, nechci, abyste se mstili jediným násilným činem. Vyzývám vás, abyste pokračovali v protestech se stejnou důstojností a disciplínou, jakou jste projevovali doposud."

Po obdržení výhružného nočního telefonátu se Kingovo odhodlání obnovilo díky modlitbě a zkušenosti s Boží přítomností a voláním:

Připadalo mi, že se na mě naráz sesypaly všechny mé obavy. Dosáhl jsem bodu nasycení.... Byl jsem připraven to vzdát.... Snažil jsem se vymyslet způsob, jak se z toho dostat, aniž bych vypadal jako zbabělec..... A dostala jsem se do bodu, kdy už jsem to nemohla déle vydržet..... S hlavou v dlaních jsem se sklonil nad kuchyňským stolem a nahlas se modlil. Slova, která jsem oné půlnoci pronesl k Bohu, mám stále v živé paměti: "Pane, jsem tady dole a snažím se dělat to, co je správné. Myslím, že mám pravdu. Jsem tady a zastávám se toho, o čem si myslím, že je správné. Ale Pane, musím přiznat, že jsem teď slabý, že ochabuji. Ztrácím odvahu. Teď se bojím. A nemohu dopustit, aby mě lidé takto viděli, protože když mě uvidí slabého a ztrácejícího odvahu, začnou být slabí i oni. Lidé na mě čekají jako na vůdce, a pokud před nimi budu stát bez síly a odvahy, i oni ochabnou. Jsem na konci svých sil. Už mi nic nezbývá. Dospěl jsem do bodu, kdy tomu nemohu čelit sám."

Připadalo mi, že slyším tichou jistotu vnitřního hlasu, který mi říká: "Martine Luthere, postav se za spravedlnost. Postav se za spravedlnost. Postav se za pravdu. A hle, já budu s tebou. Až do konce světa."

Říkám vám, že jsem viděl blesk. Slyšel jsem hřmění hromu. Cítil jsem, jak se lamači hříchu vrhají do boje a snaží se dobýt mou duši. Ale slyšel jsem Ježíšův hlas, který říkal, abych stále bojoval. Slíbil, že mě nikdy nenechá samotného. V tu chvíli jsem zakusil přítomnost Božského, jakou jsem nikdy předtím nezažil. Téměř okamžitě mě začal opouštět strach. Moje nejistota zmizela. Byl jsem připraven čelit čemukoli.

I heard the voice of Jesus saying still to fight on.

—Martin Luther King Jr., The Autobiography of Martin Luther King Jr.

Rev. Dr. Martin Luther King Jr. recounts the violent threats that grew in response to his work for justice:

Almost immediately after the protest [in Montgomery, Alabama] started we had begun to receive threatening telephone calls and letters. They increased as time went on. By the middle of January, they had risen to thirty and forty a day….

As the weeks passed, I began to see that many of the threats were in earnest. Soon I felt myself faltering and growing in fear…. One night at a mass meeting, I found myself saying, “If one day you find me sprawled out dead, I do not want you to retaliate with a single act of violence. I urge you to continue protesting with the same dignity and discipline you have shown so far.”

After receiving a threatening late-night phone call, King’s resolve was renewed through prayer and an experience of God’s presence and call:

It seemed that all of my fears had come down on me at once. I had reached the saturation point…. I was ready to give up…. I tried to think of a way to move out of the picture without appearing a coward…. And I got to the point that I couldn’t take it any longer…. With my head in my hands, I bowed over the kitchen table and prayed aloud. The words I spoke to God that midnight are still vivid in my memory: “Lord, I’m down here trying to do what’s right. I think I’m right. I am here taking a stand for what I believe is right. But Lord, I must confess that I’m weak now, I’m faltering. I’m losing my courage. Now, I am afraid. And I can’t let the people see me like this because if they see me weak and losing my courage, they will begin to get weak. The people are looking to me for leadership, and if I stand before them without strength and courage, they too will falter. I am at the end of my powers. I have nothing left. I’ve come to the point where I can’t face it alone.”

It seemed as though I could hear the quiet assurance of an inner voice saying: “Martin Luther, stand up for righteousness. Stand up for justice. Stand up for truth. And lo, I will be with you. Even until the end of the world.”

I tell you I’ve seen the lightning flash. I’ve heard the thunder roar. I’ve felt sin breakers dashing trying to conquer my soul. But I heard the voice of Jesus saying still to fight on. He promised never to leave me alone. At that moment I experienced the presence of the Divine as I had never experienced Him before. Almost at once my fears began to go. My uncertainty disappeared. I was ready to face anything.