Neděle
Západní křesťané postupovali tak, jako by první staletí křesťanství nebyla důležitá nebo nebyla součástí podstatného Kristova tajemství. Právě věci, které první křesťané zdůrazňovali - jako je tichá modlitba, zbožštění, univerzální obnova a důležitost praxe - patří k nejvíce opomíjeným částem západní církve.
-Richard Rohr

Pondělí
Pro pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce , která nějak potěší Boha, ale jako proměna vědomí toho , kdo se modlí.
-Richard Rohr

Úterý
Potřebujeme ty hodnoty, které jsou ústřední pro africké mnišství a raně křesťanskou pohostinnost; patří k nim komunitní vztahy, pokora a soucit.
-Barbara Holmesová

Středa
Po opuštění hluku a nepořádku městského života kladli pouštní mniši důraz na stručnost projevu. Věděli, že slova příliš snadno překážejí tomu, co je nejdůležitější.
-Belden Lane

Čtvrtek
Samota je odvážné setkání s naším nahým, nejsyrovějším a nejskutečnějším já v přítomnosti čisté lásky. Poměrně často k tomu může dojít přímo uprostřed lidských vztahů a rušného života.
-Richard Rohr

Pátek
Téměř vždy jsou pouštní prostory místy a okamžiky paradoxu: poznání uprostřed nepoznání, osvěžení na vyprahlých místech, život uprostřed smrti, plodnost v neplodnosti, půlnoční rozkvět a přijetí ročních období.
-Cassidy Hall

Patnáctý týden cvičení
Dej mi slovo

Jeden mnich jednou přišel k Basilovi z Cesareje a řekl: "Řekni slovo, otče." Basil odpověděl: "Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem." A mnich hned odešel. O dvacet let později se vrátil a řekl: "Otče, snažil jsem se dodržet tvé slovo, teď mi řekni ještě jedno slovo." A on odpověděl: "Miluj svého bližního jako sám sebe." A mnich se poslušně vrátil do své cely, aby dodržel i to."  
-Sayings of Desert Fathers, Benedicta Ward 

Spiritualistka Christine Valters Paintnerová navrhuje, abychom si osvojili pouštní praxi prosby o "slovo":  

Často se opakuje ve Řečech pouštních otců … tato tradice prosby o slovo byla způsobem, jak hledat něco, nad čím by se dalo rozjímat po mnoho dní, týdnů, měsíců, někdy i celý život. Slovo bylo často krátkou větou, která měla příjemce živit a vyzývat. Slovo bylo určeno k tomu, aby s ním člověk zápasil a pomalu do něj vrůst.....

Tento příběh ukazuje, jak se na slově mohlo pracovat celé roky. Hledané slovo nebylo teologickým vysvětlením nebo radou. Bylo součástí vztahu, který vznikl mezi starším a novicem, a předpokládalo se, že toto slovo, až ho žák přijme, bude životodárné.... 

Při práci s moudrostí pouštních otců a matek zvažte, zda neuvolníte svou myslící mysl a vstoupíte do prostoru přijímání. Představte si sami sebe v tomto příběhu a požádejte o své vlastní životodárné slovo. Tímto slovem může být vhled z textu. Může přijít v tomto okamžiku klidu nebo se může objevit později během dne v podobě verše poezie, moudrosti nabídnuté z nečekaného zdroje, symbolu ze snu nebo obrazu, na který narazíte a který se zmocní vaší představivosti.  

Při každodenních procházkách často žádám o slovo. Naslouchám, co by mi mohly nabídnout stromy a holubi. Když slovo obdržím, často se mi potvrdí díky synchronicitám, které se mi nadále zjevují. Smyslem slova je jednoduše ho podržet ve svém srdci, obracet ho stále dokola, přemýšlet o něm, ale neanalyzovat ho. Dejte mu v sobě prostor, aby mohlo promluvit.  

Sunday 
Western Christians have proceeded as if the first centuries of Christianity were unimportant, or not part of the essential Christ mystery. The very things early Christians emphasized—such as the prayer of quiet, divinization, universal restoration, and the importance of practice—are some of the most neglected parts of the Western Church. 
—Richard Rohr 

Monday 
For the desert mothers and fathers, prayer was understood not as a transaction that somehow pleased God, but as a transformation of the consciousness of the one who was doing the praying. 
—Richard Rohr 

Tuesday 
We are in need of those values central to African monasticism and early Christian hospitality; they include communal relationships, humility, and compassion. 
—Barbara Holmes 

Wednesday 
Having left behind the noise and clutter of city life, the desert monks placed a premium on brevity of speech. They knew that words too easily got in the way of what matters most. 
—Belden Lane 

Thursday 
Solitude is a courageous encounter with our naked, most raw and real self, in the presence of pure love. Quite often this can happen right in the midst of human relationships and busy lives. 
—Richard Rohr  

Friday 
Almost always, the desert spaces are places and moments of paradox: knowing amid the unknowing, refreshment in the parched places, life amid death, fecundity in the barrenness, midnight blooming, and acceptance of seasons. 
—Cassidy Hall  

Week Fifteen Practice 
Give Me a Word 

A monk once came to Basil of Caesarea and said, “Speak a word, Father”; and Basil replied, “Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart,” and the monk went away at once. Twenty years later he came back and said, “Father, I have struggled to keep your word; now speak another word to me”; and he said, “Thou shalt love thy neighbor as thyself”; and the monk returned in obedience to his cell to keep that also.  
—Sayings of the Desert Fathers, Benedicta Ward 

Spiritual writer Christine Valters Paintner suggests we might adopt the desert practice of asking for a “word”:  

Repeated often in the Sayings of the Desert Fathers … this tradition of asking for a word was a way of seeking something on which to ponder for many days, weeks, months, sometimes even a whole lifetime. The word was often a short phrase to nourish and challenge the receiver. The word was meant to be wrestled with and slowly grown into….  

This story demonstrates how a word could be worked on for years at a time. The word being sought was not a theological explanation or counseling. It was part of a relationship that had developed between elder and novice and the assumption was that this word, when received by the disciple, would be life-giving.… 

As you work through the wisdom of the desert fathers and mothers, consider releasing your thinking mind and enter into a space of receiving. Imagine yourself in the story and ask for your own life-giving word. The word might be an insight from the text. It might come in that time of stillness or it might arrive later in the day in the form of a line of poetry, wisdom offered from an unexpected source, a dream symbol, or an image you stumble upon that seizes your imagination.  

I often ask for a word as I take my daily walks. I listen for what the trees and pigeons might have to offer me. When I receive a word, often it is confirmed through synchronicities that continue to appear to me. The purpose of the word is to simply hold it in your heart, turning it over and over, pondering, but not analyzing it. Give it space within you to speak.