Když Ježíš přistál a uviděl velký zástup, slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné. -Matouš 14:14  

Tento týden meditací začíná homilií Richarda Rohra na téma Matouš 14,13-21. Popisuje, jak Ježíš vytvořil společenství soucitu:

Ježíše Krista, který se snaží o to, aby se mu dostalo milosrdenství, a který se snaží o to, aby se mu dostalo milosrdenství.

Úryvek z evangelia je docela dobrý a potěšující, protože nám velmi přímo říká, o co Bohu jde. Ježíšovi jde o uspokojování bezprostředních potřeb, tady a teď. O nebi tu není vůbec žádná zmínka. Zdá se, že jsme nepochopili, o čem by mělo být křesťanské náboženství, ale vidíme, jak to nepochopili sami učedníci: "Řekněte jim, ať jdou do vesnice a postarají se o sebe." (Mt 14,15). Ježíš však nenechává lidi samotné!  

Podívejte se na prostředí. Ježíš je unavený. Evangelium začíná tím, že se stáhne na opuštěné místo, aby byl sám. Jistě, zástupy jdou za ním, ale on se nerozčiluje ani je neposílá pryč. Uvědomuje si situaci a přechází k jejímu řešení. Pak úryvek pokračuje a uvádí: "Jeho srdce se pohnulo soucitem" (Mt 14,14). Je-li Ježíš naším obrazem Boha, pak víme, že Bůh má city pro lidskou bolest, lidské potřeby, a dokonce i pro základní lidský hlad. V evangeliu se píše, že uzdravoval nemocné, takže víme, že Bohu jde také o uzdravování, které dnes nazýváme zdravotnictvím. Někdy ani nevěříme, že si to každý zaslouží! Ježíš říká: "Není třeba, aby odcházeli. My je budeme živit" (Mt 14,16). 

Smyslem všech příběhů o uzdravení v evangeliích není jen to, že Ježíš dokáže dělat zázraky. Nejde o to, abychom žasli nad tím, že Ježíš dokáže proměnit pět chlebů a dvě ryby v dostatek jídla pro pět tisíc lidí, ženy a děti nepočítaje. To je docela úžasné a kéž bychom to dokázali sami, ale to, co Ježíš dělá, je jednoduše to, že sytí bezprostřední potřeby lidí. Nemluví s nimi o duchovních věcech, o nebeských věcech nebo o církevních záležitostech. Nemá kázání o chození do kostela. Neříká nám, nad jakými věcmi se máme dnes rozčilovat. Ví, že nemůžeme mluvit o duchovních věcech, dokud lidi nezbavíme bezprostředního fyzického hladu. Když tak velká část světa žije na úrovni pouhého přežití, jak můžeme mluvit o duchovních věcech?"

Důležitou věcí, kterou Bůh zřejmě chce v dějinách dělat, je vytvořit společenství soucitu, kde se lidé starají jeden o druhého. Nejde jen o to, abychom se najedli, ale také o to, abychom se starali o hlad a potřeby druhých lidí. Ježíš ani jednou nemluvil o účasti na bohoslužbách, ale neustále mluvil o uzdravování nemocných a nasycování hladových. Zdá se, že právě to znamená být Ježíšovým následovníkem.  

When Jesus landed and saw a large crowd, he had compassion on them and healed their sick. —Matthew 14:14  

This week of meditations begins with a homily from Richard Rohr on Matthew 14:13–21. He describes how Jesus created a community of compassion:  

The gospel passage is quite good and delightful because it tells us very directly what God is about. Jesus is all about meeting immediate needs, right here and right now. There’s no mention of heaven at all. It seems we’ve missed the point of what the Christian religion should be about, but we see how the disciples themselves missed the point: “Tell them to go to the village and take care of themselves” (Matthew 14:15). But Jesus does not leave people on their own!  

Look at the setting. Jesus is tired. The gospel begins with him withdrawing to a deserted place to be by himself. Sure enough, the crowds follow after him, but he doesn’t get angry or send them away. He recognizes the situation and moves to deal with it. Then the passage goes further and states, “His heart was moved with pity” (Matthew 14:14). If Jesus is our image of God, then we know God has feelings for human pain, human need, and even basic human hunger. The gospel records that he cured the sick, so we know God is also about healing, what today we call healthcare. Sometimes, we don’t even believe everyone deserves that either! Jesus says, “There is no need for them to go away. We will feed them” (Matthew 14:16). 

The point in all the healing stories of the gospels is not simply that Jesus can work miracles. It is not for us to be astounded that Jesus can turn five loaves and two fish into enough for five thousand people, not counting women and children. That is pretty amazing, and I wish we could do it ourselves, but what Jesus does quite simply is feed people’s immediate needs. He doesn’t talk to them about spiritual things, heavenly things, or churchy things. He doesn’t give a sermon about going to church. He does not tell us what things we are supposed to be upset about today. He knows that we can’t talk about spiritual things until we take away people’s immediate physical hunger. When so much of the world is living at a mere survival level, how can we possibly talk about spiritual things?

The important thing that God seems to want to be doing in history is to create a community of compassion where people care about one another. It is not only the feeding that matters to us, it is also the caring for other people’s hunger and needs. Jesus never once talked about attending church services, but he talked constantly about healing the sick and feeding the hungry. That is what it seems to mean to be a follower of Jesus.