Řekli mu: "Rabbi" (což v překladu znamená učitel), "kde bydlíš?" On jim řekl: "Pojďte se podívat." -Jan 1:38-39

Otec Richard Rohr se zamýšlí nad pozváním k učednictví, které dnes Ježíš adresuje:

Když Ježíš odchází do Galileje, je jeho počáteční kázání shrnuto do verše: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království" (Mt 4,17; Mk 1,15). "Čiňte pokání" (řecky metanoia) znamená obrátit se, změnit se. První slovo, které zazní z Ježíšových úst, je pokání, změna.

Ježíš nás vyzývá, abychom byli ochotni se změnit, ale mnozí z nás se změnit nechtějí, jednoduše proto, že nejsou ochotni odvrátit se od sebe! Obvykle nejsme zamilovaní do Boha. Místo toho jsme zamilovaní do svého způsobu myšlení, do svého způsobu vysvětlování, do svého způsobu jednání. Jedním z nejlepších způsobů, jak se chránit před Bohem, před pravdou a milostí, je jednoduše přistoupit na nějaký laciný konvencionalismus a nazývat ho tradicí.

Velké tradice však vždy vyzývají lidi na cestu víry, aby se neustále měnili. Neexistuje žádný jiný způsob, jak by se lidská osoba mohla otevřít všemu, co po nás Bůh žádá. Neexistuje způsob, jak se otevřít všemu, co se máme naučit nebo zažít, pokud nejsme ochotni opustit modly včerejška a modly dneška. Nejlepší ochranou před dalším Božím slovem je poslední Boží slovo. Vezmeme to, co jsme slyšeli od Boha minulý rok (nebo od autorit v první polovině života), a vybudujeme si kolem toho celý systém - a pak v něm sedíme po zbytek života.

Hned po zahájení kázání Ježíš povolává své první čtyři učedníky. Ježíš jen řekne: "Pojďte za mnou!" a oni okamžitě opustí své sítě a následují ho (Mt 4,19-20). Dnes však vidím, že k proměně lidí nedochází tak rychle. Možná se to tak stalo s Ježíšem a učedníky; nechci tvrdit, že ne. Opravdový učedník bude mít takovou připravenost. Většina z nás by však dala přednost nějakému procesu obrácení, sérii rozhovorů v průběhu několika týdnů, kdy Ježíš řekne: "Hej, jsem do něčeho nového. Chceš se toho účastnit? Pojďme."

Doufám, že si uvědomujeme, že jsme všichni povoláni k učednictví. Doufáme, že přijde okamžik, kdy budeme připraveni pustit své sítě: svůj pocit vlastního já, své bezpečnostní systémy a to, jak to vždycky bylo. Rybolov je ekonomickým zdrojem obživy Šimona (Petra) a Ondřeje a Ježíš říká, abychom se ho vzdali. V podstatě říká: "Naučím vás lovit ryby novým způsobem, lovit lidi" (Mt 4,19). Chce tím říct, že jim dá nové povolání. Doufám, že nás poslech tohoto úryvku evangelia inspiruje k otázce: "Co po nás Bůh žádá? Kam nás Bůh žádá, abychom šli?"

They said to him, “Rabbi” (which translated means teacher), “where are you staying?” He said to them, “Come and see.” —John 1:38–39

Father Richard Rohr considers the invitation to discipleship Jesus extends today:

When Jesus goes out to Galilee, his initial preaching is summed up in the verse, “Repent, for the kingdom of God is at hand” (Matthew 4:17; Mark 1:15). “Repent” (or metanoia in Greek) means to turn around, to change. The first word that comes out of Jesus’s mouth is repent, change.

Jesus calls us to be willing to change, but many of us are not willing to change, simply because we’re not willing to turn away from ourselves! Usually, we’re not in love with God. Instead, we’re in love with our way of thinking, our way of explaining, our way of doing things. One of the greatest ways to protect ourselves from God, from truth and grace, is simply to buy into some kind of cheap conventionalism and call it tradition.

But great traditions always call people on a journey of faith to keep changing. There’s no other way the human person can open up to all that God is asking of us. There’s no way we can open up to all we have to learn or experience, unless we’re willing to let go of the idols of yesterday and the idols of today. The best protection from the next word of God is the last word of God. We take what we heard from God last year (or from authority figures in our first half of life) and we build a whole system around it—and then we sit there for the rest of our lives.

Immediately after he begins preaching, Jesus calls his first four disciples. Jesus just says, “Follow me” and immediately they leave their nets and follow him (Matthew 4:19–20). But today, the way I see people transformed doesn’t happen this quickly. Maybe it happened that way with Jesus and the disciples; I don’t want to say that it didn’t. A true disciple will have that kind of readiness. Most of us, though, would prefer some process of conversion, a series of conversations over a few weeks, with Jesus saying, “Hey, I’m into something new. Do you want to be a part of it? Let’s go.”

I hope we realize that we’re all called to discipleship. We hope that the point comes when we’re ready to let go of our nets: our sense of self, our security systems, and the way it’s always been. Fishing is Simon (Peter) and Andrew’s economic livelihood, and Jesus says to let go of it. He says essentially, “I’m going to teach you how to fish in a new way, to fish for people” (Matthew 4:19). What he means is that he’s going to give them a new vocation. Hearing this Gospel passage, I hope we’re inspired to ask, “What is God asking us to do? Where is God asking us to go?”