V rozhovoru s Richardem Rohrem v podcastu Everything Belongs [https://cac.org/podcast/everything-belongs-podcast/] popisuje zakladatel Homeboy Industries otec Greg Boyle, jak nás láska uzdravuje:

Dnes jsem v jednom podcastu řekl: "Láska nikdy nezklame," a tazatel řekl: "Naši posluchači si budou myslet, že jste naivní."

"Láska nikdy nezklame," řekl jsem. A já jsem si pomyslel, že nevím, jak to [láska nikdy neselhává] dokázat, kromě toho, že si myslím, že když se někdo zastaví a zamyslí se nad tím, jak to v jeho životě fungovalo, uvědomí si, že vlastně nakonec nikdy neselhala. Pokud má pocit, že ano, tak to prostě není konec.

Nějak v to nemáme důvěru. Myslíme si, že je chytřejší lásku nějak nepřijmout - že máme hlavu v oblacích v době, kdy potřebujeme dělat nějaké konkrétní věci. Nemyslím si, že láska ruší konkrétní činy. Je to takový sňatek kontemplace a akce..... Když vás ego vyruší, snažíte se zachytit, abyste se mohli vrátit ke sladkosti..... Držte se sladkosti a života, protože to je to, co důvěra v lásku jako "nikdy neselhávající" uvede v život - takový okamžik spojení a spřízněnosti.

Vždycky mluvím o "opatrování", protože slovo "láska" se jaksi ztrácí. Vychovávání je láska s vyhrnutými rukávy. Je to o skutečném vnímání lidí. V Homeboyi chceme vytvořit bezpečné místo, kde jsou lidé vidět, aby mohli být opečováváni, protože to je to, co léčí.

Boyle vypráví, jak jeho organizace dospěla k přesvědčení, že láska a péče jsou cestou k uzdravení:

V prvních dnech jsme říkali: "Nic nezastaví kulku tak jako práce." Vždycky jsme se snažili, aby se kulka zastavila. Mysleli jsme si, že zaměstnaný člen gangu se do vězení už nikdy nevrátí. Když jsme pak založili školu, mysleli jsme si: "Vzdělaný člen gangu se do vězení nikdy nevrátí." Ukázalo se však, že to není pravda. Pak jsme tak nějak přistáli, možná před 20 nebo 25 lety (z našich 37 let), kdy jsme si řekli: "Ne, vyléčený člen gangu se už nikdy nevrátí do vězení." To je pravda. Tečka. A ukázalo se, že je to pravda, takže na to klademe důraz.

Děláme všechny ostatní věci: zaměstnání, tady máte peníze do kapsy, výdělečnou práci, vzdělání a všechny ty další věci, jako je odstranění tetování a terapie. Všechny tyto věci jsou druhotné vůči primárnímu společenství uzdravování, kde lidé neustále dostávají dávky [lásky], a to velmi opakovaným způsobem. Je to opakující se povaha ujištění, potvrzení, náklonnosti, objetí - všech těchto věcí. Dříve jsme se trápili, když někdo recidivoval s drogami nebo se na chvíli vrátil k životu v gangu či šel do vězení. Říkávali jsme si: "No, třeba se vrátí." Ale to se nestalo. To už dnes nikdo neříká. Všichni říkají: "On se vrátí" - a všichni se vrátí. Opravdu si nejsem vědom žádné výjimky. Vrátí se, protože jakmile jednou okusíte, že jste byli opečováváni autentickým způsobem, je to tak přesvědčivé, že se tomu [podřídíte].

In conversation with Richard Rohr on the Everything Belongs [https://cac.org/podcast/everything-belongs-podcast/] podcast, founder of Homeboy Industries Father Greg Boyle describes how love heals us:

On a podcast the other day I said, “Love never fails,” and the interviewer said, “Our listeners are going to think you’re naive.” And I thought, well, I don’t know how you prove that [love never fails] except to say, I think that if anybody stops to think about how that’s been operative in their life, they realize, in fact, in the end, it’s never failed. If it feels like it has, it’s just not the end.

Somehow we don’t have confidence in it. We think that it’s more savvy to not embrace love somehow—that your head is in the clouds at a time when we need to be doing some things that are concrete. I don’t think love cancels out concrete action. This is sort of the marriage of contemplation and action…. When the ego interrupts you, you try to catch yourself, so that you can return to sweetness…. Hold out for sweetness and life because that’s what a confidence in love as “never failing” will usher in—that kind of moment of connection and kinship.

I always talk about “cherishing,” because the word “love” sort of gets lost. Cherishing is love with its sleeves rolled up. It’s about really seeing people. At Homeboy, we want to create a place that’s safe, where people are seen, so that they can be cherished because that’s what is healing.

Boyle recounts how his organization came to believe that love and cherishing are the path to healing:

In the early days, we were saying, “Nothing stops a bullet like a job.” We thought an employed gang member would never return to prison. Then, as we started a school, we thought, “Well, an educated gang member won’t ever go back to prison,” but that was proving not true. Then we kind of landed, maybe 20 or 25 years ago (out of our 37 years), where we said, “No, a healed gang member will not ever re-offend.” Period. And it’s been born out as truthful, so that’s the emphasis.

We do all the other things: employment, here’s money in your pocket, a gainful job, education and all these other things like tattoo removal and therapy. All those things are secondary to the primary community of healing where people are receiving doses [of love] constantly, in a very repetitive way. It’s the repetitive nature of reassurance, affirmation, affection, hugging—all these things. We used to fret if somebody relapsed with drugs or returned to gang life for a moment or went to jail. We used to say, “Well, maybe they’ll come back.” Nobody says that now. Everybody says, “He’ll be back”—and they all come back. I’m not really aware of an exception. They’ll come back because once you’ve had a taste of having been cherished in a way that’s authentic, it’s so compelling that [you surrender to it].