Prosíme, abyste byli naplněni poznáním Boží vůle ve vší duchovní moudrosti a porozumění, abyste mohli vést život hodný Pána.
-Kolosanům 1,9-10

Pro otce Richarda kontemplace kultivuje schopnost rozlišovat správné jednání:  

Náš cíl spočívá v konání Boží vůle, ale nejprve musíme odstranit svou připoutanost k vlastní vůli, abychom dokázali rozpoznat rozdíl mezi nimi. V průběhu dějin bylo mnoho lidí, kteří páchali strašné věci, přesvědčeno, že konají Boží vůli. Proto musíme najít nástroj, který nám umožní rozlišovat mezi Bohem a námi. Pavel tento dar nazývá rozlišováním duchů. Musíme se naučit, kdy působí náš vlastní duch a kdy Duch Boží.  

Nejpřesvědčivější sociální aktivisté v naší zemi byli a jsou lidé modlitby, jako Dorothy Dayová, Martin Luther King mladší, sestra Simone Campbellová, John Dear a Jim Wallis. Je důležité, abychom v církvi a ve světě spojili kontemplativce a aktivisty, protože ani jedna skupina není důvěryhodná bez té druhé. Ježíš odešel na čtyřicet dní na poušť; teprve poté začal hlásat Boží vládu a uzdravovat nemocné. A po cestě neustále připomínal svým učedníkům, aby se stáhli a odpočívali na tichých, pokojných místech (viz Mk 6,31).  

Tímto stažením se do ústraní a prázdnotou takříkajíc obděláváme úrodnou půdu, na níž můžeme být vnímaví pro semeno Božího slova. Nevěřím, že nám Ježíš vysype úrodu do klína. Spíše nám ukazuje proces růstu. Ukazuje nám způsob, jak se můžeme naučit naslouchat Bohu, cestu sebeodevzdání a odpuštění. Věří, že jeho následovníci se při praktikování této cesty modlitby naučí slyšet pravdu stále jasněji. Velká pravda bude vždy ležet mimo nás. Velká Boží pravda nikdy nebude základem malého světa. To znamená, že křesťanský život musí být neustálou cestou tam a zpět mezi radikální cestou dovnitř a radikální cestou ven. [1]  

Holandský kněz a spisovatel Henri Nouwen (1932-1996) považuje rozlišování za dar, který pochází z naší blízkosti s Bohem: 

Nevidím jinou cestu k rozlišování než život v Duchu, život v neustálé modlitbě a kontemplaci, život v hlubokém společenství s Božím Duchem. Takový život v nás pomalu rozvine vnitřní citlivost, která nám umožní rozlišovat mezi zákonem těla [ega] a zákonem Ducha [duše]. Jistě se budeme neustále dopouštět chyb a málokdy budeme mít čisté srdce potřebné k tomu, abychom se vždy rozhodovali správně. Když se však budeme neustále snažit žít v Duchu, budeme alespoň ochotni ve vší pokoře vyznat svou slabost a omezenost a důvěřovat tomu, kdo je větší než naše srdce. [2]  

We ask that you may be filled with the knowledge of God’s will in all spiritual wisdom and understanding so that you may lead lives worthy of the Lord.
—Colossians 1:9–10 

For Father Richard, contemplation cultivates an ability to discern right action:  

Our goal consists in doing the will of God, but first we have to remove our attachment to our own will so that we can recognize the difference between the two. Throughout history, many people who did horrible things were convinced that they were doing God’s will. That’s why we have to find an instrument to distinguish between God and us. Paul calls this gift the discernment of spirits. We have to learn when our own spirit is at work and when the Spirit of God is at work.  

The most convincing social activists in our country were and are people of prayer, like Dorothy Day, Martin Luther King Jr., Sister Simone Campbell, John Dear, and Jim Wallis. It’s important that we bring the contemplatives and the activists together in the Church and in the world, because neither group is credible without the other. Jesus went into the wilderness for forty days; only after that did he begin to preach the reign of God and to heal the sick. And along the way he kept reminding his disciples to withdraw and rest in quiet, peaceful places (see Mark 6:31).  

With this withdrawal and this emptiness, we are, so to speak, cultivating fertile soil where we can be receptive to the seed of God’s word. I don’t believe that Jesus dumps the harvest into our laps. Rather, he shows us a process of growth. He shows us a way we can learn to hear God, a path of self-surrender and forgiveness. He trusts that his followers, as they practice this way of prayer, will learn to hear the truth ever more clearly. The great truth will always lie beyond us. The great truth of God will never underpin a small world. This means that the Christian life must be a constant journey back and forth between the radical way inward and the radical way outward. [1]  

Dutch priest and author Henri Nouwen (1932–1996) views discernment as a gift that comes from our intimacy with God: 

I can see no other way for discernment than a life in the Spirit, a life of unceasing prayer and contemplation, a life of deep communion with the Spirit of God. Such a life will slowly develop in us an inner sensitivity, enabling us to distinguish between the law of the flesh [ego] and the law of the Spirit [soul]. We certainly will make constant errors and seldom have the purity of heart required to make the right decisions all the time. But when we continually try to live in the Spirit, we at least will be willing to confess our weakness and limitations in all humility, trusting in the one who is greater than our hearts. [2]