V článku pro časopis ONEING: The Path of the Prophet popisuje Pixie Lighthorse, zapsaná členka národa Choctaw v Oklahomě, jak nás smutek může povzbudit ke změně:  

Jakmile se zvedne vnější chaos, dotkne se i chaosu vnitřního. Potřeba vnitřních zdrojů k "vidění širšího obrazu" a udržení víry se zesiluje. Jak uvnitř, tak i vně. Svět tam venku odráží to, co se děje uvnitř.  

To, co se odehrává uvnitř, je smutek a potřeba uzdravit zúžené části našeho já, které jsou připraveny k odhalení a uzdravení. Podzemní řeka uvnitř každého z nás se stává vědomější, pravda vyplouvá na povrch a s tím přichází kolektivní i individuální odpovědnost.... 

Když je smutek procítěn a uznán, stává se každodenní úlevou. Uzdravení zahrnuje pozvání pravdy o tom, co cítíme, která se neustále mění, a její ocenění stejně jako našeho vnímání reality a světa hmoty. Naše cítící těla byla většinou odsunuta do stínu, zatlačena pod koberec ve prospěch toho, co je pohodlnější a přijatelnější. Cítění může být zranitelné a my jsme se v rámci společenské podmíněnosti naučili všechny způsoby, jak emoce maskovat.  

Lighthorse nás vybízí k zamyšlení nad smutkem, který možná prožíváme dnes: 

Naše pocity jsou naše vnitřní vody a pro domorodé národy je voda naší první medicínou. Nemělo by nás překvapovat, že autentické pocity musely během staletí trvajícího procesu kolonizace a expanzivního hraničářství ustoupit do podzemí. Surovinu pro probuzení k uzdravení nalezneme ve snášení nepohodlí z našich ohavných chyb a chyb našich předků. Co když se nacházíme na časové ose lidstva v bodě zlomu, kdy musíme pojmenovat, co nás bolí, truchlit nad ztrátami a naučit se, jak provést rozsáhlejší nápravu? Vykoupení je proces, při kterém činíme nová rozhodnutí, abychom se zbavili svých dluhů. Emocionálně řečeno, všímání si a pojmenování nespravedlnosti vede k ochraně toho, co je posvátné, počínaje dneškem.... 

Jaké nové úrovně truchlení, cítění, uzdravování a probuzení k hlubším individuálním a kolektivním záměrům budou zapotřebí k tomu, abychom dosáhli takových změn, jaké chcete ve světě vidět? Jaké vody můžete ctít a chránit jako posvátné? Jaký svět chcete pro všechna naše vnoučata? Jaké obavy se skrývají ve vašem nevědomí, v podzemní řece, která vás možná drží jako rukojmí? Které věci z minulosti jsou spojeny s nezpracovaným smutkem?…

Když smutek plyne, minulost se uzdravuje. Dědíme nové přenosy moudrosti ze zdrojů, které nás již obklopují. Tím, že ctíme zármutek a léčíme se, znovu se rozpomínáme a dáváme se dohromady. Můžeme se rozhodovat o tom, jak se posunout vpřed, spíše na základě svého jádra než na základě svých střežených bolestí. Podoba nás a našeho světa se v tomto procesu nově utváří z místa, které má o něco větší celistvost. Když minulost nabídneme k uzdravení, soucitu a odpuštění, budoucnost bude mít dobrou vodu, do které můžeme postavit nohy.  

In an article for ONEING: The Path of the Prophet, Pixie Lighthorse, an enrolled member of the Choctaw Nation of Oklahoma, describes how grief can encourage us to change:  

As external chaos rises, inner chaos is touched off. The need for inner resources to “see the bigger picture” and maintain faith is becoming amplified. As within, so without. The world out there reflects what’s going on inside.  

What’s going on inside is grief and the need for healing the constricted parts of us that are ready to be revealed and healed. The underground river within each of us is becoming more conscious, truth is coming to the surface, and with that comes collective and individual accountability…. 

When felt and acknowledged, grief becomes a daily reprieve. Healing involves inviting in the truth of how we feel, which is constantly changing, and valuing it as much as our perception of reality and the world of matter. Our feeling bodies have been relegated to the shadows for the most part, pushed under the rug in favor of what’s more convenient and acceptable. Feeling can be vulnerable, and we’ve learned all the ways to mask emotions as part of our social conditioning.  

Lighthorse prompts us to reflect on the grief we may be experiencing today: 

Our feelings are our inner waters, and to Indigenous peoples, water is our First Medicine. We should not find it surprising that authentic feelings had to go underground during the centuries-long process of colonization and expansive frontierism. The raw material of awakening to healing is found in tolerating the discomfort of our heinous mistakes and those of our ancestors. What if we are at a tipping point on humanity’s timeline, where we must name what hurts, grieve the losses, and learn how to make larger-scale repairs? Redemption is the process by which we make new choices to clear our debts. Emotionally speaking, noticing and naming injustice leads to protection of what is sacred, starting today.… 

What new levels of grieving, feeling, healing, and awakening to deeper individual and collective purposes will be required to make the kinds of shifts you want to see in the world? What waters can you honor and protect as sacred? What kind of world do you want for all our grandchildren? What fears are held in your unconscious, underground river that may be holding you hostage? What items from the past are tied to unprocessed grief?…

When grief flows, the past heals. We inherit new transmissions of wisdom from sources already surrounding us. By honoring grief and healing, we re-member, and we put ourselves back together. We can make decisions about how to move forward from our core selves rather than our guarded hurts. The shape of us and our world is being reimagined in this process from a place that has a little bit more wholeness. When the past is offered healing, compassion, and forgiveness, the future will have good water to put our feet in.