Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.-Jan 4:34 

Nic nemohu dělat sám od sebe; soudím, jak slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mě poslal.-Jan 5:30 

Otče můj, je-li to možné, ať mě tento kalich mine, ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.-Matouš 26:39 

Richard Rohr nachází vzor prostoty v Ježíšově cílevědomosti a čistotě srdce.  

Při čtení výše uvedených výroků je zcela zřejmé, že Ježíš byl zcela svobodomyslný. V jeho životě šlo především o to, aby plnil vůli toho, kdo ho poslal, toho, koho nade vše miloval. Pro Ježíše to bylo tak jednoduché. Jak duchovně rosteme, náš život je stále více soustředěný a prostý. Záleží jen na několika málo věcech a nakonec opravdu jen na jedné. [1] 

Jak to krásně vyjádřil Søren Kierkegaard, "čistota srdce znamená chtít jedinou věc". [2] Není divu, že Ježíš řekl, že ti, kdo mají čisté srdce, uvidí Boha (Mt 5,8). Jedině oni udržují svůj zrak v jednom stálém a důsledném směru, a překonávají tak rozdělení vzniklé rozpolceností srdcí a loajalitou, která trápí nás ostatní. [3] 

Stejně jako Ježíš byl i můj duchovní otec František z Assisi (1182-1226) napojen na Zdroj. Skutečně zakoušel radikální účast na samotném Božím životě. Takové praktické poznání své hodnoty a pravé identity umožnilo Františkovi opustit postavení, privilegia a bohatství. František věděl, že je součástí Božího plánu, že je spojen se stvořením a ostatními bytostmi, že je neodmyslitelně ve společenství a v lásce. František učil své následovníky nic nevlastnit, aby nebyli vlastněni svým majetkem. František řekl: 

Moji bratři! Moji bratři! Bůh mě povolal cestou [pokory] a ukázal mi cestu prostoty..... A Pán mi řekl, co chce: chtěl, abych byl ve světě novým bláznem. Bůh nás nechtěl vést jinou cestou než tímto poznáním. [4] 

Nežijeme-li z vlastního středu spojení a společenství s Bohem, budeme se točit kolem jiných věcí. Cílem všech náboženství je dovést nás zpět k místu, kde je vše jedno, k prožitku radikální jednoty s celým lidstvem a celým stvořením, a tedy k prožitku jednoty s Bohem, Velkým zahrnovatelem všeho. [5]

Když žijeme v čistém vědomí a dovolíme, aby se nahé bytí veškeré skutečnosti dotklo našeho vlastního nahého bytí, zakoušíme zakládající účast. Z této plnosti - pocitu uspokojení a vnitřní dostatečnosti - se nám mnohem snáze žije jednoduše. Uvědomujeme si, že toho tolik "nepotřebujeme". Našli jsme své uspokojení na vnitřním místě, na hlubší vnitřní úrovni. Jsme schopni z této hojnosti čerpat a svobodně se o ni dělit s ostatními. [6] 

My food is to do the will of the one who sent me and to finish his work. —John 4:34 

I cannot do anything on my own; I judge as I hear, and my judgment is just, because I do not seek my own will but the will of the one who sent me. —John 5:30 

My Father, if it is possible, let this cup pass from me; yet, not as I will, but as you will. —Matthew 26:39 

Richard Rohr finds a model of simplicity in Jesus’ single-mindedness and purity of heart.  

When we read the above statements, it’s quite clear that Jesus was entirely single-hearted. His life was all about doing the will of the One who sent him, the One he loved above all. To Jesus, it was that simple. As we grow spiritually, our lives become more and more centered and simple. There are only a few things that matter, and eventually really only one. [1] 

As Søren Kierkegaard so beautifully put it, “purity of heart is to will one thing.” [2] No wonder Jesus said that the pure of heart would see God (Matthew 5:8). They alone keep their eyes in one constant and consistent direction, and thus overcome the divisions created by the divided hearts and loyalties which plague the rest of us. [3] 

Like Jesus, my spiritual father Francis of Assisi (1182–1226) was connected to the Source. He truly experienced radical participation in God’s very life. Such practical knowing of his value and true identity allowed Francis to let go of status, privilege, and wealth. Francis knew he was part of God’s plan, connected to creation and other beings, inherently in communion and in love. Francis taught his followers to own nothing so they would not be owned by their possessions. Francis said: 

My brothers! My brothers! God has called me by the way of [humility] and showed me the way of simplicity…. And the Lord told me what He wanted: He wanted me to be a new fool in the world. God did not wish to lead us by any way other than this knowledge. [4] 

If we don’t live from within our own center of connection and communion with God, we’ll go spinning around other things. The goal of all religion is to lead us back to the place where everything is one, to the experience of radical unity with all of humanity and all of creation, and hence to the experience of unity with God, the Great Includer of all. [5]  

When we live in pure consciousness, letting the naked being of all reality touch our own naked being, we experience foundational participation. Out of that plentitude—a sense of satisfaction and inner enoughness—we find it much easier to live simply. We realize we don’t “need” as much. We’ve found our satisfaction at an inner place, at a deeper level inside. We’re able to draw from this abundance and share it freely with others. [6]