Teolog Serene Jones nabízí přesvědčivý popis stále přítomné a proměňující Boží milosti: 

Božská láska je zdrojem vesmíru a dinosaurů, planet, živlů a vzduchu, silou, která nás zažehla k existenci a mate nás po celou dobu naší existence, proudem lásky, radosti a krásy, který protéká lidskou zkušeností.... Veškerý život plyne k bytí z jediného zdroje, Božské lásky, a je s ní navždy hluboce spjat a reaguje na ni. Tato láska určuje, drží a slibuje, že bude přítomna životům, které Bůh povolává k životu. Tato věčně přítomná láska je, nejjednodušeji řečeno, mou definicí milosti....  

Bůh od nás nezůstává v odstupu, ale neustále se snaží proměňovat naše životy tím, že nás žádá, abychom se probudili do božské přítomnosti. Bůh je tajemná, tvořivá, udržující životní síla.... Bůh je tu neustále. Výzvou pro nás je otevřít oči, uši, ruce, mysl a srdce, abychom přijali pravdu o skutečné, trvalé Boží přítomnosti, Boží milosti. Když se jí otevřeme, jsme jí proměněni. Způsob, jakým vnímáme svět, se změní jako radikálně přeostřený objektiv fotoaparátu a my prožíváme život jinak. Všechno kolem sebe vidíte jako prodchnuté Boží láskou. Všude vidíte Boží milost, která prostupuje veškerou existenci. Tento proces probuzení k tomu, co už je pravda, ale vy jste to předtím neviděli, se nazývá konverze - slovo, které doslova znamená "vidět nově".  

Jones zdůrazňuje paradox probuzení do Boží milosti vedle reality hříchu a zla:   

Hřích jednoduše označuje všechny aspekty života, v nichž se neprojevuje realita milosti a vzkvétá zlo. Je to to, co se stane, když máme v hlavě špatný příběh o realitě. Pokud milost neuznáváme, upínáme se na lži o tom, kdo jsme. Tyto lži se projevují v nekonečném množství bezbožných dispozic: nenávist, násilí, chamtivost, nespravedlnost, pýcha, zoufalství, izolace, sebenenávist, bezuzdná arogance, zatvrzelé srdce, chladná duše. Když se tyto lži v průběhu času nahromadí, zhušťují se do společenských systémů a kulturních vzorců, které se nám jeví jako pravdivé, i když ve skutečnosti pravdivé nejsou. Jsou zlé a hluboce destruktivní. To znamená být bezbožný - nebýt probuzen ke světlu Boží lásky. Popisuje to lidi spící milostí i celé společnosti spící milostí....  

Toto neustálé napětí mezi hříchem a milostí v naší životní zkušenosti však neznamená, že jsou rovnocennými partnery při určování našeho osudu. Protože milost pochází od Boha, nakonec vítězí. Bůh nám odpouští, ať už se dopouštíme jakýchkoli hrůz nebo jsou nám činěny, ať už jsou naše skutky jakkoli nezasloužené a náš život pokažený, protože takový je Bůh. Milost je zdarma; nezasloužíme si ji, ani se nevyžaduje, abychom si ji zasloužili. To je to, co dělá milost milostí. Přichází k nám všem nezaslouženě.   

Theologian Serene Jones offers a compelling description of God’s ever-present and transformative grace: 

Divine love is the source of the universe and of the dinosaurs, the planets, the elements, and the air, the force that sparked us into existence and baffles us all while we exist, the current of love and joy and beauty that runs through the human experience.… All life flows into being out of one source, Divine Love, and it is forever deeply related and responsive to that love. That love defines, holds, and promises to be present to the lives that God calls into being. That eternally present love is, most simply stated, my definition of grace.…  

God does not stay at a distance from us but constantly seeks to transform our lives by asking us to awaken to the divine presence. God is a mysterious, creative, sustaining life force.… God is there all the time. The challenge for us is to open our eyes, ears, hands, minds, and hearts to receive the truth of God’s real, persistent presence, God’s grace. When we open ourselves to it, we are changed by it. The way we perceive the world shifts, like a radically refocused camera lens, and we experience life differently. You see everything around you as suffused with God’s love. You see God’s grace everywhere, saturating all existence. This process of awakening to what is already true, but you haven’t previously seen it, is called conversion—a word that literally means “to see anew.”  

Jones highlights the paradox of awakening to God’s grace alongside the realities of sin and evil:   

Sin simply refers to all aspects of life where the reality of grace is not manifest and evil flourishes. It’s what happens when we’ve got the wrong story about reality in our heads. If we do not recognize grace, we latch onto lies about who we are. These lies are manifest in an endless variety of godless dispositions: hatred, violence, greed, injustice, pride, despair, isolation, self-loathing, unbridled arrogance, a hardened heart, a cold soul. When these lies are aggregated over time, they get compressed into social systems and cultural patterns that look to us as if they are true, when in truth they are not. They are evil and profoundly destructive. This is what it means to be godless—to not be awakened to the light of God’s love. It describes grace-asleep people as well as whole grace-asleep societies.…  

This constant tension between sin and grace in our lived experience doesn’t mean, however, that they are equal partners in determining our destiny. Because grace is of God, it ultimately wins. We are forgiven by God, whatever horrors we commit or are done to us, however unmeritorious our deeds and broken our lives, because that’s who God is. Grace is free; we don’t earn it nor are we required to deserve it. That’s what makes grace grace. It comes unbidden to us all.