Otec Richard Rohr trvá na tom, že milost je podstatou toho, kdo je Bůh.  

Božská dobrota vyplňuje všechny mezery vesmíru bez rozdílu a bez upřednostňování. Bůh je milostí naprosto všeho. Prostor mezi vším není vůbec prostorem, ale Duchem. Bůh je "lepidlo dobroty", které drží pohromadě temnotu a světlo věcí, volná energie, která přenáší veškerou smrt přes velkou propast a přeměňuje ji v život. Když říkáme, že Kristus "zaplatil dluh jednou provždy", znamená to jednoduše, že úkolem Boha je nahradit všechny nedostatky ve vesmíru. Co jiného by Bůh dělal?  

Milost není něco, co Bůh dává; milost je to, kým Bůh je. Milost je oficiální popis Boží práce. Milost je to, co Bůh dělá, aby udržel při životě - navždy - všechny věci, které Bůh stvořil v lásce. Máme-li věřit prvotním svědkům - prorokům, mystikům, svatým, proměněným lidem -, působí ve vesmíru nevysvětlitelná dobrota. (Někteří z nás tento jev nazývají Bohem, ale toto slovo není nutné. Ve skutečnosti někdy stojí v cestě zkušenosti, protože příliš mnoho lidí pojmenovalo Boha jinak než Milost).  

V žádném případě není možné, aby správně chápané Písmo představovalo Boha jako věčného mučitele. Přesto se zdá, že tomu mnozí křesťané věří, a mnohé od důvěry v Boží dobrotu zdržuje tento námi vytvořený "rozhněvaný rodič na nebi". Rozhodný směr Písma, plně zjevený v Ježíši, je takový, že Boží spravedlnosti se nedosahuje trestem, ale božskou iniciativou, kterou nazýváme milostí a která nám umožňuje nastolit vnitřní správnost, harmonii, rovnováhu a vyrovnání s tím, co je.  

Pojmem milosti se nejprve nazývá milosrdenství, hebrejsky hesed: věčně věrná, smlouvou vázaná, nekonečná a věčná Boží láska. Veškerá Boží moc obnovy a vzkříšení vychází z tohoto zdroje, nikdy z trestu. Ježíš nikoho netrestá! Šel bych tak daleko, že bych milost označil za primární zjevení celé Bible. Pokud toto poselství přehlédneme, vše ostatní je zkreslené, a dokonce destruktivní. To nemohu dostatečně zdůraznit.  

Jediným předpokladem pro přijetí další milosti je přijetí té předchozí. Jak často říkali mystici, Bůh se "skrývá". Každý okamžik není zřejmý jako Bůh, jako milost; vypadá docela jednoduše jako další obyčejný okamžik. Ale naše ochota rozpoznat jej jako bezplatný - jako dar zdarma, jako sebeobjevení, jako možnost - mu umožňuje, aby takový byl. Boží skrývání se přestává. Bůh a milost se stávají zjevnými jako dar v každém okamžiku. A ti, kdo se naučí přijímat dary, dostávají další dary. "Z Boží plnosti jsme všichni dostali, milost za milostí", jak říká Jan 1,16. 

Father Richard Rohr insists that grace is the essence of who God is.  

The goodness of God fills all the gaps of the universe, without discrimination or preference. God is the gratuity of absolutely everything. The space in between everything is not space at all but Spirit. God is the “goodness glue” that holds the dark and light of things together, the free energy that carries all death across the great divide and transmutes it into life. When we say that Christ “paid the debt once and for all,” it simply means that God’s job is to make up for all the deficiencies in the universe. What else would God do?  

Grace is not something God gives; grace is who God is. Grace is God’s official job description. Grace is what God does to keep alive—forever—all things that God has created in love. If we are to believe the primary witnesses—the prophets, the mystics, the saints, the transformed people—an unexplainable goodness is at work in the universe. (Some of us call this phenomenon God, but that word isn’t necessary. In fact, sometimes it gets in the way of the experience, because too many have named God something other than Grace).  

There’s no way that the Scriptures, rightly understood, present God as an eternal torturer. Yet many Christians seem to believe this, and many are held back from trusting God’s goodness because of this “angry parent in the sky” that we have created. The determined direction of the Scriptures, fully revealed in Jesus, is that God’s justice is not achieved by punishment, but by the divine initiative we call grace, which enables us to bring about internal rightness, harmony, balance, and realignment with what is.  

The concept of grace is first called mercy, or hesed in Hebrew: the ever-faithful, covenant-bound, infinite and eternal love of God. All God’s power for renewal and resurrection proceeds from this source, never from punishment. Jesus punishes nobody! I would go so far as to call grace the primary revelation of the entire Bible. If we miss this message, all the rest is distorted and even destructive. I cannot emphasize this strongly enough.  

The only prerequisite for receiving the next grace is having received the previous one. As the mystics have often said, God “hides.” Every moment is not obvious as God, as grace; it looks quite simply like another ordinary moment. But our willingness to recognize it as gratuitous—as a free gift, as self-revelatory, as a possibility—allows it to be that way. God’s hiding ceases. God and grace become apparent as a gift in each moment. And those who learn how to receive gifts keep receiving further gifts. “From God’s fullness we have all received, grace upon grace” as John 1:16 puts it.