Richard Rohr označuje smrt a vzkříšení za univerzální vzor skutečnosti: 

Křesťanství - stejně jako buddhismus, další náboženství a systémy založené na přírodě - naznačuje, že vzor proměny, vzor, který spojuje, život, který nám Realita nabízí, není vyhnutí se smrti, ale vždy smrt proměněná. Jinými slovy, jediným důvěryhodným vzorem duchovní proměny je smrt a vzkříšení. Křesťané se učí podstupovat zkoušky, protože Ježíš nám řekl, že musíme "nést kříž" spolu s ním (Mt 16,24; Mk 8,34; Lk 14,27). Buddhisté to dělají, protože Buddha zcela přímo řekl, že "život je utrpení". Buddhismus nás učí, jak dovedně rozeznat zdroj utrpení, odpoutat se od svých očekávání a zášti a zbavit se iluzí. 

Smrt a život jsou dvě strany téže mince; nemůžeme mít jednu bez druhé. Pokaždé, když se rozhodneme odevzdat, pokaždé, když důvěřujeme umírání, je naše víra vedena na hlubší úroveň a my pod ní objevujeme Větší Já. Rozhodneme se netlačit se do přední řady a v zadní řadě se stane něco mnohem lepšího. Opustíme narcistický hněv a zjistíme, že se začínáme cítit mnohem šťastnější. Vzdáme se potřeby ovládat svého partnera a vztah konečně rozkvete. Pokaždé je to však volba - a pokaždé je to druh umírání. Zdá se, že poznáme, co je život, až když víme, co je smrt. 

Mystikové a velcí světci byli ti, kteří se naučili důvěřovat a připustit tento vzorec, a často říkali v podstatě: "Co jsem kdy ztratil tím, že jsem zemřel?" Nebo zkuste slavnou Pavlovu větu: "Život, to je pro mě Kristus a smrt je pro mne zisk" (Filipským 1,21). Nyní i vědecké studie odhalují stejný univerzální vzorec. Věci se mění a rostou tím, že umírají do svého současného stavu, ale pokaždé je to risk. Vždy se ptáme: "Bude to tentokrát fungovat?". Tolik vědeckých disciplín se spojuje, každá svým způsobem, aby řekly, že v tomto světě na všech úrovních probíhá neustálý pohyb ztráty a obnovy. Zdá se, že je to vzorec veškerého růstu a vývoje. Být naživu znamená odevzdat se tomuto nevyhnutelnému proudění. Je to stejný vzorec v každém atomu, v každém lidském vztahu i v každé galaxii. Domorodé národy, hinduističtí guruové, Buddha, Mojžíš, Mohamed a Ježíš - ti všichni to v lidských dějinách jasně viděli a pojmenovali to jako druh "nutného umírání". 

Jestliže je tento vzorec pravdivý, platil vždy a všude. Takové vidění nezačalo teprve před dvěma tisíci lety. Každý z nás se musí naučit opustit něco menšího, aby se mohlo stát něco většího. Ale to není náboženství - je to vysoce viditelná pravda. Je to způsob, jakým funguje realita. 

Richard Rohr identifies death and resurrection as the universal pattern of Reality: 

Christianity—as well as Buddhism, other religions, and nature-based systems—suggests that the pattern of transformation, the pattern that connects, the life that Reality offers us is not death avoided, but always death transformed. In other words, the only trustworthy pattern of spiritual transformation is death and resurrection. Christians learn to submit to trials because Jesus told us that we must “carry the cross” with him (Matthew 16:24; Mark 8:34; Luke 14:27). Buddhists do it because the Buddha very directly said that “life is suffering.” Buddhism teaches us how to skillfully discern the source of suffering, detach from our expectations and resentments, and let go of illusion. 

Death and life are two sides of the same coin; we cannot have one without the other. Each time we choose to surrender, each time we trust the dying, our faith is led to a deeper level, and we discover a Larger Self underneath. We decide not to push to the front of the line, and something much better happens in the back of the line. We let go of narcissistic anger, and we find that we start feeling much happier. We surrender our need to control our partner, and finally the relationship blossoms. Yet each time it is a choice—and each time it is a kind of dying. It seems we only know what life is when we know what death is. 

The mystics and great saints were those who had learned to trust and allow this pattern, and often said in effect, “What did I ever lose by dying?” Or try Paul’s famous one-liner: “For me to live is Christ and to die is gain” (Philippians 1:21). Now even scientific studies reveal the same universal pattern. Things change and grow by dying to their present state, but each time it is a risk. We always wonder, “Will it work this time?” So many academic disciplines are coming together, each in its own way, to say there’s a constant movement of loss and renewal at work in this world at every level. It seems to be the pattern of all growth and evolution. To be alive means to surrender to this inevitable flow. It’s the same pattern in every atom, every human relationship, and in every galaxy. Indigenous peoples, Hindu gurus, Buddha, Moses, Muhammad, and Jesus all saw it clearly in human history and named it as a kind of “necessary dying.” 

If this pattern is true, it has been true all the time and everywhere. Such seeing did not just start two thousand years ago. All of us have to learn to let go of something smaller so something bigger can happen. But that’s not a religion—it’s highly visible truth. It is the Way Reality Works.