Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Nekonečný Bůh, nekonečný život Otec Richard Rohr popisuje, jak chápání Boha jako Stvořitele ovlivňuje naše chování ke stvoření: Kdyby křesťanství věnovalo pozornost učení a příkladu Ježíše a svatého Františka, naše planeta - "sestra Matka Země", jak ji nazval František - by dnes možná byla mnohem zdravější. Trvalo však až do 21. století, než papež napsal celou encykliku Laudato Si': O péči o náš společný domov, která to zcela jasně a náročně vyjádřila. Papež František píše: Svatý František, věrný Písmu, nás vyzývá, abychom vnímali přírodu jako velkolepou knihu, v níž k nám Bůh promlouvá a dává nám nahlédnout do své nekonečné krásy a dobroty. "Skrze velikost a krásu tvorů se analogicky poznává jejich stvořitel" (Mdr 13,5); ostatně "jeho věčná moc a božství se od stvoření světa dávají poznat skrze jeho díla" (Řím 1,20)…. Svět je radostným tajemstvím, které je třeba s radostí a chválou kontemplovat. [1] Neuctívali jsme Boží přítomnost v živelném, fyzickém světě. Učinili jsme Boha tak malým, jako je naše vlastní zúžené srdce. Vybírali jsme si a říkali: "Ach, Bůh je opravdu jen v mé skupině, v pokřtěných lidech, v morálních lidech" a tak dále. Je snad nekonečného Boha tak málo? Musíme být na Boha skoupí? Proč se tvářit, že Boha si zasloužíme jen my a že Bůh není pro jiné skupiny, náboženství, zvířata, rostliny, živly, bratra Slunce a sestru Měsíc? Bůh zachraňuje stvoření a přivádí všechny tvory tam, kde začali - do jednoty se svým Stvořitelem. Bůh miluje vše, co stvořil! Bůh prohlásil všechny stvořené věci za "dobré" (viz Genesis 1,9-31 a Moudrost 11,24-12,1). My se však se svou malou myslí s tím nedokážeme vyrovnat. Musíme Boha a lásku rozmělnit na malé části, které naše mysl zvládne a rozporcuje. Lidská láska je podmíněná a funguje na základě modelu nedostatku. Není jí dost, stejně jako to řekl Ježíšův učedník Ondřej o pěti chlebech a dvou malých rybách pro chlapce (Jan 6,9). Lidé si nedokážou představit nebo dokonce myslet nekonečné nebo věčné pojmy. Nedokážeme si představit nekonečnou Lásku, nekonečné Dobro nebo nekonečné Milosrdenství. K Božímu tajemství nepřicházíme prostřednictvím pojmů nebo teorií; přicházíme spojením s tím, co je - s bezprostřední, ztělesněnou Boží přítomností, která je všude kolem nás. Všimněte si, že téměř všechny Ježíšovy běžné příběhy a příklady jsou založeny na přírodě a vztahu - nikdy ne na teologii nebo akademické teorii. Nepoznali jsme jediné Kristovo tělo ve stvoření. Možná jsme jen nebyli připraveni nebo vycvičeni. Nejprve je tu vidění a pak rozpoznání; druhé stadium se nazývá kontemplace. Už si nemůžeme dovolit být nevědomí. Chceme-li skutečně pečovat o náš společný domov, musíme se naučit vidět, naslouchat nebo se dotýkat a rozpoznat, jak široká a hluboká je přítomnost. Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | Infinite God, Infinite Life
Father Richard Rohr describes how understanding God as Creator impacts how we treat creation: If Christianity would have paid attention to the teachings and example of Jesus and St. Francis, our planet—“Sister Mother Earth,” as Francis called her—would perhaps be much healthier today. But it took until the 21st century for a pope to write an entire encyclical, Laudato Si’: On Care for Our Common Home, making this quite clear and demanding. Pope Francis writes: Saint Francis, faithful to Scripture, invites us to see nature as a magnificent book in which God speaks to us and grants us a glimpse of his infinite beauty and goodness. “Through the greatness and the beauty of creatures one comes to know by analogy their maker” (Wisdom 13:5); indeed, “his eternal power and divinity have been made known through his works since the creation of the world” (Romans 1:20)…. The world is a joyful mystery to be contemplated with gladness and praise. [1] We have not honored God’s Presence in the elemental, physical world. We made God as small as our own constricted hearts. We picked and chose, saying, “Oh, God is really only in my group, in baptized people, in moral people” and so on. Is there that little of an Infinite God to go around? Do we have to be stingy with God? Why pretend only we deserve God, and that God is not for other groups, religions, animals, plants, the elements, Brother Sun, and Sister Moon? God is saving creation and bringing all creatures back where they began—into union with their Creator. God loves everything that God has made! God proclaimed all created things “good” (see Genesis 1:9–31 and Wisdom 11:24–12:1). But we, with our small minds, can’t deal with that. We have to whittle God and love into small parts that our minds can handle and portion out. Human love is conditional and operates out of a scarcity model. There’s not enough to go around, just like Jesus’ disciple Andrew said about the boy’s five loaves and two small fish (John 6:9). Humans can’t conceptualize or even think infinite or eternal concepts. We cannot imagine Infinite Love, Infinite Goodness, or Infinite Mercy. We don’t come to the God Mystery through concepts or theories; we come by connecting with what is—with God’s immediate, embodied presence which is all around us. Notice that almost all of Jesus’ common stories and examples are nature based and relationship based—never once theology or academic theory. We have not recognized the one Body of Christ in creation. Perhaps we just didn’t have the readiness or training. First of all, there is the seeing, and then there is the recognizing; the second stage is called contemplation. We cannot afford to be unaware any longer. We must learn to see, listen, or touch and to recognize how broad and deep the Presence is if we are to truly care for our common home. Fr. Richard Rohr, OFM |
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 26–27.