Neděle 
Dovolte mi shrnout základní způsoby, kterými podle mého názoru Ježíš a Dvanáct kroků AA říkají totéž, ale s odlišným slovníkem: Trpíme, abychom se uzdravili. Vzdáváme se, abychom zvítězili. Umíráme, abychom žili. Vzdáváme se, abychom si to udrželi.  
-Richard Rohr 

Pondělí 
Radikální bezmoc je radikální svoboda, která vás osvobozuje od potřeby ovládat oceán života a umožňuje vám naučit se, jak se v něm nejlépe pohybovat. 
-Rami Shapiro  

Úterý 
Abychom se konečně mohli odevzdat uzdravení, musíme v sobě nechat otevřít tři prostory - a to všechny najednou: naši umíněnou hlavu, naše uzavřené srdce a naše bránící se a bráněné tělo. To je práce spirituality.  
-Richard Rohr  

Středa 
Přijetí se stává nejpodivnějším a nejsilnějším druhem moci. Odevzdání se není vzdání se, jak si často myslíme; je to dání se okamžiku, události, osobě, situaci, a dokonce i Bohu. 
-Richard Rohr  

Čtvrtek 
Ježíš nechválí jen dobré morální chování nebo nekritizuje nemorální chování, jak bychom mohli očekávat. Místo toho mluví o něčem, co je zachyceno na očích. Ví, že pokud se díváme správně, jednání a chování se nakonec postará samo o sebe.  
-Richard Rohr  

Pátek 
Všichni musíme dělat svou práci. Být zodpovědní a jít se léčit, současně, průběžně. Nikdy není pozdě. Každý z nás je vzácný. Společně musíme prolomit každý kruh, který nás nutí na to zapomínat.  
- adrienne maree brown 

Dvacátý devátý týden cvičení 
Uvolnění našeho odporu 

Jediné, na čem záleží, není to, co lidé chtějí nebo se snaží dělat, ale Boží milosrdenství. -Římanům 9,16, Jeruzalémská bible 

Byli jsme zcela připraveni na to, že Bůh odstraní všechny tyto charakterové vady.
-Krok 6 z Dvanácti kroků

Otec Richard nás vyzývá k zápasu s paradoxní povahou Boží milosti a našeho úsilí: 

Šestý krok zápasí s - a řeší - starým paradoxem o slepici a vejci. Nejprve si uvědomuje, že musíme pracovat, abychom viděli své četné odpory, výmluvy a bloky, ale pak musíme plně uznat, že jen Bůh může udělat odstranění! Ale co má být dřív, milost, nebo odpovědnost? Odpověď zní: obojí je na prvním místě.  

Všechno, co můžeme udělat, je ustoupit z cesty a duše pak půjde přirozenou cestou. Milost je stvoření vlastní od počátku (1 Mojžíšova 1,2), stejně jako jaro; ale dá to hodně práce, abychom této milosti ustoupili z cesty a umožnili jí plně působit a osvobozovat.  

Zdá se, že se musíme odevzdat i převzít odpovědnost. Nebo, abychom obrátili starý aforismus, musíme modlit se, jako by vše záleželo na nás, a pracovat, jako by vše záleželo na Bohu (ano, čtete správně!). [1]  

V deníku Dýchání pod vodou Companion Journal Otec Richard podporuje čtenáře, aby šli hlouběji s 6. krokem:  

Sunday 
Let me sum up the foundational ways that I believe Jesus and the Twelve Steps of AA are saying the same thing but with different vocabulary: We suffer to get well. We surrender to win. We die to live. We give it away to keep it.  
—Richard Rohr 

Monday 
Radical powerlessness is radical freedom, liberating you from the need to control the ocean of life and freeing you to learn how best to navigate it. 
—Rami Shapiro  

Tuesday 
To finally surrender ourselves to healing, we need to have three spaces opened within us—and all at the same time: our opinionated head, our closed-down heart, and our defensive and defended body. That is the work of spirituality.  
—Richard Rohr  

Wednesday 
Acceptance becomes the strangest and strongest kind of power.  Surrender is not giving up, as we often think; it’s a giving to the moment, the event, the person, the situation, and even God. 
—Richard Rohr  

Thursday 
Jesus does not just praise good moral behavior or criticize immoral behavior, as we might expect. Instead, he talks about something caught in the eye. He knows that if we see rightly, the actions and behavior will eventually take care of themselves.  
—Richard Rohr  

Friday 
We must all do our work. Be accountable and go heal, simultaneously, continuously. It’s never too late. Each of us is precious. We, together, must break every cycle that makes us forget this.  
— adrienne maree brown 

Week Twenty-Nine Practice 
Releasing Our Resistance 

The only thing that counts is not what humans want or try to do, but the mercy of God. —Romans 9:16, Jerusalem Bible 

Were entirely ready to have God remove all of these defects of character.
—Step 6 of the Twelve Steps 

Father Richard invites us to struggle with the paradoxical nature of God’s grace and our efforts: 

Step 6 struggles with—and resolves—the old paradox of the chicken and the egg. It first recognizes that we have to work to see our many resistances, excuses, and blockages, but then we have to fully acknowledge that God alone can do the removing! But which should come first, grace or responsibility? The answer is that both come first.  

All we can do is get out of the way and then the soul takes its natural course. Grace is inherent to creation from the beginning (Genesis 1:2), just like springtime; but it is a lot of work to get out of the way and allow that grace to fully operate and liberate.  

It seems we must both surrender and take responsibility. Or, to reverse an old aphorism, we must pray as if it all depends on us, and work as if it all depends on God (yes, you read that correctly!). [1]  

In the Breathing Under Water Companion Journal, Father Richard prompts readers to go deeper with Step 6:  

• What prevents you from owning your defects of character? What keeps you from being entirely ready to let God take over?  
• Are you more comfortable with acting or waiting? What happens if you approach a problem from a stance that is the opposite to the one you normally prefer?  
• What would it look like for you to “work as if it all depends on God?” how would your prayer change if you embraced the understanding that you “pray as if it all depends on” you? [2]