Než však budeš moci milovat svého bližního - svého bratra nebo sestru - jako sebe sama, musíš nejprve milovat sám sebe. A abyste mohli nejprve milovat sami sebe, musíte vědět, že Bůh vás miluje nyní a miluje vás navždy.
-Arcibiskup Desmond Tutu, Bůh má sen

Richard Rohr spojuje naši schopnost milovat druhé s naší schopností přijímat Boží lásku. 

Autentická láska je z jednoho kusu. Jak milujeme cokoli, tak milujeme všechno. Ježíš nám přikazuje: "Milujte své bližní, jako milujeme sami sebe." Spojuje dvě velká přikázání lásky k Bohu a k bližnímu a říká, že jsou si navzájem "podobná" (Mt 22,39). Často si myslíme, že to znamená milovat bližního stejnou mírou lásky -takovou, jakou milujeme sami sebe - zatímco ve skutečnosti to znamená, že je to stejný Zdroj a stejná Láska, která nám umožňuje milovat sebe, druhé i Boha jednou!" Takto bohužel většina lidí lásku, soucit a odpuštění nechápe - a přitom je to jediný způsob, jakým vůbec fungují.  

Vnitř dualistického vědomí nemůžeme upřímně milovat druhého ani odpouštět urážky. Mnoho pastorů a kněží prokázalo Božímu lidu velkou medvědí službu tím, že mu kázali evangelium, ale nedali mu nástroje, jak ho žít. Jak říká Ježíš: "Odříznuti od vinného kmene nemůžete nic dělat" (Jan 15,5). "Vinný kmen a ratolesti" nabízejí jeden z největších křesťanských mystických obrazů nedvojnosti mezi Bohem a duší. V Bohu a s Bohem mohu milovat všechno a všechny - dokonce i své nepřátele. Sám a sám se svou vůlí a intelektem budu v obtížných situacích časem jen zřídka schopen milovat. Mnoho lidí se snaží milovat silou vůle, přičemž jediným zdrojem jsou oni sami. Snaží se dodržovat druhé přikázání bez prvního. To nikdy dlouhodobě nefunguje. 

Nakonec samozřejmě existuje přímá linie mezi láskou a utrpením. Pokud někoho nebo něco hluboce a velmi milujeme, je poměrně jisté, že budeme brzy trpět, protože jsme nabídli kontrolu druhému, a cena sebedarování se brzy projeví. Nepochybně právě proto je nám řečeno, abychom byli ve své lásce věrní, protože taková dlouhodobá věrnost a skutečně vědomá láska nás vždy povede k nutnému ořezání (Jan 15,2) narcistického já. 

Dokud nemilujeme a dokud netrpíme, všichni se snažíme přijít na život a smrt rozumem. Pak se v nás otevře Větší zdroj a my "myslíme" a cítíme zcela jinak díky "poznání Lásky, která je nad každé poznání" (Ef 3,19). Ježíš by tedy přirozeně řekl něco jako: "Toto je mé přikázání: musíte se navzájem milovat!". (Jan 13,34). Autentická láska (která je vždy víc než cit) nejprve otevírá dveře vědomí a živosti, a pak utrpení pro tuto lásku udržuje tyto dveře otevřené, aby do nich mohla vstoupit mysl, tělo a vůle. Předpokládám, že pro většinu z nás je to práce na celý život. 

Yet before you can love your neighbor—your brother or sister—as yourself, you must first love yourself. And to first love yourself, you must know that God loves you now and loves you always.
—Archbishop Desmond Tutu, God Has a Dream 

Richard Rohr connects our ability to love others with our ability to receive God’s love. 

Authentic love is of one piece. How we love anything is how we love everything. Jesus commands us to “Love our neighbors as we love ourselves,” and he connects the two great commandments of love of God and of neighbor, saying they are “like” one another (Matthew 22:39). So often, we think this means to love our neighbor with the same amount of love—as much as we love ourselves—when it really means that it is the same Source and the same Love that allows us to love ourselves, others, and God at the same time! That is unfortunately not the way most people understand love, compassion, and forgiveness—yet it is the only way they ever work.  

We cannot sincerely love another or forgive offenses inside of dualistic consciousness. Many pastors and priests have done the people of God a great disservice by preaching the gospel to them but not giving them the tools to live it out. As Jesus put it, “Cut off from the vine, you can do nothing” (John 15:5). The “vine and the branches” offer one of the greatest Christian mystical images of the non-duality between God and the soul. In and with God, I can love everything and everyone—even my enemies. Alone and by myself, my willpower and intellect will seldom be able to love in difficult situations over time. Many folks try to love by willpower, with themselves as the only source. They try to obey the second commandment without the first. It never works long term. 

Finally, of course, there’s a straight line between love and suffering. If we love anyone or anything deeply and greatly, it’s fairly certain we’ll soon suffer because we have offered control to another, and the cost of self-giving will soon show itself. Undoubtedly, this is why we are told to be faithful in our loves, because such long-term loyalty and truly conscious love will always lead us to the necessary pruning (John 15:2) of the narcissistic self. 

Until we love and until we suffer, we all try to figure out life and death with our minds. Then a Larger Source opens up within us and we “think” and feel quite differently through “knowing the Love, which is beyond all knowledge” (Ephesians 3:19). Thus, Jesus would naturally say something like, “This is my commandment: you must love one another!” (John 13:34). Authentic love (which is always more than an emotion) initially opens the door of awareness and aliveness, and then suffering for that love keeps that door open for mind, body, and will to enter. I suspect for most of us that is the work of a lifetime.