Ježíš se zřejmě nezavděčil nikomu. Vždycky porušoval pravidla a rozkládal stůl.

-Richard Rohr

Otec Richard se zamýšlí nad tím, jak Ježíšovy stravovací návyky zpochybňovaly náboženské a kulturní normy jeho doby - a také ty naše:

Ježíš nechtěl, aby jeho společenství mělo společenskou etiku; chtěl, aby bylo společenskou etikou. Samotný způsob jejich vztahování se měl být urážkou systému nadvlády a moci; měl pojmenovat skutečnost novým způsobem. Měli žít v novém symbolickém vesmíru. Tato radikální myšlenka je vyjádřena jednoduchou nápovědou, kterou najdeme v celém křesťanském Písmu - a kterou biblisté ještě nedávno přehlíželi: Ježíšova přítomnost s ostatními u stolu. Toto téma je v křesťanských Písmech tak stálé, že ho dnešní badatelé považují za ústřední pro Ježíšovo poselství. Zdá se, že Ježíš nikdy neprosazuje to, čemu říkáme sociální programy. Je mnohem radikálnější. Vyzývá nás k novému společenskému řádu, v němž se doslova dělíme o stůl jinak!"

Tajemství sdílení jídla a společného stolu se odehrává na různých úrovních. Nejprve je tu sjednocující myšlenka sdílení stejného jídla. Pak je tu celá symbolika samotného stolu: kde u stolu sedíme a jak je stůl uspořádán. Společně se jídlo a stůl stávají symbolem toho, jak je uspořádán náš společenský svět. Jakmile změníme uspořádání života kolem stolu, začneme měnit své představy o společenském životě.

To bylo podle mého názoru Ježíšovo nejdůslednější společenské jednání: jíst novým způsobem! Uprostřed tohoto jídla ohlašoval Boží vládu a mluvil novými způsoby. Obvykle se na cestě do domu nebo z domu setkával s těmi, kteří byli utlačováni a vyřazeni ze systému. Velký počet Ježíšových uzdravení a vymítání se odehrává ve chvíli, kdy buď vstupuje do domu, aby s někým pojedl, nebo z domu odchází těsně poté, co s někým pojedl. Nově definuje, kde je moc, na mnoha různých úrovních současně. Náboženská moc je například většinou vykonávána mimo chrám a synagogu.

Je třeba velmi pečlivě spočítat, co se s rozvojem křesťanství ztratilo a co získalo. Církev přešla od Ježíšova skutečného jídla s otevřeným stolním společenstvím k jeho pokračování v relativně bezpečném rituálním jídle, které se stalo křesťanskou eucharistií. Bohužel samotné jídlo začalo negativně redefinovat sociální realitu ve smyslu hodnosti a nehodnosti.

To je téměř přesný opak Ježíšova záměru. Dodnes používáme eucharistii k definování příslušnosti ve smyslu hodných a nehodných. I když popíráme, že je to náš záměr, je to zjevně praktické poselství, které lidé slyší. Není zvláštní, že hříchy manželství a sexuality jsou těmi hlavními, které používáme k vyloučení lidí od stolu, zatímco jiné hříchy, jako je chamtivost a nenávist, které způsobují větší veřejné škody, nikdy nebereme v úvahu?

Jesus didn’t please anybody, it seems. He was always breaking the rules and spreading out the table.

—Richard Rohr

Father Richard considers how Jesus’ eating habits challenged the religious and cultural norms of his time—and our own:

Jesus didn’t want his community to have a social ethic; he wanted it to be a social ethic. Their very way of relating was to be an affront to the system of dominance and power; it was to name reality in a new way. They were to live in a new symbolic universe. This radical idea is given in a simple clue found throughout the Christian Scriptures—one that biblical scholars overlooked until only recently: Jesus’ presence with others at table. That theme is so constant in the Christian Scriptures that scholars today see it as central to Jesus’ message. Jesus never appears to be pushing what we call social programs. He is much more radical. He calls us to a new social order in which we literally share table differently!

The mystery of sharing food and a common table takes place on different levels. First, there’s the unifying idea of sharing the same food. Then, there is the whole symbolism of the table itself: where we sit at the table and how the table is arranged. Together, the food and table become a symbol of how our social world is arranged. Once we rearrange life around the table we begin to change our notions of social life.

That, I believe, was Jesus’ most consistent social action: eating in new ways! In the midst of that eating, he announced the reign of God and talked in new ways. Usually, on his way in or out of a house, he encountered those who were oppressed and eliminated from the system. A great number of Jesus’ healings and exorcisms take place while he’s either entering a house to have a meal with someone or leaving a house just after having had a meal with someone. He redefines where power is on many different levels at the same time. Religious power is, for one thing, mostly exercised outside the Temple and synagogue.

It’s necessary to calculate very carefully what was lost and what was gained as Christianity developed. The church moved from Jesus’ real meal with open table fellowship to its continuance in the relatively safe ritual meal that became the Christian Eucharist. Unfortunately, the meal itself came to redefine social reality in a negative way, in terms of worthiness and unworthiness.

That is almost exactly the opposite of Jesus’ intention. To this day, we use Eucharist to define membership in terms of worthy and unworthy. Even if we deny that is our intention, it’s clearly the practical message people hear. Isn’t it strange that sins of marriage and sexuality are the primary ones we use to exclude people from the table, when other sins like greed and hatefulness that cause more public damage are never considered?