Otec Richard Rohr vysvětluje, proč je moudrost mystiků důležitá pro budoucnost křesťanství a uzdravení našich duší:   

Na počátku 60. let 20. století jezuitský teolog Karl Rahner navrhl, že pokud západní křesťanství znovu neobjeví své mystické základy, můžeme rovnou zavřít dveře kostelů, protože jsme ztratili hlavní důvod své existence. Nemusíme se bát slova "mystický". Znamená jednoduše člověka, který se od pouhé víry nebo systémů sounáležitosti o Bohu posunul ke skutečné vnitřní zkušenosti. Všechny duchovní tradice se na svých vyspělých úrovních shodují, že takový pohyb je možný, žádoucí, a dokonce dostupný každému.

Pokud někdo nemá určitou úroveň vnitřní náboženské zkušenosti, nemá smysl po něm chtít, aby se řídil Ježíšovými etickými ideály nebo aby skutečně porozuměl křesťanským doktrínám nad rámec formulí. Jednoduše nemáme sílu řídit se žádným ideálem evangelia - jako je láska k druhým, odpuštění nepřátelům, prostý a nenásilný život nebo pokorné užívání moci - kromě sjednocení s Bohem a skrze něj. Ani nauky jako Trojice, reálná přítomnost Krista v eucharistii, spása nebo tajemství vtělení nemají význam, který by skutečně změnil náš život. Bez vnitřní zkušenosti s Božstvím jsou to pouhé ideje v knihách. Bez toho, co Bill Wilson z Anonymních alkoholiků nazval "životně důležitou duchovní zkušeností", se nestane nic autenticky nového a životodárného. [1]

Scholaristka Elaine Heath zdůrazňuje, že vnitřní zkušenost mystiků je spojena s jejich zájmem o vnější svět:  

Mysticismus, navzdory všeobecnému přesvědčení, není v podstatě o soukromých numinózních prožitcích..... Křesťanská mystika je o svaté proměně mystika Bohem, aby se mystik stal nástrojem svaté proměny Božího lidu. Tato proměna vždy vede k misijnímu působení ve světě.... 

Ti, které lze správně nazvat velkými křesťanskými mystiky, jako byl například svatý Jan od Kříže, dosáhli radikálního stupně svaté proměny v důsledku setkání s Trojjediným Bohem. To znamená, že jejich vnitřní proměna vyústila ve vnější život s mimořádným dopadem na svět..... Křesťanská mystika ... je Bohem iniciovaná zkušenost posunu za hranice sebe sama do větší hloubky božské lásky. Výsledkem tohoto pohybu je vnitřní proměna v celistvost a integraci a vnější život ve svatosti, rostoucí láska k Bohu a bližnímu. [2]  

Otec Richard uzavírá:  

Pro velké mystiky všech náboženství je Bůh vždy zakoušen jako přebývající v jejich vlastní duši a ve zdánlivém rozporu jako zcela transcendentní a zároveň tajemný! Bůh je zároveň důvěrný i konečný, není už "tam venku", i když není ani jen "tady". Když víme, že jsme živými příbytky Velké Transcendence, je propast v naší existenci navždy překonána. Získáváme obrovskou úctu k sobě samým (i k druhým) a zároveň víme, že je to zcela bezplatný dar od Boha. Můžeme to prožívat jako hluboký pokoj a spokojenost, jako dokonalý pocit, že jsme doma. [3]  

Father Richard Rohr explains why the wisdom of the mystics is important to the future of Christianity and the healing of our souls:   

In the early 1960s, the Jesuit theologian Karl Rahner suggested that if Western Christianity did not rediscover its mystical foundations, we might as well close the doors of the churches because we had lost the primary reason for our existence. We don’t need to be afraid of the word “mystic.” It simply means one who has moved from mere belief or belonging systems about God to actual inner experience. All spiritual traditions at their mature levels agree that such a movement is possible, desirable, and even available to everyone.  

Until someone has had some level of inner religious experience, there is no point in asking them to follow the ethical ideals of Jesus or to really understand Christian doctrines beyond the formulaic level. We quite simply don’t have the power to follow any gospel ideal—such as loving others, forgiving enemies, living simply and nonviolently, or humble use of power—except in and through union with God. Nor do doctrines like the Trinity, the real presence of Christ in the Eucharist, salvation, or the mystery of incarnation have meaning that actually changes our lives. Without inner experience of the Divine, these are merely ideas in books. Without having what Bill Wilson of Alcoholics Anonymous called “a vital spiritual experience,” nothing authentically new or life-giving happens. [1]  

Scholar Elaine Heath emphasizes that the inner experience of the mystics is connected to their concern for the outer world:  

Mysticism, contrary to popular belief, is not essentially about private numinous experiences…. Christian mysticism is about the holy transformation of the mystic by God, so that the mystic becomes instrumental in the holy transformation of God’s people. This transformation always results in missional action in the world…. 

Those who could properly be called the great Christian mystics, such as St. John of the Cross, attained a radical degree of holy transformation as a result of their encounters with the Triune God. That is, their inward transformation resulted in an outward life of extraordinary impact on the world…. Christian mysticism … is the God-initiated experience of being moved beyond oneself into greater depths of divine love. This movement results in an inward transformation of wholeness and integration and an outward life of holiness, an increasing love of God and neighbor. [2]  

Father Richard concludes:  

For the great mystics of all religions, God is always experienced as abiding in their own soul and, in seeming contradiction, as totally transcendent and mysterious at the same time! God is both intimate and ultimate, no longer “out there,” though not just “in here,” either. When we know that we are living tabernacles of the Great Transcendence, the gap is forever overcome in our very existence. We gain a tremendous respect for ourselves (and others), while also knowing this is a totally free gift from God. This may be experienced as deep peace and contentment, an ultimate sense of being at home. [3]