Moudrost je jiný způsob poznání a chápání věcí na vyšší úrovni inkluzivity, který nazýváme "transformace" nebo nedualistické myšlení.

-Richard Rohr, Skryté věci

Richard Rohr považuje moudrost za cestu transformace založenou na pokoře a upřímnosti a zakotvenou v realitě.

Existuje nezbytná moudrost, která je dostupná pouze skrze liminální prostory utrpení, zrození, smrti a znovuzrození (neboli řádu, nepořádku a nového uspořádání). Nemůžeme se ji naučit pouze z knih. Existují určité pravdy, které lze poznat pouze tehdy, jsme-li dostatečně vyprázdnění, dostatečně připravení, dostatečně zmatení nebo dostatečně destabilizovaní. V tom spočívá genialita Bible! Nenechává nás všechny tyto otázky řešit v teologických učebnách. Ve skutečnosti se zdá, že nic v Bibli není napsáno z akademického prostředí nebo pro akademické prostředí.

Musíme k Písmu přistupovat s pokorou a trpělivostí, s vlastním programem stranou, a nechat Ducha, aby v nás probouzel hlubší smysl. Jinak uslyšíme jen to, s čím již souhlasíme nebo co jsme se rozhodli hledat. Není to poněkud zřejmé? Jak napsal Pavel: "Musíme učit ne tak, jak nás učí filozofie, ale tak, jak nás učí Duch: Musíme učit duchovním věcem duchovně" (1 Kor 2,13). Při tomto způsobu vyučování jde mnohem více o proměnu než o informace. To mění celé zaměření a cíl.

Je zcela zřejmé, že Ježíš dokázal lidi uzdravovat, dotýkat se jich, učit je a proměňovat, a to bez jakýchkoli předpokladů. Nemuseli mít žádné formální vzdělání. Jeho moudrost nebyla založena na žádné scholastické filozofii nebo teologii, a to navzdory katolické fascinaci středověkou scholastikou. Ježíš jako učitel mluvil převážně o tom, co je skutečné a co neskutečné, co je dočasné a co přetrvá - a tedy jak bychom měli žít uvnitř reality. To vyžadovalo pokoru a upřímnost mnohem více než vzdělání. Tisícerými způsoby říkal, že Bůh k nám přichází převlečený za náš život. Později jsme se to naučili nazývat tajemstvím vtělení a, jak to nazval Walter Brueggemann, "pohoršením partikularity"

Přemýšlejte o konkrétním stylu Ježíšova učení. Několikrát vyučuje v chrámovém prostoru, ale většina jeho vyučování zahrnuje chůzi s lidmi na ulicích, na poušti a často i v přírodě. Jeho příklady vycházejí z věcí, které vidí kolem sebe: ptáci, květiny, zvířata, mraky, domácí a nájemníci, malé děti, ženy pečící a zametající. Je úžasné, že jsme z jeho učení udělali něco jiného než to.

Ježíš učí anekdotou, podobenstvím a konkrétním příkladem mnohem více než vytvářením systematické teologie; byla to spíše cesta "temnoty" než cesta světla. Přesto to byly právě Ježíšovy konkrétní příklady, které lidem prorazily cestu k univerzálnímu světlu. Zdá se, že "konkrétnosti" nás nejvíce otevírají univerzáliím, což je to, čemu básníci vždy rozuměli.

Wisdom is another way of knowing and understands things at a higher level of inclusivity, which we call “transformation” or nondualistic thought.

—Richard Rohr, Things Hidden

Richard Rohr considers wisdom a path of transformation based on humility and honesty and grounded in reality.

There is a necessary wisdom that is only available through the liminal spaces of suffering, birth, death, and rebirth (or order, disorder, and reorder). We can’t learn it in books alone. There are certain truths that can be known only if we are sufficiently emptied, sufficiently ready, sufficiently confused, or sufficiently destabilized. That’s the genius of the Bible! It doesn’t let us resolve all these questions in theology classrooms. In fact, nothing about the Bible appears to be written out of or for academic settings.

We must approach the Scriptures with humility and patience, with our own agenda out of the way, and allow the Spirit to stir the deeper meaning for us. Otherwise, we only hear what we already agree with or what we have decided to look for. Isn’t that rather obvious? As Paul wrote, “We must teach not in the way philosophy is taught, but in the way the Spirit teaches us: We must teach spiritual things spiritually” (1 Corinthians 2:13). This mode of teaching is much more about transformation than information. That changes the entire focus and goal.

It is very clear that Jesus was able to heal, touch, teach, and transform people, and there were no prerequisites. They didn’t need to have any formal education. His wisdom was not based on any scholastic philosophy or theology, in spite of Catholic fascination with medieval scholasticism. Jesus, as a teacher, largely talked about what was real and what was unreal, what was temporary and what would last—and therefore how we should live inside of reality. It required humility and honesty much more than education. In a thousand ways, he was saying that God comes to us disguised as our life. Later, we learned to call it the mystery of Incarnation and, as Walter Brueggemann called it, “the scandal of particularity.”

Consider the concrete teaching style of Jesus. He teaches in the temple area several times, but most of his teaching involves walking with people on the streets, out into the desert, and often into nature. His examples come from the things he sees around him: birds, flowers, animals, clouds, landlords and tenants, little children, women baking and sweeping. It’s amazing that we made his teaching into something other than that.

Jesus teaches with anecdote, parable, and concrete example much more than by creating a systematic theology; it was more the way of “darkness” than the way of light. Yet it was Jesus’s concrete examples that broke people through to the universal light. “Particulars” seem to most open us up to universals, which is what poets have always understood.