Když končíme letošní meditace o Prorocké cestě, Richard Rohr nám připomíná milující srdce proroků:

Potřebujeme moudrost "plného proroka", který dokáže milovat, a přesto kritizovat, který dokáže říkat svá slova nápravy ze zkušenosti vděčnosti, nikoli hněvu. Musíme se modlit k Bohu, aby nás to naučil. Nevím, jak jinak se to naučit. Nemůžeme se to naučit rozumově. Bůh musí uklidnit naše rozhněvané srdce a ducha. Bůh nám musí umožnit, abychom došli na místo svobody, na místo pokoje a na místo plnosti, než budeme moci mluvit jako prorok. [1]

Prorok si musí udržet pravdu o svém hněvu, zejména pokud je zaměřen na nespravedlnost - nebezpečí hněvu však spočívá v tom, že když se jím necháme ovládat, přestaneme být pomocí. Proto máme dnes v Americe a ve světě tolik falešných proroků. Jsou tak rozzlobení. Chtělo by se mi tam sedět a říct: "Souhlasím s vámi. Ta situace si zaslouží hněv, ale ty nejsi dobrý posel, protože mě jen více rozčiluješ. Živíš svůj hněv tím, že mu dovolíš, aby se stal tvým egem." A tak se na mě podíváš a řekneš mi: "Já jsem ten, kdo se zlobí. Samozřejmě, v mém raném životě jsem to byl já. Myslím, že to, co vidíme u hebrejských proroků, je autobiografické. Moje raná kázání o sociální spravedlnosti v Novém Jeruzalémě lidi prostě vyháněla z místnosti. Mnozí z nich si určitě mysleli: "Myslím, že dnes nechceme Richarda slyšet. Má jednu ze svých tirád." Viděli mě nejrozzlobenějšího, když jsem se právě vrátil z Latinské Ameriky a Afriky. Hněv je obvykle nezbytným východiskem, ale nikdy není úplným sdělením. [2]

Proto se vždycky vracím k modlitbě. Je to pro mě jediná cesta. Odpočívám v Bohu, nechávám Boha, aby mi chvíli masíroval srdce, zchladil mě a řekl: "Mám tě rád. Nemusíš zachraňovat svět, Richarde. Nemusíš si 'hrát' na proroka a nemusíš dělat nic jiného než to, co ti řeknu." A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Čím víc tam s Bohem spočívám, tím víc mi příště vycházejí slova úplně jinak.

Musíme se naučit rozeznávat Ducha. Musíme naslouchat svému srdci a rozlišovat, odkud hlasy přicházejí. Jsou to drsné, zlé, zraňující, uražené, cynické hlasy, které nám říkají, že máme jít ven a udělat nějakou spravedlivou věc? Nebo přicházejí z místa svobody a místa pokoje?

Prorokem je ten, kdo dokáže být věrným milovníkem, kdo skutečně hledá celek a hledá dobro, a nehledá jen sebe. Po nějaké době můžeme poznat rozdíl mezi někým, kdo jedná z vlastního hněvu a nutkání, a někým, kdo jedná z Božího srdce. [3]

As we draw this year’s meditations on The Prophetic Path to a close, Richard Rohr reminds us of the loving heart of the prophets:

We need the wisdom of a “full prophet,” one who can love and yet criticize, one who can speak their words of correction out of an experience of gratitude, not anger. We have to pray to God to teach us that. I don’t know how else we learn it. We can’t learn it in our minds rationally. God has to soothe our angry hearts and spirits. God has to allow us to come to a place of freedom, a place of peace, and a place of fullness before we can speak as a prophet. [1]

A prophet must hold on to the truth of their anger, especially as it is directed toward injustice—but the danger of the anger is that when we let it control us, we’re not a help anymore. That’s why we have so many false prophets in America and in the world today. They are so angry. I want to sit there and say, “I agree with you. That situation deserves anger, but you’re not a good messenger because you’re only making me more angry. You’re feeding your anger by letting it become your ego.” Of course, in my early life that was me. I think what we see in the Hebrew prophets is autobiographical. My early social justice sermons at New Jerusalem just edged people out of the room. I’m sure many of them thought, “I don’t think we want to hear Richard today. He’s on one of his tirades.” They saw me at my angriest when I had just come back from Latin America and Africa. Anger is usually a necessary starting place, but it is never the full message. [2]

That’s why I always go back to prayer. It’s the only way for me. I rest in God, let God massage my heart for a while, cool me down and say, “I love you. You don’t have to save the world, Richard. You don’t have to ‘play’ the prophet and you don’t have to do anything except what I tell you to do.” The more I rest there with God, the next time the words come out so differently.

We’ve got to learn how to discern the Spirit. We have to listen to our own hearts and discern where the voices are coming from. Are they harsh, angry, hurtful, resentful, cynical voices telling us we’ve got to go out and do some righteous thing? Or are they coming from a place of freedom and a place of peace?

The prophet is the one who can be a faithful lover, who is truly seeking the whole and seeking the good, and not just seeking the self. We can tell after a while the difference between someone who is operating out of their own anger and compulsions, and someone who is operating out of the heart of God. [3]