Znalkyně náboženství Diana Butler Bassová se zamýšlí nad rozhořčením davu po Ježíšově prvním kázání v Nazaretě (Lukáš 4,18-30)- a nad odvahou, kterou je třeba mít, abychom mu odolali:  

Kázatel vstane, cituje Písmo a připomene shromážděnému shromáždění, že Bůh miluje vyvržené - ty, kteří se bojí o svůj život - chudé, vězně, postižené a utlačované. 

V reakci na to se rozhořčený dav pokusí kazatele zabít.... 

Ježíš promluvil přímo ke shromáždění a řekl, že Bůh miluje vdovy a malomocné - naznačil, že jeho sousedé se k vdovám a malomocným nechovali spravedlivě. Chválili Boží slova o spravedlnosti, ale nejednali podle Božího příkazu, aby konali milosrdenství vůči vyvrženým. 

V tu chvíli se "všichni" rozzlobili a změnili se v dav. Přinejmenším většina z nich to nechtěla slyšet. Vletěli do vzteku. 

Když to uslyšeli, všechny v synagoze přepadl vztek. Vstali, vyhnali ho z města a odvedli ho na vrchol kopce, na němž bylo jejich město postaveno, aby ho mohli shodit ze skály. On však prošel jejich středem a pokračoval v cestě. [Lukáš 4,28-30] 

… Co uděláš, když se dav rozzuří? Když se bojí vdovy a malomocní, když se bojí LGBTQ lidí a přistěhovalců a krutě s nimi zacházejí - a když statečný prorok vyzývá samospravedlivé? Co uděláte, když dojde k lynči nebo upálení kříže?  

Podezírám nejmenované hrdiny tohoto příběhu, že vystoupili mimo "všechny", nechtěli být součástí totality a vytvořili zamýšlené oběti cestu, aby mohla bezpečně projít. Spatřili v rozzuřeném davu jeden druhého? Kradmý pohled, když na druhé straně místnosti spatřili další váhavou tvář? Možná se pohnuli směrem jeden k druhému v naději, že se navzájem ochrání. Všimlo si jich pár dalších a malá skupinka se pak začala množit? "Všichni" zuřili, těch pár nechápalo, jak k tomu došlo. 

Bylo to pro ně děsivé; muselo být těžké jít proti své rodině, přátelům a sousedům. Když následovali dav k útesu, museli se obávat, že kdyby se ozvali, mohli by být také vyhozeni. Ale místo toho, aby se podřídili tyranii "všech", možná vytvořili malé alternativní společenství, které bylo navzájem solidární. Když byl Ježíš zahnán na útes, možná to byli právě oni, kdo viděli skulinu - udělali skulinu - a pomohli mu uniknout.Prošel jejich středem a pokračoval v cestě. 

To je vskutku zázrak. Kolemjdoucí našli odvahu něco udělat.

Jestliže to potřeboval Ježíš, potřebujeme to i my.... Musíme vytvořit oddíly lásky a společně si prorazit cestu ... bez ohledu na to, jak strašlivý je dav. 

A to je ten přehlížený zázrak ze 4. kapitoly Lukášova evangelia: Jen společenství - dokonce i takové, které zůstane v davu nepovšimnuto - skupina, která se odmítne připojit k davu - nás může uchránit před tím, abychom se dostali úplně za hranu. 

Religion scholar Diana Butler Bass ponders the crowd’s outrage after Jesus’ first sermon in Nazareth (Luke 4:18–30)—and the courage required to resist it:  

A preacher gets up, quotes scripture, and reminds the gathered congregation that God loves the outcast—those in fear for their lives—the poor, prisoners, the disabled, and the oppressed. 

In response, an outraged mob tries to kill the preacher…. 

Jesus spoke directly to the congregation saying that God loved widows and those stricken with leprosy—implying that his neighbors had not treated widows and lepers justly. They praised God’s words about justice but were not acting on God’s command to enact mercy toward outcasts. 

That’s when they “all” got angry and turned into a mob. At least, the majority of them didn’t want to hear this. They flew into a rage. 

When they heard this, all in the synagogue were filled with rage. They got up, drove him out of the town, and led him to the brow of the hill on which their town was built, so that they might hurl him off the cliff. But he passed through the midst of them and went on his way. [Luke 4:28–30] 

… What do you do when the mob turns ugly? When widows and lepers, when LGBTQ people and immigrants, are afraid and treated cruelly—and when a brave prophet calls out the self-righteous? What do you do when there’s a lynch mob or a cross-burning? 

I suspect the unnamed heroes of this story stepped outside of the “all,” not willing to be part of the totality, and made a way for the intended victim to pass safely. Did they spot one another in the angry throng? A furtive glance, seeing another hesitant face across the room? Maybe they moved toward one another, hoping to keep each other safe. Did a few others notice the two and the small band then began to multiply? The “all” was furious; the few didn’t understand how it had come to this. 

It was frightening for them; it must have been hard to go against their family, friends, and neighbors. As they followed the mob to the bluff, they must have worried that if they spoke up they could be thrown off, too. But instead of submitting to the tyranny of the “all,” maybe they formed a little alternative community in solidarity with each other. When Jesus was herded to the cliff, perhaps it was they who saw an opening—made an opening—and helped him escape. He passed through the midst of them and went on his way. 

That is, indeed, a miracle. The bystanders find the courage to do something. 

If Jesus needed that, so do we…. We must form squads of love and make a path through together … no matter how fearsome the mob. 

And that’s the overlooked miracle of Luke 4: Only a community—even one that goes unnoticed in the crowd—the band that refuses to join the rabble—can keep us from going completely over the edge.