Neděle 
Božstvo se ujímá vedení při výměně míst. Možná mají umělci k tomuto Tajemství snazší přístup než mnozí teologové.  
-Richard Rohr 

Pondělí
Příliš často je umění považováno za dekorativní, a přitom je podstatně víc než to. Zabývat se uměním znamená, že musíme zpomalit, abychom umožnili vstup nové zkušenosti, ke které se možná nelze dostat jiným způsobem.  
-Lourdes Bernard 

úterý
Umění také razí cesty k našim vnitřním ostrůvkům spirituality. Když se rozhodneme žít pouze ve své hlavě, izolujeme se od Boha, který je blíž než náš další nádech. Obnovení úžasu je začátkem vnitřní cesty k Bohu.  
-Barbara A. Holmes 

Středa
Inspirace je ve vzduchu a usazuje se na lidech bez ohledu na jejich barvu pleti, sociální původ nebo úroveň vzdělání. Kolik negramotných umělců se objevilo v [Brazílii], v okrajových komunitách, a nikdo si jich nevšiml? Chvástání není cestou Ducha."  
-Leonardo Boff 

čtvrtekpátek
Jde o to, abychom se nechali vést svýma rukama a dovolili, aby se stali nádobou, kterou projde umělecké dílo. Jakmile tak učiníme, souhlasíme s posvátným dobrodružstvím. Říkáme ano transcendentní a ztělesněné přítomnosti svatého.  
-Mirabai Starr 

pátek
Velké umění a velký mýtus se v nás snaží vyvolat prozření. Chtějí nám dát přirozený a originální pocit svatosti. Nutí nás pokleknout a políbit zem.
-Richard Rohr  

Šestnáctý týden praxe 

Tanec jako duchovní praxe  

V v nejnovějším čísle časopisu Oneing píše pracovnice CAC a tanečnice Jenna Keiperová o léčivé moudrosti ztělesněného pohybu: 

Moji předkové, divocí sourozenci starých dubových lesů a rudí poutníci větrných štítů, znali společný rytmický pohyb. Všechna společenství našich předků, původních obyvatel - pokud je nám známo - tančila v komunitních rituálech, aby se vyrovnala s hrůzou a úctou lidského života. [1] Antropologové na celém světě zjistili, že praxe společného tance je fascinující svou předvídatelností. Je to tak velmi ... lidské. Lidé měli po celou dobu odpovědi, které dnešní vědci "objevují", vepsané v našich komunitních rytmech. Možná by bylo moudré naslouchat.  

Pamatuj, šeptají elektrony, když hudba zpomaluje, pamatuj. Společně se naše Těla uklidňují a zjemňují. Mnohá Těla vedou své Duše do pozic na podlaze. Kroutíme se a houpeme, náš dech se zpomaluje, společně. Zapomeňte....  

Bůh v zemi. Bůh ve stromech. Bůh ve mně samém. Vtělený Bůh. Promlouvá skrze každé Tělo, a tak je pozvání adresováno každému Tělu: Šedivé vlasy, neokoukané tváře, ztuhlé klouby, pružné svaly. Vysoké i nízké a s větším tělem. Pomalé, rychlé, těhotné, umírající. Sama ve svém pokoji nebo na podlaze ve společenství. Pokud máte Tělo, které se jakýmkoli způsobem hýbe, pak je pohyb vaším rodným právem. A pokud se vaše Tělo už pohybovat nemůže, pak najdeme způsob, jak se pohybovat v energii s vámi. Vítejte, spolucestující. Tam, kde slova mizí, promlouvá Tělo.  

Záhada za záhadou.  

Sunday 
The Divine takes the lead in changing places. Maybe artists have easier access to this Mystery than many theologians.  
—Richard Rohr 

Monday
Too often, art is considered decorative, and it is significantly more than that. Engaging with art means we have to slow down to allow a new experience to enter which perhaps cannot be accessed in another way.  
—Lourdes Bernard 

Tuesday
Art also carves pathways toward our inner isles of spirituality. When we decide to live in our heads only, we become isolated from the God who is closer than our next breath. The restoration of wonder is the beginning of the inward journey toward God.  
—Barbara A. Holmes 

Wednesday
Inspiration is in the air and settles on people without regard for their skin color, their social background, or their educational level. How many illiterate artists have emerged in [Brazil], in marginal communities, and were never noticed? Boasting is not the Spirit’s way.  
—Leonardo Boff 

Thursday
The thing is to allow ourselves to become a vessel for a work of art to come through and allow that work to guide our hands. Once we do, we are assenting to a sacred adventure. We are saying yes to the transcendent and embodied presence of the holy.  
—Mirabai Starr 

Friday
Great art and great myth try to evoke an epiphany in us. They want to give us an inherent and original sense of the holy. They make us want to kneel and kiss the ground.
—Richard Rohr  

Week Sixteen Practice 

Dancing as Spiritual Practice  

In the latest issue of Oneing, CAC staff member and dancer Jenna Keiper writes of the healing wisdom of embodied movement: 

My ancestors, the wild siblings of old oak forests and the ruddy wanderers of windy peaks, knew communal rhythmic movement. All our ancestral Indigenous communities—as far as we can possibly know—have danced in community rituals to cope with the terror and awe of human life. [1] Anthropologists the world over have found the practice of communal dance to be fascinating in its predictability. It’s so very … human. Humans have, all along, had the answers today’s scientists “discover” written in our communal rhythms. Perhaps it would be wise to listen.  

Remember, electrons whisper as the music slows, remember. Together, our Bodies calm and soften. Many Bodies lead their Souls into positions on the floor. Curling and rocking, our breathing slows, together. Remember….  

God in the earth. God in the trees. God in myself. God, embodied. She speaks through every Body, and so the invitation is extended to every Body: Gray hair, unlined faces, stiff joints, supple muscles. Tall and short and bigger-bodied. Slow, quick, pregnant, dying. Alone in your room or on the floor in community. If you have a Body that moves in any way, then movement is your birthright. And if your Body can no longer move, then we will find a way to move in energy with you. Welcome, fellow travelers. Where words fade, the Body speaks.  

Mystery upon mystery.