Bůh je také nutně závislý na lásce.... Bůh by neexistoval, kdyby nebylo koho milovat. V takové lásce jsme všichni pozváni z vyhnanství do svatého života.
-Michael Battle, "Svaté vyhnanství"

Doktor Michael Battle, člen fakulty CAC, působil jako kaplan jihoafrického arcibiskupa Desmonda Tutua (1931-2021). Píše o Tutuově vášnivém přesvědčení, že všichni patříme a jsme pozváni z exilu:  

Pro Tutua je Bůh společenství, komunita, nikoli jednotlivec nebo modalita. Bůh je jednotný, protože láska spojuje tři Boží osoby dohromady. Bůh nás tedy stvořil stejně - z lásky, nikoli z nutnosti. V tom je jeden z největších Tutuových příspěvků k tomu, jak se svatý život pohybuje ven z vyhnanství - totiž, že nikdo nemůže být člověkem sám.... 

Slyšel jsem Tutua kázat často, když jsem sloužil jako jeho kaplan. Jedním z jeho častých refrénů bylo, že každý z nás představuje Boha, nejen ten chytrý, silný, bohatý, krásný, vysoký nebo působivý.... Tutu dále vysvětloval, jak monumentální je to z hlediska změny paradigmatu - totiž že v Bohu nikdo není ve vyhnanství. Nyní stará černoška, která uklízí domy a stará se o bílé děti, jejíž zaměstnavatelé ani nepoužívají její pravé jméno, "protože je to příliš složité", a říkají jí prostě obecným jménem jako Mary nebo Jane - když půjde po ulici a lidé se jí budou ptát: "Kdo je to?", bude si nyní s hlavou v srdci myslet: "Já jsem zástupce Boha." A tak se stane, že se bude ptát: "Kdo je to?". To je to, co mám na mysli pod pojmem Tutuův svatý život: usnadnil ostatním, dokonce i těm, kterými na této planetě opovrhují, perspektivu, že jsou svatí lidé. To byla Tutuova genialita - že všichni, věřící i nevěřící, přátelé i nepřátelé, jsou stvořeni k obrazu Božímu.    

O Tutuově svatém životě je také třeba říci, že se modlil. Nemodlil se ostentativně, před čímž Ježíš varoval, ale prostřednictvím každodenní disciplíny a pravidel života. Tutu se modlil tak, jak mě moje hodinky Apple několikrát denně nutí zastavit se a zhluboka dýchat. Kromě anglikánského denního oficia Tutu uznával moudrost východního světa, že modlitba je spojena s tím, jak dýcháme. Všichni máme vdechnutého ducha života, a život je tedy darem od Boha. Pro Tutua se stáváme Božím dechem ve světě, abychom proměnili stvoření tak, aby se podobalo Stvořiteli. Stále slyším, jak Tutu při svých pastoračních návštěvách církví říká, že vy i já jsme do tohoto světa plného nenávisti, násilí, zloby, nespravedlnosti a útlaku umístěni proto, abychom ho pomohli Bohu proměnit, přetvořit a změnit tak, aby v něm panoval soucit, smích, radost, pokoj, smíření, společenství, přátelství, pospolitost a rodina, a aby černí a bílí lidé chtěli být spolu jako členové jedné rodiny: a to v rodině Boží, v rodině lidské. Jsme tu proto, abychom ostatní vyvedli z vyhnanství.    

God too is necessarily dependent on love.… God would not exist unless there is someone to love. In such love, we are all invited out of exile and into the holy life.
—Michael Battle, “A Holy Exile” 

CAC affiliate faculty Dr. Michael Battle served as chaplain for South African Archbishop Desmond Tutu (1931–2021). He writes about Tutu’s passionate belief that we all belong and are invited out of exile:  

For Tutu, God is a fellowship, a community, not an individual or modality. God is unified because love binds the three persons of God together. So, God created us the same way—out of love, not out of necessity. Herein is one of Tutu’s greatest contributions to how a holy life moves out of exile—namely, no one can be human alone.… 

I heard Tutu preach often when I served as his chaplain. One of his common refrains was that each of us represents God, not just the clever, the strong, the rich, the beautiful, the tall, or the impressive ones.… Tutu would go on to explain how monumental this was in terms of a paradigm shift—namely that in God, no one is exiled. Now, the old black lady that cleans houses and takes care of white children, whose employers do not even use her real name “because it is too difficult” and simply call her a generic name like Mary or Jane—when she walks down the street, and people ask, “Who’s that?” she will now think with her head in her heart, “I am God’s representative.” This is what I mean by Tutu’s holy life: He facilitated the perspective in others, even among those despised on this planet, that they are holy people. This was Tutu’s genius—that everyone, religious and nonreligious, friend and enemy, are all created in the image of God.    

It also must be said of Tutu’s holy life that he said his prayers. He didn’t pray ostentatiously, which Jesus warned against, but through his daily disciplines and rule of life. Tutu prayed the way my Apple watch makes me stop and breathe deeply several times a day. In addition to the Anglican daily office, Tutu recognized the wisdom of the Eastern world that prayer is tied to how we breathe. We all have the spirit of life breathed into us, and life is thus a gift from God. For Tutu, we become God’s breath in the world in order to transfigure creation to look like the Creator. I can still hear Tutu say, in his pastoral visits to churches, that you and I are placed in this world of hatred, violence, anger, injustice, and oppression to help God transform it, transfigure it, and change it so that there will be compassion, laughter, joy, peace, reconciliation, fellowship, friendship, togetherness, and family, and so that black and white people would want to be together as members of one family: God’s family, the human family. We are here to bring others out of exile.