V podcastu Kosmické my se členka fakulty CAC Dr. Barbara Holmes zamýšlí nad kolektivní odolností potřebnou v době krize:

Vychovat dítě vyžaduje celou vesnici. K přežití je potřeba vesnice. Pro mnohé z nás jsou vesnice minulostí. Už nečerpáme vodu z vesnické studny ani se nedělíme o práci při chlévě, setí a sklizni. Téměř vše, co potřebujeme, si můžeme obstarat online. Přestože jsou naše společnosti propojeny technologiemi, právním řádem a globální ekonomikou, naše vztahy jsou hluboce zakořeněny v paměti místních prostorů.

Vesnice jsou organizační prostory, které uchovávají naše kolektivní počátky. Jsou to prostory, do kterých se můžeme vracet, i když jen prostřednictvím vzpomínek, když potřebujeme přívětivá a známá místa. Co jiného je vesnice než místní skupina lidí, kteří sdílejí společné zkušenosti, hodnoty a vzájemnou podporu? Používám slovo "vesnice", abych připomněl podobné duchovní a kmenové závazky a povinnosti.... Když je krize, je třeba vesnice, aby přežila.

V každé generaci jsme podrobeni zkoušce. Budeme milovat své bližní jako sami sebe, nebo budeme své vzájemné povinnosti poměřovat podle toho, koho považujeme za někoho v našem společenském kruhu nebo mimo něj? A co ty nečekané krizové okamžiky, ty kritické události, které ohrožují celou vesnici? Jak společně přežijeme? Jak společně odoláváme? Jak reagujeme na nevýslovnou brutalitu a kolektivní útlak našich sousedů?

Naše celoživotní úsilí o zmapování naší jedinečnosti nepřebíjí naše kolektivní vazby. Ačkoli jsem jednotlivec se jménem, rodinnou historií a ztělesněním Afroameričanky, jsem také neoddělitelně spojena s několika vesnicemi, které odrážejí mou sociální, kulturní, národní, duchovní a generační identifikaci. Tato spojení vyžadují, abych reagovala a vzdorovala, když je některá z vesnic napadena....

Existuje způsob, jak se můžeme spojit jako skupiny, kolektivy i jednotlivci a usilovat o nejvyšší dobro nás všech tím, že budeme tvořivě využívat své dary. Alternativy skutečně existují. Nejde o to, zda je to jedno, nebo druhé. Nemusíme mít velké systémy určující výsledek našich životů. Musíme jen kreativně promyslet, jak chceme maximalizovat rozkvět většiny z nás, ne jen několika z nás....

Kde vaše komunita trpí? Kde můžete být této komunitě nápomocni? Jakými zdroji a dary disponujete, které posílí uzdravení vašeho vlastního těla a vaší komunity? Jako obec máme svatou povinnost reagovat na krize útlaku a nespravedlnosti. Máme povinnost reagovat na utrpení druhých kolem nás. Nejprve si však musíme ujasnit, kdo jsme, jak se projevíme a jak budeme spolupracovat s ostatními, se svými sousedy, při komunitní reakci na krizi.

In the podcast The Cosmic We, CAC faculty member Dr. Barbara Holmes considers the collective resilience needed during times of crisis:

It takes a village to raise a child. It takes a village to survive. For many of us, villages are a thing of the past. We no longer draw our water from the village well or share the chores of barn raising, sowing, and harvesting. We can get … almost everything that we need online. Yet even though our societies are connected by technology, the rule of law, and a global economy, our relationships are deeply rooted in the memory of local spaces.

Villages are organizational spaces that hold our collective beginnings. They’re spaces that we can return to, if only through memory, when we are in need of welcoming and familiar places. What is a village but a local group of folks who share experiences, values, and mutual support in common? I’m using the word “village” to invoke similar spiritual and tribal commitments and obligations.… When there is a crisis, it takes a village to survive.

In each generation, we are tested. Will we love our neighbors as ourselves, or will we measure our responsibilities to one another in accordance with whomever we deem to be in or out of our social circles? And what of those unexpected moments of crisis, those critical events that place an entire village at risk? How do we survive together? How do we resist together? How do we respond to unspeakable brutality and the collective oppression of our neighbors?

Our lifelong efforts to map our uniqueness do not defeat our collective connections. Although I’m an individual with a name, family history, and embodiment as an African American woman, I am also inextricably connected to several villages that reflect my social, cultural, national, spiritual, and generational identifications. These connections require that I respond and resist when any village is under assault.…

There’s a way in which we can come together as groups, as collectives, as individuals, and seek the highest good of all of us by using our gifts creatively. There really are alternatives. It’s not one thing or another. We don’t have to have large systems determining the outcome of our lives. We just have to think through creatively how we want to maximize the flourishing of most of us, not just a few of us.…

Where is your community hurting? Where can you be of help to that community? What resources and gifts do you possess that will enhance the healing of your own body and of your community? As a village, we have a sacred duty to respond to the crises of oppression and injustice. We have a responsibility to respond to the suffering of others around us. But first, we have to figure out who we are, how we’re going to show up, and how we’re going to work with others, our neighbors, in a communal response to crisis.