Historička náboženství Diana Butler Bassová zkoumá, co pro Ježíše znamenalo označení "učitel" nebo "rabín":

Ačkoli křesťané nazývají Ježíše mnoha jmény, ti, kteří ho znali nejlépe, mu většinou říkali "učitel". Z přibližně devadesáti případů, kdy je Ježíš v Novém zákoně přímo osloven, se o něm zhruba v šedesáti případech mluví jako o "učiteli", "rabínovi", "velkém" nebo "mistrovi" (ve smyslu britského "schoolmaster"). V evangeliích převažuje děj, v němž Ježíš vyučuje. Vyučuje v chrámu, na svahu, u jezera, na poli, u táborového ohně, u stolu, při svatbě a v centru města. Učí jednotlivce, své učedníky, velké zástupy, malé skupiny, své přátele i nepřátele....

Slovo, které se obvykle překládá jako "učitel", byl titul "rabín" nebo "rabbouni", což byl v prvním století poměrně nový - a dokonce revoluční - termín. Slovo "rabín" neznamenalo židovského duchovního, jak je tomu dnes, ani se tento titul nevyskytoval v hebrejské Bibli. Ve skutečnosti se v Ježíšově době teprve začínalo používat pro člověka, jehož učení neslo duchovní autoritu - mudrce, vypravěče, zasvěceného vykladače Zákona nebo obzvláště moudrého staršího....

Být rabínem v prvním století znamenalo být učitelem, který vytvářel nový přístup k hebrejským textům, tradicím a výkladům. A křesťané i Židé bohužel zapomněli, jak zcela novátorský a náročný byl Ježíš jako rabín.

Biblická badatelka Amy-Jill Levineová popisuje, jak Ježíš pracoval jako rabín:

Ježíš netrávil svůj čas tím, že by se zabýval (do jisté míry) systematickým chápáním Tóry nebo vypracovával plán na posvěcení každodenního života prostřednictvím praxe a modlitby. Spíše se zabýval otázkami, když se mu naskytly nebo když byl na ně dotazován. Je lépe vnímán jako charismatický učitel, léčitel a řečník tradiční moudrosti než jako rabín, který se ve studovně soustředil na porozumění slovům Tóry a určoval, jak je nejlépe realizovat. [1]

Bass zdůrazňuje Ježíšovu roli učitele moudrosti v rámci jeho židovského rodu:

Jako učitel Ježíš neodporuje Mojžíšovi ani neponižuje ostatní židovské učitele. Nabízí svůj výklad Zákona, učení, které překvapilo jeho následovníky svou originalitou a pronikavostí. Chápat Ježíše jako učitele v tomto smyslu - i když ho považujeme za božského - znamená mít na paměti, že učitelé, dokonce i ti s velkou autoritou, učí v rámci dlouhé linie společného výkladu, což by Ježíš sám věděl. Ježíš nenahrazuje. Ježíš nově pojímá a rozšiřuje, vybízí k alternativnímu a často inovativnímu čtení židovské tradice....

Jako rabín byl Ježíš pozoruhodný, náročný a vynalézavý. Jeho učení zůstává přesvědčivé, ovlivňuje lidi napříč věky i daleko za hranicemi křesťanství; a toto učení obstojí samo o sobě jako krásné, aniž by muselo snižovat jiné.... Kdyby křesťané skutečně následovali toho, kterého prohlašují za svého Učitele, svět by byl spravedlivějším a láskyplnějším místem.

Religious historian Diana Butler Bass explores what it meant for Jesus to be called “teacher” or “rabbi”:

Although Christians call Jesus by many names, those who knew him best mostly called him “teacher.” Of the ninety or so times Jesus is addressed directly in the New Testament, roughly sixty refer to him as “teacher,” “rabbi,” “great one,” or “master” (as in the British sense of “schoolmaster”). In the gospels, the preponderance of action that occurs is Jesus teaching. He teaches at the Temple, on a hillside, by a lake, in a field, by a campfire, at a dinner table, while at a wedding, and in the center of the city. He teaches individuals, his disciples, large crowds, small groups, his friends, and his foes….

The word typically translated as “teacher” was the title “rabbi” or “rabbouni,” a fairly new—and even revolutionary—term in the first century. The word “rabbi” did not mean a Jewish clergyperson, as it does today, nor did the title appear in the Hebrew Bible. Indeed, it was just coming into use during Jesus’s time for one whose teachings bore spiritual authority—a sage, a storyteller, an insightful interpreter of the Law, or a particularly wise elder….

To be a rabbi in the first century was to be a teacher who was crafting a new approach to Hebrew texts, traditions, and interpretations. And, sadly, both Christians and Jews have forgotten how completely innovative and challenging Jesus was as a rabbi.

Biblical scholar Amy-Jill Levine describes how Jesus worked as a rabbi:

Jesus did not spend his time engaged in a (somewhat) systematic understanding of Torah or developing a plan for the sanctification of daily life through practice and prayer. Rather, he addressed issues when they presented themselves or when he was questioned about them. He is better seen as a charismatic teacher, healer, and speaker of traditional wisdom than as a rabbi who, in a study house, focused on understanding the words of Torah and determining how best to implement them. [1]

Bass emphasizes Jesus’ role as a teacher of wisdom within his Jewish lineage:

As a teacher, Jesus is not contradicting Moses or demeaning other Jewish teachers. He is offering his interpretation of the law, teachings that surprised his followers with their originality and insight. To understand Jesus as a teacher in this sense—even if one does consider him divine—is to remember that teachers, even those with great authority, teach within a long line of communal interpretation, something that Jesus himself would have known. Jesus does not replace. Jesus reimagines and expands, inviting an alternative and often innovative reading of Jewish tradition….

As a rabbi, Jesus was remarkable, challenging, and inventive. His teachings remain compelling, influencing people throughout the ages and well beyond Christianity; and those teachings stand on their own as beautiful without needing to diminish others…. If Christians really followed the one they claimed as Teacher, the world would be a more just and loving place.