Naše Písmo o tom hovoří zcela jasně - Bůh nikdy není ohromen modlitbami, pokud z nich nevyplývají skutky. Bůh nás také nešetří důsledky našich činů, na kterých nakonec vždy záleží více než na slovech, za která se modlíme. 
-Biskup Mariann Budde, homilie, Božská bohoslužba za národ 

Rabbi Nahum Ward-Lev se zamýšlí nad tím, jak hebrejští proroci varovali před modloslužbou a varovali před honbou za mocí a kontrolou namísto důvěry v živou Boží přítomnost: 

Proroci viděli, že modlářství a panovačná moc jsou dva aspekty téhož jevu. V obou případech jde o pokusy o nadměrnou kontrolu: v jednom případě o ovládání Boha a v druhém o ovládání ostatních lidí..... Modlářství je útěk jak od Boha, tak od vztahu k Božímu stvoření.  

Biblický proroci upozorňovali na mnohé falešné modly, kterých se lidé chytají ve snaze cítit se podstatní, bezpečně a mít vše pod kontrolou. Mezi tyto modly patří moc, bohatství, sláva, krása, poznání a majetek. Pro proroky byly tyto modly dvojnásobnou ohavností. Zaprvé se lidé v honbě za těmito modlami nevyhnutelně uchylují k mnoha formám útlaku - lži, manipulace, podplácení, nucené práce, krádeže, vraždy. Za druhé, klanění se těmto falešným božstvům nakonec lidi vzdaluje od Živé přítomnosti (Boha) a od života samotného. 

Před více než dvěma tisíciletími si tito bibličtí proroci představovali jiný svět, svět, který naléhá na zrození. Místo imperiální kultury proroci formulovali jiný způsob života v Božím stvoření. Proti extrakci, síle a oddělování proroci vyzdvihovali důvěru, správný vztah a stávání se. V prorockém chápání tyto tři kvality ztělesňovaly cestu věrnosti živé přítomnosti, cestu živosti. 

Důvěra v samotný život je pro živost zásadní. Proroci opakovaně napomínali lidi za důvěru v bohatství a vliv, za hledání jistoty v moci a majetku - za důvěru v těžbu. Místo toho vyzývali lidi, aby důvěřovali Živé přítomnosti tím, že budou důvěřovat daru života, Bohem darovanému daru rozvíjejícího se, neočekávaného, stále tvořícího života. Spíše než k hledání více věcí proroci vyzývali k hledání více v životě. Spíše než ke snaze mít nad životem maximální kontrolu proroci vyzývali k účasti na plnosti života. To je odpověď na touhu vytěžit: přijmout a ocenit více v životě samotném. 

Ve stvoření, jaké skutečně je - ve světě, který se skládá z mnoha vrstev vzájemně závislých vztahů -, je výzvou k životu žít v pravém vztahu, nikoliv maximalizovat kontrolu. Přílišná kontrola umrtvuje vztahy.... Podle proroků nelze plnou účast na životě odvodit z utlačovatelských vztahů, v nichž jedna strana vykonává nad druhou nepřiměřenou kontrolu nebo se z ní vymyká způsobem, který druhou stranu snižuje. Plnost plyne pouze ze vztahů, v nichž mají všechny strany přiměřenou schopnost jednat. Plnost ve vztazích vyplývá z rozkvětu pěstovaného ve vzájemně prospěšných vztazích. Vstupenkou do každého vztahu je zranitelnost vůči zranění, odmítnutí a ztrátě. Skutečně bohatý život vyžaduje, abychom tuto zranitelnost přijali, abychom správně zvládli svou touhu po kontrole - abychom důvěřovali životu. 

Our Scriptures are quite clear about this—that God is never impressed with prayers when actions are not informed by them. Nor does God spare us from the consequences of our deeds which always, in the end, matter more than the words we pray. 
—Bishop Mariann Budde, homily, A Service of Prayer for the Nation 

Rabbi Nahum Ward-Lev considers how the Hebrew prophets warned against idolatry, cautioning against the pursuit of power and control instead of trust in the living presence of God: 

The prophets saw that idolatry and dominating power are two aspects of the same phenomenon. Both are attempts to exert excessive control: to control God in one case and dominate other people in the other…. Idolatry is a flight from both God and relationship with God’s Creation.  

The biblical prophets called out the many false idols that people grab hold of in attempts to feel substantial, secure, and in control. These idols include power, wealth, fame, beauty, knowledge, and possessions. For the prophets, these idols were a double abomination. First, people inevitably resort to multiple forms of oppression—lies, manipulation, bribery, forced labor, theft, murder—in pursuit of these idols. Second, bowing down to these false deities ultimately distances people from Living Presence (God) and from life itself. 

Over two millennia ago, these biblical prophets envisioned a different world, a world pressing to be born. In place of imperial culture, the prophets articulated another way of living in God’s Creation. Countering extraction, force, and separation, the prophets lifted up trust, right relationship, and becoming. In prophetic understanding, these three qualities embodied the way of faithfulness to Living Presence, the way of aliveness. 

Trust in life itself is essential to aliveness. The prophets repeatedly admonished the people for trusting in wealth and influence, for seeking security in power and possessions—trusting in extraction. Instead, they called people to trust Living Presence by trusting the gift of life, the God-given gift of unfolding, unexpected, ever-creating life. Rather than seeking more things, the prophets called for seeking the more in life. Rather than seeking to be in maximal control of life, the prophets called people to participate in the fullness of life. This is the response to the desire to extract: receive and appreciate the more within life itself. 

In Creation as it truly is—a world that consists of multiple layers of interdependent relationships—the call of life is to live in right relationship, not to maximize control. Undue control deadens relationships…. For the prophets, full participation in life cannot be derived from oppressive relationships in which one party exerts undue control over another or extracts in a way that diminishes the other. Fullness flows only from relationships in which all parties have age-appropriate agency. Fullness in relationship emerges from the flourishing nurtured within mutually beneficial relationships. The entry ticket to every relationship is vulnerability to hurt, rejection, and loss. A truly rich life requires that we embrace this vulnerability, that we properly manage our desire for control—that we trust life.